Pomáháme si 6

8. března 2016 v 8:00 | Janička |  6. povídka: Pomáháme si
"Nějak si zmužněl..."

Moje čtenářstvo,
jedna z nejočekávanějších kapitol je tady. Doufám, že si ji užijete.

KAPITOLA 6

"Nějak si zmužněl..."

Ben už od první chvíle, kdy Kevina spatřil ve dveřích, věděl, že to skončí přesně takhle. Prsty zatínal na jeho svalnatých zad a nechával si jemně sát kůži na krku. Přesně tam, kde byl Ben tolik citlivý. Moc si toho neřekli. Hodnou chvíli na sebe zírali, až to přešlo v žádostivé pohledy a vzduch se kolem nich téměř tetelil napětím. Kevin nakonec sevřel Bena v náručí a pošeptal mu: "Viděl jsem strašné hrůzy. Prosím, pomoc mi to dostat z hlavy."

Polibky se prohlubovaly a jejich doteky byly stále odvážnější. Teď už zbývalo jen Kevinovo spodní prádlo, ale i toho se brzy zbavil. Hned poté, co se dokázal odtrhnout od Benovi kůže, na níž zanechal červené flíčky.
Ben stydlivě sklopil oči a špitl: "Nějak si zmužněl."

"Bojíš se?"

Tázaný je zakroutil hlavou a znovu Kevina políbil. Vsunul ruce mezi jejich těla a obmotal své dlaně kolem Kevinova penisu. Párkrát zapumpoval, a pak je znovu vrátil na milencova záda, čímž si ho přitáhl blíž a mohl tak pocítit, jak se otírá o jeho klín. Elektrizující pocit se prohnal celým jeho tělem, ovšem jeho mysl napadla myšlenka, kterou nemohl dostat z hlavy už tenkrát poprvé, a vlastně nikdy, když byl v Kevinově náručí. Nejsem gay.

A přes všechny své pochybnosti a strach to Kevina nechal zase udělat. Nechal ho do sebe vstoupit. Nechal se jím pomilovat. Prohýbal se u toho a vzdychal. Zase dával plané naděje muži, kterého nedokázal milovat. Ne stejně jako on jeho.

Kevin se po svém orgasmu vyčerpaně zhroutil na tělo pod sebou.

"Ty ses neudělal," obvinil svého milence.

"Udělal," bránil se Ben.

"Nelži. Poznám to."

"Nelžu, sakra," vykřikl Ben a prudce odstrčil Kevina od sebe, přičemž se zajíkl vlastním vzdechem, který následoval ten zvláštní a bolestivý pocit, když z něj tak rychle vystoupil.

Kevin si lehnul na bok vedle Bena, jak jen to místo na sedačce dovolovalo. Pak se ale zarazil.

"Doufám, že si nezapomněl na antikoncepci, zlato," zažertoval.

"Co?" otočil na něj druhý muž svou černovlasou hlavu.

"Praskla nám guma, holka," zasmál se Kevin dalšímu svému vtípku, který doufal, že zažene milencovu zkaženou náladu z toho, jak na něj vyjel kvůli orgasmu.

Jenže v Benovi tváři se vystřídalo tolik emocí a barev, až se začal mít velmi nepříjemný pocit, že je tady něco špatně a on je tomu právě na stopě. Jeho instinkty ho neklamaly. Nikdy. Mohl se na ně kdykoliv spolehnout a nejednou mu zachránily holý život.

"Cože?" prskl Ben a prudce se posadil.

"Klid, dáš si sprchu se mnou, no."

Ben vyskočil na nohy a začal pochodovat po obývacím pokoji. Na výčitky bylo pozdě.

"Bene, uklidni se. Sedni si, zlato, a řekni mi, co to všechno znamená."

"Promiň, tohle nemůžu. Podělal sem to, sakra."

"Hele, jestli je to, co si myslím, že to je, tak mi to budeš muset říct. Taky už nejde jen o tebe."

"Doprdele, Keve. Rači už vypadni."

Kevin vstal, ovinul své tělo do deky a objal stojícího Bena kolem těla: "Posadíme se, ano?"

Černovlásek mlčky přikývl.

"A teď. Co se děje, Bene?" zeptal se přímo Kevin.

Možná byl dost nepříjemný a naléhal moc, jenže si nemohl pomoct. Vždycky Bena miloval. Nikdy nepřestal. Nedokázal se těch citů zbavit. Každý den, který strávil na misi i mimo ni, myslel jen na jediného člověka na světě. Tak moc si poroučel, aby ho nechal žít po svém a aby se mu do života nevracel, když už jednou dokázal odejít. Jenže jeho láska byla silnější než on. Posledních několik týdnů, kdy se pevně rozhodl, že se s ním znovu uvidí, bylo utrpení. Počítal každý den, každou minutu. Nemohl se dočkat, až ho sevře ve své náruči. A také doufal, že mu Ben dovolí alespoň ho políbit. Takovou radost měl, když mu dovolil mnohem víc. Ale musel by být slepý, kdyby si nevšiml něčeho, co mu Ben zatajil.

"Jse… jsem…," začal Ben koktat, protože se toho slova bál, ale přesto ho nakonec řekl: "pozitivní."

Kevin párkrát zamrkal, aby zahnal slzy i vztek. I když tohle tušil od chvíle, kdy Bena políbil na líčko a všiml si přitom jeho černozelené skvrnky u ucha. Stále víc mu dávalo smysl to, co se dělo dál. Bylo mu muže, kterého miloval, líto. A taky byl naštvaný, že mu to Ben nedokázal říct.

"Dobře. A proč si mi to neřekl, zlato?"

"Promiň. Já… já to pro… prostě nedokázal."

"To nic."

"To nic? Vážně, Keve? Tohle je trestnej čin a ty teď budeš muset na testy," rozzlobil se Ben, nevěděl na koho se zlobit víc.

Došlo mu, co udělal. Pravděpodobnost, že Kevina nakazil, byla velmi vysoká. Porušil všechny pravidla. Tak dlouho se dokázal chovat dospěle. Nic neskrýval, netajil. Jenže najednou tu byl Kevin Harris. Najednou tu byla jeho minulost. Ta, kterou by nejraději vymazal.

"Nás testují stále. Armáda nenechává nic náhodě, neboj se. Navíc ty bereš léky, takže je ta šance opravdu malá. Navíc, i
kondom jsme přeci měli."

"Tobě to nedochází, Keve? Sakra, ještě dneska si dojdeš na testy, jasné?" vyskočil Ben jako čertík z krabičky a začal opět pochodovat po místnosti.

"Uklidni se, Bene. Zajdu, samozřejmě, že zajdu. Klid, ano?"

"To ty bys měl vyšilovat, Harrisi. Já už pozitivní sem."

"A jak tomu tím jako pomůžu, zlato?"

"Neřikej mi tak, doprdele."

"Fajn, nebudu. Jen si prosím sedni a uklidni se, ano?"

Ben si poslušně sedl a zhluboka dýchal. Celé tohle jeho selhání měl na svědomí on. Mohl za všechno, co dovolil, aby se stalo, i přestože byl přesvědčený, že tomu dokáže zabránit.

"Bože, celý se třeseš," konstatoval ochranitelsky Kevin a zamotal Bena do deky a přitáhl si ho do objetí.

Oba takhle ještě několik minut seděli, než se Kevin rozhodl odejít. Bylo mu jasné, že se někdo brzy objeví doma a nechtěl se s nikým potkat. Chtěl vidět jen Bena.

Děkuji za Vaši pozornost
Janička
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andílek Andílek | 8. března 2016 v 8:49 | Reagovat

Dobře.....Čekala jsem všechno.....jen tohle asi ne. Nebo já nevím. Vážně mě nenapadlo, že Ben by mohl být....že má...Ani napsat to nedokážu.

Už jsem jásala a v mé hlavě běželo jediné BEVIN! BEVIN! BEVIN! A pak takové procitnutí do kruté reality!

Každopádně moc pěkná kapitola a těším se jak se s tím kluci poperou ;-)

2 Terka Terka | 8. března 2016 v 15:11 | Reagovat

No mě HIV napadlo hned, ale stejně jsem si přála, aby to bylo něco jiného, banálního. Doufám, že se dozvíme víc... i když sama nevím, jestli to chci vůbec vědět.
Co jsem ovšem nečekala, je Ben a jeho pocity. Tak nějak jsem si myslela, že Kevina milovat dokáže, že ho miluje. Ale tahle kapitolka mi to trochu vyvrátila. Na druhou stranu by ho přece "pouhý" kamarád nedokázal takhle rozhodit jedním dopisem. A také by mu Ben dokázal odolat, zvlášť v téhle situaci. Prostě v mé hlavě je zmatek! :D
Jsem zvědavá, co se stane příště.
Mimochodem myslím, že jsme obě s Andílkem myslely něco jiného, když jsme si přály Bevin (asi jako... Podívali se navzájem do očí, v břiše jim začala létat hejna motýlů a najednou se vítali v náručí nevědíc, kdo ten první krok vlastně udělal. Pak už si jen vyznávali slovíčka lásky...) :D :D :D :D :D (přeháním ;-))

3 Andílek Andílek | 8. března 2016 v 18:24 | Reagovat

[2]: jo máš pravdu, čekala jsem pod Bevin něco kapku jinýho :D  :D

Ale to ještě přijde, že? Že?! *dívá se významně směrem k autorce*

4 Janička Janička | Web | 8. března 2016 v 19:04 | Reagovat

[1]: Děkuji za chválu. Tentokrát jsem to opravdu nečekala. Myslela jsem, že se ti ta kapitola spíš líbit nebude, vzhledem k tomu, jak všechno dopadlo.
PS: Myslím, že Ben se s tím pere dost špatně. :-(

[2]: Myslím, že daleko větší zmatek je v Benově hlavě. ;-) Pořád se v tom nějak plácá. No jo, hold je to "náš" Ben, že?
Mimochodem, myslím, že "motýlci v břiše" a "první krok" a "slovíčka lásky" nebyl nikdy jejich styl. :D  :D  :D To bys po Bevin nemohla chtít. :-D Ale je mi jasné, že jste obě myslely něco jiného, než se nakonec stalo.

[3]: Co by mělo jako příjít? Co? :-) *dívá se významně směrem k Andílkovi* :D

5 Andílek Andílek | 8. března 2016 v 22:45 | Reagovat

[4]: Že bych zas začala vyhrožovat bílou čokoládou? :D  :D  :D  :D.
Proč by se mi neměla líbit? Myslím, že HIV je skvělý téma a dobrej zvrat. (U Domíka jsem se s tímhle tématem tenkrát rvala statečně..I když to tak možná z komentářů nevypadalo).
PS: No je to na něm vidět :(

PS2: Tuhle jsem si vzpomněla na předchozí povídku (včera ti bylo? Už nevím. Ty divadelní hry mi začínají splývat, ale to je jedno). Prostě hlavním hrdinkám tý hry zemřela maminka a ony se s tím vyrovnávali no sice každá po svým....ale dvě sáhly i po flašce...Tak jsem si hned vzpomněla na "tvýho" Kurta

A co by mělo přijít? Myslím, že víš co! * dívá se významně k Janičce*. Ale na druhou stranu žádná slaďárna by k nim neseděla, to je fakt.

6 Janička Janička | Web | 10. března 2016 v 14:33 | Reagovat

[5]: Tak můžeš to zkusit. :-) Ale víš, že na mě to moc nefunguje. :-P

PS: Jo, samotnou mě někdy mrzí, čím tuhle postavu protahuju, jenže jeho způsob života byl dost divoký na to, aby neměl žádné následky. :-(

Přesně! Žádná slaďárna by k nim nešla. Asi by se mi na protest rozsypala klávesnice :D , ale můžu slíbit, že se ti dva určitě ještě setkají a... :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama