#jsounamtri TŘI ROKY PSANÍ

9. ledna 2016 v 18:00 | Janička |  můj svět



Vážení a milí,
jak jsem již v úvodním článku naznačovala, nechám Vás nakouknout do mé "kuchyně", kde se tvoří povídky, básničky, články...

Doufám, že se Vám bude článek líbit.

Když jsem před více než pěti lety začala psát, myslela jsem si, že můj talent, který tam bez pochyby nějaký byl, je absolutně dostačující faktor k tomu, abych mohla napsat prakticky cokoliv a vždycky to bude dobré. Až postupem času jsem začala zjišťovat, že to zase až taková pravda nebude. Talent a zájem o jazyk je určitě bezesporu velká výhoda a určitě je to dobrý star, ale nic nenaděláte se skutečností, že psaní je prostě řemeslo.

Ano, řemeslo. Zní to možná trochu drasticky. Přeci jde o umělecké vyjádření, o ventil emocí a myšlenek, formulování úvah a přenášení krásna. Jenže za tím oparem se skrývá velká dřina a práce, jak něco takového vůbec přenést na papír. Není problém něco vymyslet, není problém to napsat, ale je problém to předat lidem tak, jak jste to vymysleli a napsali. Při psaní je důležitý faktor interpretace, kterou svým vyjádřením musíte nasměrovat tím správným směrem. A to se docílí jedině tím, že člověk ovládá techniku psaní a různých stylů, naprosto dokonale zvládá řemeslo. Čím lépe ho zvládá, tím lépe dokáže určit směr svého psaní.

Tyhle myšlenky nejsou nic přeborného a objevného. Přijde na ně každý, kdo se do psaní pustí. Prostě bez práce to nejde. A tak i já jsem musela na sobě začít pracovat, což nebylo vždycky tak jednoduché. Mnohdy se mi hodně nechtělo posadit se za klávesnici a datlovat. a pak o to méně, když má člověk nějaké těžší období v životě.

Ovšem během psaní jsem si vytvořila určité návyky, abych zvládala psací rutinu. Velmi důležité je totiž téměř nevynechávat. Dlouhé přestávky jsou totiž velmi destruktivní. A naskakovat zpět do rozepsaného textu je velmi obtížné.

Pevně věřím, že jsem se ale vypracovala a za tři roky "blogování" snad i posunula trochu dál, než jsem byla předtím. Psaní je rozhodně můj životní ventil. Způsob, jak utřídit mé myšlenky a pocity. Přiznávám, že bez psaní propadám velmi rychle špatné náladě. Všechno krásné i ošklivé musí ven. Je to takový nevysvětlitelný přetlak, který miluju a nenávidím zároveň. Možná by se to dalo nazývat múzou. Každopádně jsem ráda, že jsem jednou začala psát a už jsem nikdy nepřestala.

Doufám, že jsem Vás svou zpovědí neunudila k smrti a že jste se o mně něco nového a možná i zajímavého dozvěděli.

S díky a láskou
Vaše Janička
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andílek Andílek | 9. ledna 2016 v 19:41 | Reagovat

Mám to naprosto stejně s rozdílem, že píšu trochu dýl než ty. Na základce jsem začala, ve dvanácti letech (první dílko teda bylo v osmi, ale to nepočítám nějak). Začala jsem psát, abych se s něčím vyrovnala, je jedno s čím. A užívám to dodnes. Čím déle člověk píše, tím je to lepší a lepší. Jenže mi poslední dobou nezbývá čas a občas ani chuť. Tuhle jsem si sedla, je to tak čtyři dny zpátky a zírala jsem do otevřenýho Wordu a nic, ani ťuk. A to jsem psát chtěla. Za to včera jsem si sedla ke skoro rok rozepsaný povídce a měla jsem jí během třech hodin dopsanou. No prostě u mě jak kdy. Ale jak říkám poslední dobou se nemůžu donutit. A pořád přemejšlím, že blog zruším. Když ne zrušit, tak alespoň pauzu. Nějakej čas.

2 Janička Janička | Web | 9. ledna 2016 v 20:13 | Reagovat

[1]: Zírání do Wordu znám. :-! Já nad tím zrušením už uvažovala také, ale nenašla jsem k tomu odvahu. A pauza? Tak ty si dávám často. :D Občas prostě nejde psát. Paradoxně v těch nejlepších momentech nedokážu napsat ani čárku. ;-)

3 Andílek Andílek | 9. ledna 2016 v 20:37 | Reagovat

[2]: to je přesný :D :D.
Já už nad zrušením přemýšlím dost dlouho, ale taky jsem k tomu nesebrala odvahu zatím. A vždycky jsem ho odložila.
Takže zřejmě pauzu! Asi si dám po vypublikování těch dvou povídek (jedný kapitolovky a jedný jednorázovky) pauzu

4 Terka Terka | 9. ledna 2016 v 22:06 | Reagovat

Narozdíl od vás já nepíšu, takže to nedokážu posoudit. Ale rozhodně vím, že vaše výtvory stojí za to si přečíst. A nejenom přečíst, i prožít a poté se s vámi podělit o své dojmy.
Jen vás obě prosím o jedno: Nerušte své blogy. Protože nejen já se ráda k vaším článkům vracím. A byla by velká škoda, kdyby už nebylo k čemu se vracet ;-)

5 Andílek Andílek | 9. ledna 2016 v 22:28 | Reagovat

[4]: já nad tím přemýšlela, ne že bych rušila...ale nechala ho ladem, prostě prázdnej, bez nových článků....Ale kdo ví, co bude za měsíc (až vypublikuju ty dvě krasavice)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama