Pomáháme si 8

22. března 2016 v 8:00 | Janička |  6. povídka: Pomáháme si
Jaké to vlastně je mít matku?


Moje čtenářstvo,
osmá kapitola bude zase něco z Benova světa a také se můžete těšit na otevřený rozhovor mezi jím a Kurtem. Kdo nečekaně vstoupí do jejich života?

Doufám, že se Vám bude další díl líbit.


KAPITOLA 8

Jaké to vlastně je mít matku?

Poté, co se Lilly všechno dozvěděla od Bena a poté, co ji vylíčil dramatickou situaci Frank, si vzala dovolenou po zbytek týdne a zůstala doma s jejím bratrem. Nechtěla ho nechávat samotného ani minutu. Raději zavolala Kurtovi, aby si Bena přijel vyzvednout a vzal ho zpět do New Yorku.

Ben stále nemohl zapomenout na poslední setkání s Kevinem. Měl na něj tolik otázek, ale Lilly ho nikam nepouštěla a snažit se, aby dovolila Kevinovi znovu přejít práh jejího domu, bylo naprosto zbytečné. I tak si ale našel skulinku, jak se s ním znovu vidět. Vydal se totiž, se sestřiným svolením samozřejmě, na místní hřbitov.

Jenže na něj nedošel. Posadil se na lavičku v parku, kde měl domluvenou schůzku s Kevinem, který se brzy objevil.

"Ahoj," špitl muž ve vojenském oblečení a posadil se k němu.

"Potřebuju se tě na něco zeptat, Keve."

"Fajn, tak se ptej," vyzval muže vedle sebe a chytil jeho ruku do své dlaně.

To si ale Ben nenechal líbit a ruku mu vyškubnul.

Frank zamrkal, ušklíbl se: "Pořád nosíš černý nehty?"

"Jo, ale do toho ti nic není. Navíc od tohohle tu nejsme. Ptám se já, jasné?"

"Tak do toho, ty detektive," pobídl ho se smíchem Kevin.

"Přestaň se mi smát, Harrisi!" křikl černovlásek a sedl si tak, aby mu viděl do obličeje.

"Promiň, já jen, že u toho vypadáš tak roztomile. Přímo k pomilování, zlato," zašeptal poslední větu Kevin a přitáhl si ho k polibku, který mu také dal.

Než ho Ben odstrčil, vychutnával si vojákova sladká ústa a jazyk, který se dostal do všech možných zákoutí, až mu stály všechny chlupy na těle. Až měl pocit, že cítí vzrušení.

"Poznal si, že sem pozitivní, než ses se mnou vyspal?" zeptal se Ben.

"A záleží na tom?"

"Tak poznal?"

"Jo, poznal."

"Poznals to, a přesto si mě vošukal, Keve?" křikl Ben a vykulil oči.

"Pomiloval bych tě, i kdybys měl lepru, zlato."

"Nemel nesmysly, Keve. Proč si to, kruci, udělal?"

"Protože…" zasekl se mu hlas v krku.

Miloval Bena celou tu dobu, miloval ho už od střední školy. Nikdy na něj nepřestal myslet, ale před lety si něco slíbil. Ten slib hodlal dodržet i ve chvíli, kdy ho tady v Limě navštívil, jenže pak uviděl tu skvrnku u jeho ucha a nemohl si pomoci. Strach o život a strach z další mise, na kterou musel odjet, byl mnohem větší. Litoval toho, co udělal. Litoval toho, protože víc než sám sebe ohrozil Bena.

"Doufal jsem, že se nakazím," zašeptal popravdě.

"Jsi hroznej bastard, Keve. Ani nevíš, jak moc tě nenávidím."

"Dovedu si to představit, ale prosím, Bene, nech mě to aspoň vysvětlit."

Ben vyskočil na nohy a před odchodem ještě řekl: "Nechci to slyšet. Nenávidím tě, Harrisi."

"Počkej, Benie. Chci ti to vysvětlit. No tak, zítra odjíždím na misi," křičel za ním Kevin a neměl daleko k slzám.

Náhle se z dálky ozval hrom. Kevin zvedl pohled k nebi, odkud na něj začaly dopadat kapky deště. Nechal si s nimi omývat tvář. Snažil se nemyslet na to, co právě Ben řekl. Co on provedl jemu. Jak všechno tohle, co mezi sebou kdy měli, zničil. Znovu. Nikdo ho nenaučil milovat. Nenáviděl se za to, nenáviděl proto celý svět. Proklínal za to své rodiče. Tak moc nenáviděl svět, v němž žil. Ve světě, ve kterém lidé ignorovali zlo, protože se jich netýkalo. Viděl, co dokáže nenávist a touha rozpoutat. Byl ve válce jako doma. Viděl umírat nevinné lidi. Měl na rukou jejich krev, a přesto k nim cítil mnohem víc než k vlastní rodině. K osobám, jež užívali světa, a daň za jejich svobodu platil někdo jiný.

Ben cestou přidal do kroku, a když se spustil pořádný liják, doslova se rozeběhl. Jenže ne směrem Lilliina domu, ale ke hřbitovu. Za železnou branou zpomalil a začal se šourat úzkými uličkami mezi hroby. Občas nakopl zlostně nějaký kámen či drn trávy. Měl tak ukrutnou zlost. Na jeho nemoc. Na sebe sama. Na Kevina. Vlastně se zlobil na celý svět. Svalil se na náhrobní desku hrobu jeho táty. A rozplakal se. Takhle moc neplakal od chvíle, kdy tátu Blaina pochoval. A také mu od té doby tak strašně moc nechyběl. Stýskalo se mu často. Jenže teď věděl, že jen on by byl tím pravým člověkem, u kterého by našel pochopení a náručí plné jistoty.

Procházel se po hřbitově, protože nemohl jen sedět na studené desce a sledovat zlatě vyrytá písmena skládající tátovo jméno. Prohlížel si i další náhrobky. Četl jména lidí a v duchu počítal, kolika let se dožili. Jednou tam totiž bude jeho jméno. Tím si byl jistý. Jen nevěděl, za jak dlouho se to stane. Lékaři mu sice dávali naději na normální dlouhý život, protože dnes už neznamenalo být HIV pozitivní jistou smrt. Ale i tak se bál. Cítil smrt blíž než někteří jiní lidé. S nikým o tomhle nemluvil. Možná se i styděl o tom mluvit, ale často o tom přemýšlel.

Jedno jméno ale upoutalo nejen jeho zrak, ale i mozek.

"Karine Adamsová," přečetl nahlas.

Znal to jméno. Četl ho kdysi ve vlastních spisech. Patřilo totiž jeho biologické matce. Všiml si data úmrtí. Už byla rok po smrti. Benovi projelo hlavou, co všechno s ním mohla prožít a co všechno o něm mohla vědět, kdyby s ní žil. Jaké to vlastně je mít matku? Napadlo ho.

Kurt a Ben byli na zpáteční cestě do New Yorku. Kurt se koukal na silnici a soustředil se na provoz kolem sebe, i když byli zatím na klidné silnici, nebyl nejmladší a už se bál řídit. Ben mu sice slíbil, že se s ním vystřídá, ale když viděl jeho ustaranou a zamyšlenou tvář, nedokázal si představit, že by to dopadlo dobře. Po velmi dlouhé chvíli ticha ho překvapil synův hlas.

"Tati, chybí ti někdy?"

"Táta?"

"Jo, táta. Víš, byl jsem za ním a…"

"Myslím, že není den, kdy bych si na něj nevzpomněl. Moc mi chybí, Bene."

Ben se zamyšleně podíval před sebe a nechal po svých tvářích sklouznout několik slz. Byla to přirozená reakce na všechno to, co v Limě prožil. Nechtěl se sem dál vracet. Už nikdy.

"Našel sem mámin hrob," špitl černovlásek a podíval se na svého tátu.

"Cože?" vyhrkl postarší muž.

"Jo, chodil jsem tam a našel sem ho. Je rok mrtvá. Myslim, že to neni fér, tati."

"Co není fér?"

"Nikdy se nepřišla vomluvit a klidně si umřela."

"Bene? Proboha, ty sis někdy myslel, že za tebou přijde?"

"Tak mohlo jí snad dojít, že to, co udělala, nebylo správný, ne?"

Kurt zastavil u krajnice, protože by se při takovém hovoru nemohl soustředit ani na jeden kilometr. Otočil se tak, aby viděl
svému synovi do tváře a ztěžka si oddechl. Tak nějak doufal, že na tohle nikdy nedojde. Ben se nikdy o svou matku nezajímal. Když byl větší, dozvěděl se pravdu, protože mu v tom nedokázali lhát. Ale teď to bylo jiné. Ben se o svou matku zajímal.

"Poslouchej, Benie, já myslím, že je dobře, že nikdy nepřišla. Dovedeš si to jen představit? Řekla by si, udělala jsem chybu. Přišla by se omluvit. A co pak? Ty bys ji dokázal odpustit? Dokázal bys to, Bene? Zvládnul by ses k ní vrátit?"

"Takhle sem to nemyslel."

"Jenže takhle by to klidně mohlo být. Mohla tě chtít kdykoliv do péče, chápeš?"

"Asi jo, ale vy byste to nikdy nedovolili, že ne, tati? Ty, ani táta."

"I když jsme zažili hodně náročné chvíle a byly i takové, kdy to vypadalo, že nám tě do péče nesvěří, nebo dokonce znovu odeberou, nikdy bychom nikomu nedovolili, abys od nás odešel. Jsi náš syn, Benie."

"Díky, tati," špitl Ben a vrhnul se do otcova náručí se slovy: "Promiň, že sem o ní začal. Nezaslouží si to."

"Nic se neděje, prcku. Mám tě rád."

"Taky tě mám rád, tati."

Jejich sevření povolilo a Kurt ještě řekl: "Oba tě máme rádi, Benie."

Zbytek cesty již proběhl v tichosti. Ani v letadle toho moc nenamluvili. Každý měl o čem přemýšlet. Ale jedno bylo jisté, oba zaměstnávala stejná myšlenka. Jaké to vlastně je mít matku.


Děkuji za Vaši pozornost a čas
Janička
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andílek Andílek | 22. března 2016 v 8:36 | Reagovat

Děkuji! A teď myslím, to děkuji vážně a upřímně.

Vážně by mě zajímalo, proč by Kevin chtěl, aby ho Ben nakazil HIV. Dozvíme se to?? O_O  O_O . A Ben narazil na hrob svojí mámy. No téda. A Kurt má v tomhle pravdu, je dobře, že se nikdy neobjevila. A mě se honí hlavou jiné otázka než klukům a to "Jaké by to bylo dospívat s mamkou".

Děkuji za tuhle kapitolu a bud use těšit na pokračování

2 Ivorynka Ivorynka | 23. března 2016 v 7:56 | Reagovat

Tak jsem si taky pobrečela.  Tak nějak jsem úplně zapoměla,  že Kurt matku nemá.  :/ slzy jsem neudržela ani u věty "Tati,chybí tí někdy?" Budu trochu kritická,  ale řekla bych,  že se tahle povídka ubírá k dramatu.  Možná nějakě pozitivum by nebylo od věci. Tahle rodina si prošla snad už vším špatným. :)

3 Janička Janička | Web | 23. března 2016 v 15:10 | Reagovat

[1]: Jo, asi by byl Ben jiný člověk, kdyby měl milující matku. Ale tak takových spekulací může existovat spousty. Ben je opravdu hodně citlivá osobnost, a tak si myslím, že nějaká žena v jeho životě by mu prospěla... :-x Každopádně se nech překvapit...
Děkuji za komentář i tvé upřímné díky. Jsi zlatíčko. :*

[2]: Ooops! Tak snad vším špatným si neprošli, ale přiznávám, že už jsem jim toho "provedla" dost. Ale slibuji, že přijdou i dobré a krásné momenty. Nemusíš mít strach. Možná i někdo přibude... ;-)  ;-)  :-x
Díky za koment.

4 Terka Terka | 27. března 2016 v 13:10 | Reagovat

Nenávidím tě...zase slzy v očích :D Ale u téhle kapitolky je to snad pochopitelné.
Kevin mě tady docela naštval, ne tím rizikem, které sobě i Benovi způsobil, ale hlavně tím, jak se choval k Benovi, jak k němu mluvil. Jsem zvědavá, jestli se dozvíme něco dalšího nebo už to bude minulost, která už zůstane pro Bena zavřená.
"Návrat" Benovi matky mě překvapil, doufám, že mu Kurt ujasnil a připomenul, že jeho tátové ho milují a vždycky budou :-)
Těším se na další díl ;-)

5 ShaylaSsvyz ShaylaSsvyz | E-mail | 11. října 2018 v 18:37 | Reagovat

Absolutně nová aktualizace balíčku SEO / SMM "XRumer 16.0 + XEvil 4.0":
captcha řešení Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
a více než 8400 dalších kategorií captcha,
s nejvyšší přesností (80 až 100%) a nejvyšší rychlostí (100 img za sekundu).
Můžete připojit XEvil 4.0 k nejoblíbenějšímu softwaru SEO / SMM: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke a více než 100 dalších softwarů.

Zájem? Existuje spousta nepřehledných videí o XEvile na YouTube.
Hodně štěstí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama