Pomáháme si 7

15. března 2016 v 8:00 | Janička |  6. povídka: Pomáháme si
"...jestli mě Kevin znásilnil?"

Moje milé čtenářstvo,
předchozí kapitola byla trochu vyhrocená. A co se stane potom, co Kevin odejde a Ben zůstane v domě sám? Co čeká na Franka, když se vrátí z práce domů?

KAPITOLA 7

"...jestli mě Kevin znásilnil?"

Frank se vrátil před obědem domů a to, co tam uviděl, ho hodně vyděsilo. Ještě přede dveřmi si dal několik úkolů, které musí zvládnout, hned jak přijde. Ovšem výjev před ním, všechny jeho plány naprosto změnil. První, co musel udělat, bylo postarat se o Bena.

Mladý muž ležel na koberci pod pohovkou a byl přikrytý chlupatou dekou smetanové barvy. Všechno ostatní už Frank nechápal a děsilo ho, co všechno ještě uvidí. Přikrývka byla prosáklá krví, na Benově obličeji byl rozteklý makeup a ležel v dost nepohodlné poloze, jakoby mu byla zima nebo se něčeho bál. Frank zkontroloval Benovi životní funkce, a když mu vyndal ruku, aby změřil jeho tep, uviděl několik řezných ran. A protože byl profesionál tělem i duší, začal fungovat jako lékař. Došel pro obvazy, čistou deku a lavor s vodou. Omyl Benovo tělo, oblékl mu dlouhé triko, které nosíval na spaní, položil ho zpět na pohovku v obývacím pokoji a zabalil ho do přikrývky. Pak uklidil ten hrozný nepořádek, který byl všude kolem.
Vrátil se zpět, až když měl uvařený silný zeleninový vývar. Musel vzbudit Bena, proto s ním trochu zatřásl.

"Bene, slyšíš mě?"

"C-co?" vyděšeně vykřikl Ben a promnul si oči.

"Klid, chlape, nebo vyliješ tu polévku. Všechno je v pořádku, ano?"

Ben si znova protřel obličej a zmateně se po Frankovi podíval: "Přišels mi jednu vrazit?"

"To rozhodně ne. Vrátil jsem se z práce a našel jsem tě tady v tom příšerném stavu. Co se stalo, Bene?"

"Nic."

"Nelži nebo se fakt neudržím," štěkl po něm Frank možná prudčeji, než sám chtěl.

Už takhle se černovlasý muž koukal vyděšeně a tak trochu mimo. Hlavu schoval pod deku, a pak se i přikrčil, jakoby skutečně čekal, že dostane další facku.

"Počkej, Benie, takhle jsem to nemyslel. Přinesl jsem ti polévku. Trochu si mě vyděsil, když jsem přišel domů. Ležel si tady v zakrvácené dece a vůbec si se mnou nekomunikoval. Tohle nejsou, doufám, běžné stavy, co?"

"Občas dostanu depku, no. Ale když neberu prášky, tak je to horší."

"To myslíš ty ruce?"

Ben se zadíval na své zápěstí, které pokrývalo několik vrstev fáčoviny a s vytřeštěnýma očima se zeptal: "To ty?"

"Jo, omyl jsem ti to a zavázal. Až se najíš, tak to vydesinfikuju a znovu převážu. Není totiž moc dobrý mít takové hluboké rány na rukou."

Černovlásek si sám sebe trochu prohlédl. Takže zjistil, že leží na gauči, v cizím tričku, do něhož by se vešel nejméně třikrát, a na rukách, ani jinde, není ani kapička zaschlé krve.

"Tys mě…"

"Nejsi první, ani poslední, koho jsem umyl. Věř mi. V nemocnici si projdeš vším, než tě pustí na sál."

"To musí být nechutný," zašklebil se Ben.

"Je to přirozený. I tohle je péče o pacienta. Nestačí jen píchat injekce a dávat prášky," mrknul na něj Frank s naprostým klidem, přičemž mu podstrčil misku se slovy: "A teď se pojď najíst. Musíš mít strašný hlad."

Druhý mladík se znaveně zvedl do sedu, přičemž zkřivil tvář a sykl: "Jau!"

"Bolí tě něco?" staral se hned Frank.

"Jo, docela sem vodvyknul."

Frankovi bylo jasné, na co naráží. Přesně to, čeho se Lilly tolik obávala. Byl rozhodnutý, ji to tom nepovědět, a nezačal by s
tím ani u Bena, přeci jen to byla jeho věc, ale bylo tu něco, co s ním prostě musel probrat.

"Hele, Bene, je to dost osobní a asi bych to neměl řešit, ale na zemi jsem našel kondom a…"

"To bys neměl řešit," štěkl po něm Ben.

"Jasně, je to tvoje věc. Jen se musím na něco zeptat. Dobře?" šeptal Frank tak, aby se Ben uklidnil a on mohl položit tu zásadní otázku: "Souhlasil si s tím?"

"To jako, jestli mě Kevin neznásilnil?" vyjekl Ben na celý dům a Frankovi nezbývalo nic jiného, než přikývnout, načež Ben zakroutil hlavou a řekl už klidněji: "Rozhodně ne!"

"Dobře, tak v pořádku. Nic se neděje. Jen si měl pod sebou skvrnu od krve. Myslel jsem…"

"Ten kretén mě natrhnul," prohodil Ben jakoby nic a zmučeně se zašklebil.

Frank vážně netušil, co si o tomhle všem myslet. Ben byl dospělí a doufal, že ví, co dělá. Jen mu asi nedocházelo, že neví, co tím všechno způsobuje. Nechal ho v klidu dojíst polévku, a pak ho nechal ještě prospat, protože přesně to Ben potřeboval.

Když se Ben vyspal, pomohl mu Frank nahoru do pokoje, kde mu vydesinfikoval rány na předloktích a opět mu je ovázal. Vůbec se mu nelíbilo, že něco takového má na rukou. A už vůbec se mu nelíbila představa, že Ben se veze na vlně sebepoškozování.

"Hele, Bene, nemyslíš, že tohle je docela zbytečné? Řezat se."

"To už dávno nedělám, ale když mě chytne depka, vobčas si ty jizvy rozškrábu."

"Ty máš takové úzkosti?"

"Jo, někdy je to docela drsný."

"Máš ještě antidepresiva?"

"Mám, ale nějak jsem je poslední dobou vynechal. Bylo mi fajn, tak sem si řek…"

"Nemůžeš je přeci přestat brát sám od sebe. Bene, tohle je nebezpečné, zahráváš si. Takhle se těch depresí nikdy nezbavíš," vyčinil mu Frank, i když se snažil být co nejmírnější ve svém projevu.

Přeci jen už dneska jednou viděl, jak lze tohohle chlápka vystrašit pouhým zvýšením hlasu. Jasně to nasvědčovalo tomu, nebyl v takové pohodě, jakou se snažil předstírat. Také se začínal pomalu dostávat k jádru všech těch výlevů a problémů, které v Limě Ben předváděl. Jeho deprese a úzkosti pravděpodobně překročili únosnou mez. A pokud k tomu všemu nemohl ani pracovat, čímž zaháněl pocit prázdnoty, stala se z jeho života úrodná země pro porušování pravidel. Ben se začal chovat přesně tak, jak si to kdysi zakázal a slíbil si, že do kolotoče lží už nikdy nespadne. Jenže teď měl zase spousty tajemství.


Děkuji za Vaši pozornost a Váš čas
Janička
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | 15. března 2016 v 17:27 | Reagovat

Tak jestli byla minulá kapitola trochu vyhrocená, opravdu netuším, jakými slovy popsat tuhle.
Co jim to děláš? Co to Benovi děláš??? To je jako kdyby ses zamyslela nad těmi nejhoršími věcmi, co se člověku můžou stát, a hezky je Benovi podstrčila... uber mu prosím alespoň trochu toho trápení. Nebo mu přidej něco pěknýho, co mu pomůže se s tím vším poprat, ale tím správným způsobem ;-)
Jinak kapitolka je psaná úžasně, jak jinak :-)
Doufám, že se to pro Bena co nejdřív zlomí (na tu dobrou stranu ;-)). Těším se na pokračování.

2 Andílek Andílek | 15. března 2016 v 18:16 | Reagovat

Souhlasím s Terkou, tohle byla taky celkem vyhrocená kapitola...možná ještě víc.
Chudák Ben, proč mu nedopřeješ klid? ???. Dobře jedná jak jedná, ale přesto by si zasloužil něco lepšího.
Těším se na pokračování

3 Janička Janička | Web | 21. března 2016 v 11:11 | Reagovat

[1]: Neboj, Bena jistě čekají i dobré věci. ;-)
Díky za krásný komentář. :*

[2]: Je od tebe moc pěkný, že přeješ Benovi jen dobré a neboj, určitě něco takového do jeho životě přijde...
Díky za komentář :*

4 LarryProot LarryProot | E-mail | Web | 29. května 2018 v 4:36 | Reagovat

http://intertekqatar.com/component/k2/itemlist/user/227966  мультфильм счастье смотреть онлайн   смотреть фильмы для взрослых  http://bambikasafaris.com/component/k2/itemlist/user/226870

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama