Pomáháme si - Prolog

26. ledna 2016 v 6:00 | Janička |  6. povídka: Pomáháme si
Moje milé čtenářstvo,
opět se vracíme k osudům Klaine rodinky z povídkové série Pomáhat znamená žít. Tuto, již šestou povídku, jsem nazvala Pomáháme si a bude nejen rozvíjet příběhy dětí Kurta a Blaina, ale také celou sérii uzavře.

Doufám, že se Vám bude Prolog líbit a povídka si opět najde své příznivce.



Ohlédnutí:

Kurt se se spokojeným výrazem posadil na studený mramor. I když slunce hřálo jako o život a probouzelo okolní přírodu ke krásnému nastávajícímu létu, jeho dotek s leštěným kamenem studěl. Chlad se mu dostával hluboko pod kůži a stále byl nepříjemnější. Na povrch se dostal tak, že po brunetových skráních začaly stékat slané kapičky slz.

Byl u manželova hrobu a opět mu, tak jako předešlé dny a týdny, vyprávěl, co se v jejich rodině odehrálo nového. Pokaždé, když vstoupil na hřbitov, tajně doufal, že jeho hrob nenajde, ale vždycky ho našel. Pak se na něj posadil, rozsvítil svíčku a začal vyprávět.

"Ben a Lilly se usmířili, ale to už víš od minule. Změnilo se toho ale mezi nimi hodně. Drží teď mnohem víc při sobě. Lilly ho dokonce přesvědčila, aby mi od nového roku pomáhal se sborem. Bude u nás hrát na klavír a doufám, že se bude snažit i ve škole. Chtěl bych, aby alespoň udělal maturitu. Teď nechápe, jak je to důležité, ale stačí, že to víme my, viď lásko? Lilly je ve škole pořád na áčkách. S tou starosti nemám. To byla vždycky naše vzorná holka. A pořád je. Vlastně jsou skvělí oba, Blaine. Hodně mi pomáhají. A Sofie také často volá. Máme vážně úžasné děti, lásko."

Kurt se sám pro sebe usmál, a pak se podíval na oblohu. Měl pocit, jakoby se tam odsud na něj někdo také usmíval.

"Jsem rád, že jsi šťastný, Blaine. Jen… je mi líto… že u toho nemůžu… být. Jsi prostě… moc… moc daleko. Není to fér, Blaine. Nikdy ti neodpustím, že jsi mě tu takhle nechal. Je to utrpení bez… bez tebe. Moc… moc to… bolí, Blaine. Moc… bolí tě… milovat."

Kurt sáhl do tašky, kterou si přinesl s sebou. Zaštrachal v ní jednou rukou a vytáhl z ní papírový sáček. Skrýval těžký obsah a Kurtovi v první chvíli málem vypadl na zem.

"Vím, co jsem slíbil, Blaine. Já vážně přestanu. Jednou…"

Hltavě se napil štiplavého obsahu láhve, jež byla v sáčku.

"Jednou toho nechám… vážně…"


Povídková série: Pomáhat znamená žít
Pořadí povídky: 6
Název povídky: Pomáháme si

Prolog:

Kurt, který se před lety nechal své sny daleko v jeho milovaném městě a rozhodl se věnovat jeho dětem a manželovi, se opět vrátil do New Yorku, kde žije sám v bytě. Často se navštěvují se synem Benem, jež bydlí jen několik bloků od něj. Zato jeho dcery vídá méně a méně.

Lilly stále žije v domě po otcích. Pracuje se svým manželem v Limské nemocnici, a tak nezbývá mnoho času, aby se za tátou Kurtem podívala. Ovšem je s ním i s Benem v neustálem spojení. Možná se o ně obává právem a možná také ne.
A Sofie, která stále žije se svou rodinou v Londýně, převzala Puckovu firmu, takže pro ní není jednoduché skloubit soukromí a pracovní život, jež je nabytý neustálou odpovědností za všechna rozhodnutí. A že ji čeká jedno z nejtěžších v jejím životě.

Z Bene vyrostl hudebník, který našel uplatnění na Broadway. Ale i tak dělá všem svým blízkým velké starosti. Stále je to totiž více snílek než realista. Více bohém než praktický mladý muž. Stále řeší problémy vlastní exitence a jak jinak, než svým vlastním způsobem.

Jaké cesty a cíle budou čekat na naše hrdiny? Jak přežít ve světě, který je krutý? Jak se vypořádat s vlastními nedokonalostmi a slabostmi? Na to vše se budeme moci zeptat v povídce.

Tak co říkáte na prolog k závěrečné povídce série Pomáhat znamená žít? Líbí se Vám?
Janička
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andílek Andílek | 26. ledna 2016 v 15:32 | Reagovat

těším se, co si na ně nachystáš

2 Terka Terka | 26. ledna 2016 v 21:55 | Reagovat

Když jsem odpoledne zjistila, že jsi přidala prolog, schválně jsem si ho nechala na večer, abych se nějak připravila. A když už jsem si myslela, že te čas stačil, tak... nestačil. První věta a všechno se mi hned vrátilo. Bulim tady jak to umim jen u tvých povídek a tajně doufám, že mě při tom nikdo nepřistihne.
Jsem ráda, jakým směrem se Lilly a Ben vydali. Trochu mě překvapil návrat Kurta do NY, stejně jako Ben na Broadwayi. Už se těším, co nám pro ně a Sofii přichystáš :-) A i když to strašně bolí, těším se i na Klaine momenty, ač už jsou bohužel každý někde jinde...

3 Janička Janička | Web | 27. ledna 2016 v 18:19 | Reagovat

[1]: Já se taky těším, až si to přečtete. Jsem na to hrozně zvědavá, jak se vám to bude líbit. Jsem absolutně nadšená. A nejvíc jsem zatím nadšená z toho, jak jsi mi Ty dala nový impuls s touhle povídkou pokračovat. Díky za to. :*

[2]: Tak to doufám, že se Ti bude celá povídka líbit. Myslím, že jsem jim toho připravila hodně. ;-)

4 Andílek Andílek | Web | 27. ledna 2016 v 18:30 | Reagovat

[3]: tak to jsem zvědavá o to víc. A vůbec nemáš zač :*.
Já bych potřebovala, aby dal někdo mě impuls do psaní....Jde to k čertu

5 Janička Janička | Web | 27. ledna 2016 v 18:37 | Reagovat

[4]: No, mám už nějakou dobu rozepsaných několik kapitol téhle povídky a poslední dobou se k tomu nějak nemůžu dokopat psát dál. Ale když jsem si přečetla Tvoje "Trojčata", hrozně mě to nakoplo. Je to úžasné, jak si pomáhají a chrání se navzájem. A tak jsem si vzpoměla na ty moje jakoby "trojčata", o kterých právě píšu a musela jsem napsat hned další kapitolu. Proto díky za ten úžasný impuls. Jsi zlato, :*

6 Andílek Andílek | Web | 27. ledna 2016 v 19:35 | Reagovat

[5]: takže kdybych se nerozhodla, že v Rodině budu pokračovat, tak se v tom pořád plácáš :D. Ne sranda, určitě by ses z toho dostala. I když už Klaine tak nějak nejsou můj ship...na "svoje trojčata" nedám dopustit.
Já mám v hlavě dvě jednorázovky a jednu kapitolku a nemůžu se dokopat k tomu si sednout a sepsat to.
Vůbec nemáš za co :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama