Pomáháme si 2

9. února 2016 v 8:00 | Janička |  6. povídka: Pomáháme si
Jak prožít další den


Milé čtenářstvo,
tentokrát se dozvíme, jak dokážou spolu vycházet sourozenci Ben a Lilly, když opadla eufórie u Benova příjezdu a Lilly se snaží všemu přijít na kloub. A co když Ben jakoukoliv pozornost odmítá? Třeba se snaží jen tak přežít další den.

KAPITOLA 2

Jak prožít další den

Ben se na druhý den probudil až kolem jedenácté hodiny. Slyšel zdola bouchání hrnců a zvenku se ozýval psí štěkot. Už dlouho se takhle dobře nevyspal. Vysápal se z postele, ač se mu vůbec nechtělo z vyhřátých podušek ven. Místo své ranní rutiny si pouze opláchl obličej. Natáhl na nahé tělo župan. A aniž by pohlédl do zrcadla, vydal se dolů do kuchyně.

Lilly vařila pondělní oběd. To právě ona byla zdrojem veškerého hluku v domě.

"Čau, ségra," řekl Ben, aby se jeho přítomnosti nelekla, když byla tolik zabraná do kuchařky.

"Dobré rá…" zarazila se v odpovědi a s pohledem na hodiny se opravila: "Dobré poledne, prcku."

"Tak tomu řikáte vy, tady na vsi," zasmál se Ben, když zaléval horkou vodou svůj šálek čaje.

"Za to vy máte ještě půlnoc, ty velkoměšťáku," vrátila mu to sestra a zamračila se na krabičku cigaret.

"To víš, New York je ráj," zašklebil se na ni Ben až s dětinskou radostí.

"Ty jsi kecka, viď? A sedni si. Oběd bude až za dvě hodiny, tak ti alespoň umíchám vajíčka."

"To nech bejt, jen si vypiju čaj. Nemám hlad."

Lilly se ani nesnažila odporovat. Bylo jí jasné, že ho nepřesvědčí. Byl to tvrdohlavý mezek. Proto se raději dál věnovala přípravě oběda, aby nic nepřipálila a nepopletla. Kachnu na medu dělala poprvé v životě.

"Můžu na zahradu?" zeptal se Ben.

"Jasně. Je otevřeno."

Popadl cigarety, tak aby si toho jeho sestra pokud možno nevšimla a vytratil se ven. Bylo dost teplo, a tak tu mohl stát jen v županu se svou ranní cigaretou a myšlenkou na to, jak tenhle den prožije. V New Yorku měl jasný program na každý den. Ráno šel do studia a obvykle tam byl celý den. Nahrávali s orchestrem nebo měli zkoušky. Odpoledne většinou učil na klavír. Večer měl představení. Když byl náhodou doma, koukali s Jess na filmy nebo si jen tak povídali. Jenže to se nestávalo často. Jakmile se to snažil Ben spočítat, dospěl ke znepokojujícímu číslu. Oba se doma scházeli nanejvýš jednou do měsíce. Každý měl svou práci. Jess pracovala v právnické kanceláři, kde mohla téměř přespávat, ale Ben byl stejně ve studiu, a tak žili už tři roky. Na jednu stranu nechápal, jak do tohohle chtěla přivést Jessica ještě dítě, ale na druhou stranu si sám dokázal představit život s vlastním dítětem, kterému by mohl dávat všechnu péči a lásku, jaké se mu dostávalo od jeho rodičů. Přestal by hrát večerní představení a možná by pustil i některé své žáky klavíru, jen aby mohl odpoledne přijít domů za svou rodinou. Možná si to představoval moc idealisticky, protože přežít ve městě jako je New York nebylo jednoduché, ovšem on věděl, že by to zvládli. Už jen kvůli jejich dítěti by to dokázali. Jenže teď stál v Limě na zahradě jeho sestry a musel se smířit s tím, že až se vrátí domů, Jessica už tam nebude. Tak jak měl zkrátka dnešek a ještě další tři dny přežít?
Trhnul sebou, když se vedle něj, ozval sestřin hlas s otázkou: "Dáš si džus?"

"Ne, díky."

"Už máš třetí, Bene," pronesla nahněvaně Lilly, když si její bratr dal další cigaretu mezi rty a snažil se ji zapálit.

"No a?"

"Tak hele, v tomhle domě se nekouří. Dovolila jsem ti to na zahradě, ale má to své podmínky, jasné? Budeš normálně jíst a budeš brát pravidelně léky."

"Fajn," odsekl ji Ben a vydal se zpět do domu.

"Kam jako jdeš?" volala za ním Lilly vyděšeně.

"Spolykat to svinstvo, abych si to moh v klidu dokouřit, když si takovej prudič," volal hlasitě ze schodiště.

Měl tendenci sebou prásknout do postele a hrát si na uraženého. Jenže věděl, že k tomu nemá důvod. Navíc Lilly měla pravdu. Štvalo ho to. Oblékl se do černých tepláků, přehodil přes sebe tričko s nápisem Rent, vyčistil si zuby a zapil hrst pilulí, aby se mohl vrátit dolů za sestrou. Ještě si zastrčil do kapsy od kalhot dopis, který měl schovaný v kufru ve skříni.

"Za hodinu dorazí Frank. Naobědváme se až s ním, souhlasíš?" začala Lilly hned, jak Bena znovu uviděla.

"On se teprv vrátí z práce?"

"Jo, mají tam teď hrozný frmol. Po obědě se ti na to podívá. Mimochodem, kachnu jíš?"

"Klidně se najíme, až se vrátí Frank. Kachnu nejím a nechci, aby se mi na cokoliv koukal, jasný?": zabručel blízko její tváře a vydal se opět na zahradu se slovy: "Du to dokouřit."

"Bene, počkej!" křikla za ním ještě, ale to už se dveře od terasy na zahradě zavřely.

V tu chvíli se v kuchyni objevil další obyvatel domu. Frank přišel domů. Objal svou manželku na přivítanou, a pak zašeptal:
"Je tu?"

"Jo, ale je to horší, než jsem čekala."

"Jak to? Je mu zle?"

"Je mu tak dobře, že má náladu se se mnou pořád dohadovat. Nechce jíst, brát léky a teď sedí na zahradě a pálí jednu o druhou."

"Promluvím s ním, zlato. Bude to v pořádku, neboj," uklidňoval ji a líbal do vlasů, které měla slepené potem, od toho jak se celé dopoledne snažila uvařit dobrý oběd na přivítanou jejího bratra.

Lilly jen sledovala Franka, který si sedl na zahradní křeslo vedle Bena. Nechtěla je šmírovat, a tak, ač plna zvědavosti, šla raději dodělat limetkovou zmrzlinu, kterou chystala jako překvapení.


Děkuji za Vaši přízeň a pozornost
Janička
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andílek Andílek | 9. února 2016 v 15:21 | Reagovat

jako všichni sourozenci :D taky se "milují" k zbláznění. Bene, Bene, ty mezku! Chtějí ti jen pomoct.
Fakt jsem zvědavá na to, co Benovi je.
Těším se na pokračování

2 Terka Terka | 9. února 2016 v 22:03 | Reagovat

A stejně jsme se nic nedozvěděli :D Už jsem docela nedočkavá ;-) Na druhou stranu nevím, co Benovi je, a navíc nejsem na jeho místě, takže mu (zatím) domlouvat nebudu :D Ale Lilly je i tak zlatíčko. Mimochodem jsem neuronila ani jednu slzičku, takže děkuju, protože kapesníky teď potřebuju na nos a ne na nějakou nesmyslnou přecitlivělost :-P
Těším se na pokračování.

3 Janička Janička | Web | 12. února 2016 v 14:16 | Reagovat

[1]: Jojo, Ben je stále stejný zmetek jako před lety, ale já ho  naučím. To se neboj! ;-)
Díky za koment :-)

[2]: Ben musí zkrátka vyrůst z tý svý nezodpovědnosti, no. A já už vím jak, ale to neprozradím. :-x
Doufám, že už je Ti lépe a ty kapesníčky už nepotřebuješ vůbec.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama