Pomáháme si 1

4. února 2016 v 8:00 | Janička |  6. povídka: Pomáháme si
Zpátky v domě


Moje milé čtenářstvo,
první kapitola poslední povídky série Pomáhat znamená žít je tu! Pokud Vám některá z předchozích povídek unikla, napravte to. A ostatní se můžete pustit do zbrusu nové, kterou jsem pojmenovala Pomáháme si. Tady je pro Vás první díl s názvem Zpátky v domě. Setkáte se v ní s Benem a Lilly. Tihle dva se pomalu učí žít vlastní životy a jako správní sourozenci neváhají pomáhat sobě navzájem a starat se jeden o druhého. A že Lilly má mnoho důvodů ke strachu a starosti o mladšího bratra.

Více se dočtete v první kapitole, tak se bavte!

PS: Ještě nemohu zapomenout na jedno velmi důležité poděkování. Patří Andílkovi a hlavně její nové povídce s názvem Trojčata. Hned po přečtení první kapitoly jsem dostala hroznou chuť dopsat několik kapitol a začít je vydávat. Jako vyjádření díku chci tuto kapitolu Andílkovi věnovat. Ještě jednou děkuji.

KAPITOLA 1

Zpátky v domě

Ben vystoupil z auta, jež zaparkoval před Lilliným domem. Ještě před pěti lety tady bydleli všichni. Celá jejich rodina. Ovšem po smrti jejich tatínka Blaina neměl Kurt v těchto místech stání. Potřeboval odejít daleko odsud. Od místa, kde ztratil svého otce i manžela. Lima už nebyla dobré místo pro Kurtův život. Ben si moc dobře pamatoval ty chvíle, kdy si každý sbalil jeden kufr a odletěli společně do New Yorku. Tehdy tu nechali spousty věcí a také vzpomínek, ale na to nezáleželo. Jejich tatínek potřeboval nový svět, v němž bude schopný postavit se znovu na nohy a naučit se žít dál. Jediný, kdo se dokázal do Limy vrátit, byla Lilly. Vystudovala a stala se lékařkou v místní nemocnici. Teď tu bydlela společně se svým manželem Frankem. Ben je jezdil navštěvovat. Vyrostl tady. Svým způsobem to tu měl rád. Stále měl potřebu jejich starý dům, o který jeho sestra tak pečlivě pečovala, vidět a možná si i připomenout ty sladkohořké vzpomínky, s nimiž měl tohle místo spojené. A také si odpočinout od ruchu velkoměsta, které mu nedovolovalo zastavovat.

Lilly už mu běžela naproti. Objala ho prudce a srdečně. Tak moc ji bratr chyběl.

"Nazdar, prcku," poškádlila ho na přivítanou.

"Stejskalo se mi, Lill," povzdechl si Ben, v jehož hlase byla znát únava a starosti.

"Jsi nějaký nesvůj. Je ti dobře, Benie?"

"Ano, mami," protočil Ben panenkami nad oslovením i nad sestřinou všímavostí.

Nepotřeboval, aby si všimla, jak ho události posledních dnů vyčerpávají. S přítelkyní Jessikou byl v tak prekérní situaci, že se rozchod zdál jako nejpřijatelnější řešení. Do toho Benovi přišel nečekaný dopis, s nímž se své Jess raději ani nesvěřil. Přestože tušil, že bude muset s pravdou ven dříve či později. A pak tu byla spousta práce a hromady léků, které musel spolykat každý den a na které prostě zapomínal a vynechával.

"Zase nosíš make-up?" podivila se Lilly, když pečlivě zrentgenovala jeho obličej.

"Ten vzduch v letadle vysušuje, tak si ho dávám na let."

"Aha," řekla s podezřením, že tady něco nehraje, v hlase a už Bena tahala dovnitř: "Pojď si sednout dovnitř a vyprávěj… Co táta? A Rebeka? Už měla ten konkurz?"

"Táta tě pozdravuje a Rebeka přijede až za tejden. Kde je vlastně Frank?"

"Musel na rychlo do nemocnice. Odpadl jim jeden kolega přímo při operaci. Dáš si něco k pití?"

Když mluvila Lilly o práci, byla vždy hrozně věcná a konkrétní. Ben občas nechápal, kde jsou ty emoce. Obdivoval, jak může být tak chladnokrevná. Možná proto že ona i Frank dělali stejnou práci a prakticky nic jiného neznali. Možná se jen naučili žít s pocitem, že mají životy ostatních lidí ve svých rukou. Možná se zkrátka vyrovnali s nástrahami dnů, které mohou přinést i utrpení a smrt. Ben ale také věděl, že pokud se jednalo o Lillyinu rodinu či přátele, byla zase až moc starostlivá a emotivní.

Poslouchal, jak mu vyprávěla o plánech na léto, když najednou přejela prstem po jeho tváři a řekla: "Máš to špatně rozetřené."

Ovšem pak se zasekla po větě: "Tady u ucha…"

Nastalo hrobové ticho.

"Proboha, Bene!" vykřikla a chytila se za pusu, jako když se malé dítě vyděsí.

"Ty ty ty nebereš lé-léky?"

"Vobčas zapomenu, ale tohle už tam mám dlouho. Klid, nezvětšuje se to a doktor řikal, že…"

"Okamžitě si jdi smít ten hnus z obličeje. Pak ti to ošetřím," nenechala ho dokončit větu svým přímým rozkazem.

Ben raději poslechl. Nemělo smysl odporovat. Ne Lilly. Ne vyděšené Lilly. Hodnou chvíli si prohlížel svůj propadlý odraz v zrcadle. Ty probdělé noci a hodně práce se na něm začaly podepisovat víc, než bylo zdrávo. Ta tmavomodrá skvrnka u pravého ucha ne a ne zmizet. Stále tam byla. Už měsíc dělala jeho odraz méně snesitelný. Byla stále tmavší a tmavší. Téměř už ji nedokázal schovat pod make-up.

"Nějaké další příznaky. Pocení, horečky, únava, potaž…" nedořekla Lilly, jelikož ji Ben přerušil svou odpovědí: "Ne, doktorko Queenová."

"Mně to tedy jako legrace nepřijde."

"A myslíš, že já se nějak zvlášť bavim?"

"Ne, jen tvůj lékař mi přijde jako moc velký optimista. Až se vrátí Frank, podívá se ti na to. To zabarvení se mi nějak nelíbí. A laskavě si odpust to zapatlávání, jasné?"

"Něčim to schovat musim. Třeba když du do práce nebo k tátovi. Znáš ho. Víš, jak by vyváděl."

"Tohle není pupínek, Bene!" rozkřikla se Lilly a výchovně dodala: "Žádné korektory, žádné make-upy, jasné?"

Ben raději jen beze slova přikývnul. Ještě chvíli spolu seděli v obývacím pokoji a Ben ji vyprávěl o tom, jak se právě s Jessikou rozcházejí. Ona chce mít děti a Ben s ní mít děti nemůže, takže se raději rozhodli jejich vztah ukončit. Tyhle rozchody z rozumu ho bolely mnohem více, protože si vždycky musel přiznat, že život s ním nemá budoucnost.

Znovu nad tím přemýšlel, když už ležel v posteli v pokoji pro hosty. Riskantní soužití a život bez budoucnosti. To jediné mohl nabídnout. A teď se do stejného bahna, které láme všechna srdce, jež se do něj pomoří, hnala další osoba. Ben vyndal z příruční taštičky dopisní papír a znovu si přečetl všechny slova na něm.


Děkuji za Vaši pozornost i případné komentáře
Janička


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andílek Andílek | 4. února 2016 v 15:47 | Reagovat

Takže v první řadě děkuji za věnování.

A pak tě nesnáším :D :D. Tys nechala umřít  Burta. Vážně tě nesnáším :D. Cítíš to?! Škrtím tě! Na dálku! :D  :D.
A co to jako zase provádíš Benovi? A Jessiky se zbav! protože MY CHCEME BEVIN! :D  :D

Moc pěkná kapitola. Těším se na pokračování a ještě jednou děkuji :-)

2 Janička Janička | Web | 4. února 2016 v 17:03 | Reagovat

[1]: V první řadě, není zač. :*

To potěší. :-D Tak s Burtem se to má tak, že už Kurt je vlastně tak trochu důchodce. Bylo by nesmyslné, kdybych nechala žít Burta, kterému by muselo být hodně přes sto. :-( To sorry. Ale cítím to. To škrcení. :D  :D  :D

Lituji, nemohu se Jessiky zbavit. To by byla vražda. 8-O Ale tak kdo ví, že ? :-?  ;-)

Děkuji, jsem ráda, že se líbila. A ještě jednou, rádo se stalo. :*

3 Andílek Andílek | Web | 4. února 2016 v 17:27 | Reagovat

[2]: Já to chápu. Taky jsem to myslela jako vtip.

Te nápad s vraždou Jessiky se mi líbí. :D  :D. Přijde Kevin a odpáskne jí. :D  :D Hrabe mi (toho si nevšímej) :D  :D

4 Janička Janička | Web | 4. února 2016 v 17:58 | Reagovat

[3]: Já to taky jako vtip beru. :D  :D  :D

Sice moc nechápu, proč by ji měl Kevin odprásknout, ale tak budiž.

PS. Když Ti hrabe, jsi dost vtipná. :-D

5 Andílek Andílek | Web | 4. února 2016 v 18:46 | Reagovat

[4]: však říkám, že mi hrabe....dobrý už přestanu vtipkovat a zkusím se příště mírnit

PS: To budu brát jako lichotku :-D

6 Terka Terka | 4. února 2016 v 20:40 | Reagovat

Prala bych si, abych dokazala slovy vyjadrit, jak moc na me tahle povidkova serie pusobi. Ale bohuzel to neumim. Kazdopadne uz jsem se smirila s tim, ze budu u kazde kapitolky brecet :D
Desim se toho, co Benovi je. Teorii mam, ale radeji si pockam na vysvetleni od tebe ;-) A souhlasim s Andilkem... My chceme Bevin!! :D A taky videt ten dopis (jestli neni od Kevina tak me klepne :D).
Tesim se na pokracovani!

7 Janička Janička | Web | 5. února 2016 v 20:28 | Reagovat

[5]: PS: To doufám... :-D

[6]: U každý kapitoly? A já se fakt snažím být občas i vtipná. No, nic. :-)
Bevin? No coment!
Díky za koment a pokračování bude příště! ;-)

8 Andílek Andílek | Web | 6. února 2016 v 9:31 | Reagovat

Já...Jen bych se chtěla omluvit za své nevhodné komentování. Měla jsem blbej den

9 Terka Terka | 6. února 2016 v 17:57 | Reagovat

[7]: Ono úplně nejde o celé kapitolky, spíš části, kde je zmíněný Blaine, Burt, Carol... ;-) Vtipné části miluju!! :D

10 Janička Janička | Web | 8. února 2016 v 17:56 | Reagovat

[8]: Nic se nestalo. :-)

[9]: Tak to jsem ráda. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama