bestOFky leden/2016

1. února 2016 v 18:00 | Janička |  můj svět
Moji milí,
pokud jste si mysleli, že článek z mé "bestOFky" za měsíc leden roku 2016 nevyjde, nemusíte se bát. I tentokrát se s Vámi chci podělit o mé zážitky z uplynulého měsíce. Jediné, co se mění je termín vydávání. Od nového roku chci zveřejňovat bestOFky za předchozí měsíc každého prvního následujícího měsíce.

Doufám, že se budete dobře bavit.


V lednu jsem toho zažila spíš víc nepřijemného. Bohužel týkalo se to nejen práce ale i osobního života. Jo, ne vždycky je všechno zalité sluncem, a tak se se spoustou starostí a komplikací bohužel objevily i určité obtíže, které mi tak trochu občas brání normálně fungovat. Takže mě třeba teď velmi mrzí, že jsem lednový projekt #jsounamtri ke 3. narozeninám mého blogu nevedla tak, jak jsem si naplánovala. Bohužel článků vyšlo mnohem méně. Je mi to líto. Snad Vám to nějak vynahradím. Třeba novými díly povídek, které se bude snažit, aby vycházely pravidelně. V každém případě Vám chci poděkovat za věrnost a trpělivost se mnou.

A teď k trochu příjemnějším věcem, které staly. Tak za prvé jsem si mohla užít téměř všechny vánoční dárky, protože znáte to, když se na něco těšíte, víte, že to dostanete, ale musíte počkat do 24. prosince. Je to pak o to horší čekání, když nastane situace, do které by se Vám zrovna ta daná věc (schovaná u "Ježíška" ve skříni) hodila. Takže mě třeba neskutečně potěšily letošní lednové mrazy, které mám ráda i tak, protože zamrznou všechny bacily a ta krajina je naprosto dokonalá, ovšem také proto, že jsem si mohla užít svoji maxi sálu, která byla právě mezi dárky pod stromečkem. A jestli Vás zajímá, jestli už mám knihovničku, tak nemám, protože toho zkrátka bylo dost na zařizování tenhle měsíc. Na tohle nezbyl bohužel ani čas ani nálada. Zamračený Tak snad se zadaří v únoru, když už na ni mám peníze.

Protože jsem potřebovala také přijít na jiné myšlenky, vyrazila jsem za kulturou. Dobře, kino není zas taková kultura, když se u toho doslova ležíte na sedadle, cpete se popcornem a srkáte limonádu, načež to kolem Vás dělá dalších sto lidí, kteří tam taky sedí, ale byla jsem v kině. Po hrozně dlouhé době. (ani nechci vzpomínat, co jsem posledního viděla v kině, myslím, že to byly Les Mis, ze kterých jsem byla dost zklamaná, dobrých bylo asi tak deset minut filmu, odnesla jsem si od tamtud špinavou podprsenku, protože mi do výstřihu spadl M&M´s bombon a plný močový měchýř, jo, chtělo se mi čůrat od smrti Fantiny, kdo zná, chápe ty muka Mrkající, a pak jsem se nakonci tak upřímně zasmála, že se po mě koukalo celé kino a nejlepší byl kamarádky výraz WTF?) Tentokrát jsem šla na Star Wars. Film se mi bohužel moc nelíbil. Mám ráda tuhle ságu, ale tohle nebylo ono. Spíš takové fanfiction o tom, jak to asi mohlo pokračovat. Nemasné a neslané. Film počítal s tím, že divák SW zná a miluje je natolik, že leccos tvůrcům odpustí. Takže z toho jsou předvídatelný děj, mizerné dialogy, průměrné herecké výkony, antidiskriminační poměry, atd. Přišlo mi to tak trochu nefér. Jako "tohle projde, vždyť oni to milují"! A tak jsem si jako satisfakci nakonec ještě koupila úžasnou košili (vy výprodeji, samozřejmě Mrkající) I tak jsem si to užila. Krásné odpoledne s mým bráchou. Bylo to vlastně super. Jen do toho kina musím chodit častěji.

Tady na blogu jsem vydala prolog k nové povídce. Jmenuje se Pomáháme si a patří do série Klaine povídek Pomáhat znamená žít, na kterou jsem moc pyšná a doufám, že se povídce bude dařit jako ostatním. Doufám, že se Vám bude líbit.

Leden 2015 byl náročný, ale našlo se v něm několik okamžiků, které stály za to a pro které je potřeba žít. Díky za Vaši podporu a pozornost v uplynulých dnech.


Můžete mi napsat, jaký byl Váš první měsíc roku 2016, nebo mě pobavte nějakou veselou historkou z návštěvy kina.

Děkuji za případné komentáře i Vaši pozornost
Janička
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andílek Andílek | Web | 1. února 2016 v 18:38 | Reagovat

ani můj leden nebyl takovej jakej bych chtěla...byl nějakej divnej...já nevím..prostě byl divnej :D  :D My to chápeme, prostě jsou i jiný starosti než blog..Takže s tím si nedělej hlavu ( i tak byl tvůj projekt fajn).

Jinak jsem taky vyrazila za kulturou do kina. Pro změnu na Lídu Baarovou. Na to jaký na to byly kritiky, tak mě se líbil.Při pohledu na Pavla Kříže jsem měla pocit, že na mě z plátna fakt kouká Hitler. Ta podoba byla fakt přesná.

Na SW byl brácha s přítelkyní.

2 Terka Terka | 1. února 2016 v 20:44 | Reagovat

Mrzí mě, že leden 2016 přinesl spíše starosti než radosti, snad se to s únorem zlepší ;-) Já ani pořádně nevnímám, že je konec 1.měsíce, uteklo to strašně rychle. Myslím, že za to může to počasí :D :D
Projekt #jsounamtri mě rozhodně nezklamal, naopak. Dozvěděla jsem se od tebe zase něco novýho ;-) A na povídky se moooc těším!
Kino, heh... naposledy jsem byla s kamarádem na Bondovce (nic moc), hlavně to bylo celkově takový divný (ne film, společník :D). Na Star Wars jsem chtěla jít, ale můj vlastní brácha se na mě vykašlal a šel se svým kámošem. Jeho chyba :D :D :D Mimochodem já kino kulturou celkem nazývám, protože tam jsem jednou za uherský rok :-)

3 Janička Janička | Web | 2. února 2016 v 16:34 | Reagovat

[1]: Tak Lídu Baarovou jsem neviděla, ale je fakt, že kostými a především masky jsou v českých fimech na velmi vysoké úrovni a dle mého nározu dost opomíjené a nedoceněné. Takže věřím, že z toho "hitlera" šel strach. Díky za koment a tvoje zážitky. :*

[2]: Tak za tohle počasí rozhodně nemůže, ale věřím, že se to zlepší. Musí! ;-) Díky za podporu. :*
Jo, tak ne vždycky je nálada a ti správní lidé, že? ;-) A přesně! Jeho chyba, že s tebou nešel. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama