Tebe jsem hledal 4

14. října 2015 v 19:55 | Janička |  Tebe jsem hledal
Jakpak vyjdou Kurtovy plány?


4. kapitola

Blainův den

Celá sobota probíhala přesně podle Kurtova plánu. On odešel s Claire na výstavu. Rose se poctivě postarala, aby byl její malý bratříček v suchu, umytý, najedený a spokojený. Blainovi oči se otevřeli až v deset hodin dopoledne. Polekaně se posadil na posteli a rozhlédl se kolem sebe. Vyběhl z ložnice, protože tam nebyl jeho synek. Spatřil ho v obývacím pokoji, kde seděl na pohovce. Vykřikoval: "Taš, taš." Rozeběhnul se za ním. V tu chvíli se objevila Rose a podala Fillipovi lahev s pitím.

Chlapeček zapištěl: "Tata."

Přičemž k němu natahoval ručičky.

"Miláčku, pojď ke mně.": řekl Blaine a vzal ho do náručí.

"Rose, srdíčko, proč si mě nevzbudila?": zeptal se dcery.

"Potřeboval si pořádně se vyspat. Dáš si kávu?": odvětila.

Pouze přikývl a posadil se do křesla. Nechal si od synka mačkat zarudlé tváře. Tiskl ho pevně v náručí, občas ho políbil na nosík, což se chlapci velmi líbilo. Nakonec se podařilo Rose zabavit tátu i Fillipa. Takže Blaine úplně zapomněl na oběd.

V poledne dorazila Claire v doprovodu Kurta. Všichni společně poobědvali to, co po cestě koupili a brunet se vydal na procházku s Blainovým synem. Nakonec se k nim přidala i jeho mladší dcera. Rose se pustila do přípravy večeře. Kudrnatý muž najednou nevěděl, co má dělat. Tak dlouho seděl a přemýšlel, až nakonec usnul. Probudil se chvíli předtím, než se vrátil Kurt s dětmi z procházky. Takže když se ozval zvonek, došel jim otevřít.

"Blaine, to nejsou děti.": řekl brunet hned ve dveřích.

"Oni zlobili, že?": zeptal se kurnáč s hrůzou v očích.

"Ne. To jsou přímo andělé.": odpověděl rozesmátý muž naproti němu.

"Tak tomu nevěřím.": prohlásil Blaine, když už nesl synka dovnitř a pokračoval: "Pojďte na kávu, Kurte."

Štíhlý elegán si sundal v předsíni lehký kabátek a pokračoval za ním. Sedl si do křesla. Claire okamžitě vyskočila na jeho klín. Ihned mu něco špitala do ucha a společně se smáli.

"Claire, slez. Už nejsi malá holka.": napomenul ji otec, když se vrátil s kávou.

Posadil se naproti na pohovku k synovi. Dívenka si poslušně stoupla a sedla si vedle.

"Pane bože, to je čokoládový dort?": vykřikl zděšeně Blaine, ukazujíc na Kurtovu košili, která podle jeho odhadu musela být nechutně drahá.

"Já jsem nevěděl, že to nesmí jíst.": řekl omluvně muž naproti němu.

"O to nejde, ale odneslo to vaše oblečení. Já se hrozně omlouvám. Promiňte.": vykoktal kudrnatý muž.

"Nic se nestalo, Blaine. Vím, že to Fillípek neudělal schválně. Navíc je to jenom kus oblečení.": ujišťoval ho modroočko.

Po večeři, na kterou nakonec Kurt zůstal, Rose odnesla Fillipa umýt a uspat. Claire už byla také unavená, a proto odešla k sobě se slovy: "Díky, Kurte. Byl to úžasnej den."

"Vy jste dovolil mým dětem, aby vám tykali?": podivil se Blaine a nalil whisky do obou skleniček.

"Ano. Jsou úžasní. Skamarádili jsme se.": odvětil modroočko.

"To je pravda. Mají vás moc rády.": prohlásil Blaine zahleděn do skleničky.

"Tak si připijeme na naše tykání, co říkáte?": nabídl mu brunet a kudrnáč s mírným začervenáním souhlasil. Sedli si blíž k sobě, aby si mohli ťuknout skleničkami.

"Já jsem se jen bál, jestli si nedovolují moc.": řekl Blaine, ale Kurt jen zakroutil hlavou a zašeptal: "Ale ty si můžeš dovolit mnohem víc."

V ten moment přitiskl své rty na ty druhé. Tolik po tom toužil. Věděl, že tím může všechno ztratit, ale přesto to risknul. Chvíli se nic nedělo. Odtáhl se od muže vedle sebe a viděl, že on je neskutečně překvapený. Ovšem nezaznamenal žádný nesouhlasný signál. Naopak jeho rty byly mnohem žádostivější. Proto svůj čin zopakoval, ale to už se setkal s odezvou. Polibky mu byly opláceny. Navíc se stále prohlubovaly.

"Mnohem víc.": pošeptal do Blainova ucha, když se odtrhl od jeho úst, které zatím putovaly po jeho krku.

Opět se začali vášnivě líbat.

"A ještě víc.": vydechl vzrušeně Kurt.

Klekl si před něj a roztrhnul košili jedním tahem. Blaine ho okamžitě povalil na zem. Svými rty mapovat tu odhalenou nahou dokonalou hruď. Jemně laskal Kurtovy bradavky. Dělal jazykem mokré cestičky po jeho břiše.

"Blaine": zavzdychal druhý muž.

Zhluboka se nadechl a z vypětí sil se zeptal: "Jak dlouho si to nedělal?"

"No, já…": zakoktal se kudrnáč.

"To je jedno. Teď to udělej, prosím.": pronesl udýchaně Kurt.

Blaine se od něj odtáhl, posadil se na zem a opřel se zády o křeslo.

"Já já vlas-vlastně…": koktal, ale přesto mluvil dál: "Tohle nemůžu. Promiň. Nezlob se. Já se strašně omlouvám. Jenže já, já nemůžu."

"Promiň": prorazil dlouhé tíživé ticho s pohledem nakopnutého štěněte. Kurtovi by se jistě podlomila kolena, kdyby neseděl.

"Blaine, přestaň se už omlouvat.": napomenul ho brunet.

"Vždyť jsem to celé zvoral.": zanadával si druhý muž.

"Ty ne. Já bych se měl omluvit, protože jsem se zeptal na takovou pitomost. Zkazil jsem to já.": prohlásil nekompromisně modroočko.

Vzal obličej toho druhého do dlaní, zpříma se mu podíval do lískových očí a řekl: "A ty, Blaine Andersone, přestaň se za všechno omlouvat. Děláš to pořád. Když něco prohlásí Rose, když se Claire stydí, nebo když něco udělá Fillípek. Prostě se za ně stále omlouváš, ale nemáš za co. Oni jsou dokonalý stejně jako ty. Buď na ně i na sebe hrdý a neponižuje se, protože být teď tebou asi bych mi dal přes hubu a vyhodil mě ze dveří."

"To půjde těžko, když jsi tak perfektní a sexy": pousmál se Blaine.

"Ty jsi vážně gay, Blaine?": zeptal se brunet s vážnější tváří a odpovědí mu bylo kývnutí na znamení souhlasu.

"Všechno je to hrozně složitý. Věděl jsem to o sobě celý život. Když jsem to oznámil doma, všechno se to sesypalo. Nikdy jsem si nemyslel, že to bude rodičům tolik vadit. Přestali se mnou mluvit. Jakmile jsem dosáhl dospělosti, vydědili mě, přerušili veškeré kontakty. Na vysoké škole jsem si musel živit sám, ale zvládl jsem to. Vlastně jsem to zvládl díky Veronice. Ona mi byla tehdy velkou oporou. Přáteli jsme se od střední školy. Nakonec se do mě zamilovala, ale já jsem ji nikdy neřekl, že jsem gay. Jenomže s ní se mi nabízel normální rodinný život, po kterém jsem toužil. Nevím, co jsem si tehdy myslel. Možná jsem doufal, že to nikdy nebudu muset řešit. Jednoho dne přišla Veronika s tím, že je těhotná. Vzali jsme se a ona za měsíc porodila Rose. Pak se narodila Claire. Byli jsme dokonalá rodina. Nic nám nechybělo. Nakonec to vypadalo, že další dítě už mít nebudeme, ale pak se ukázalo, že jsme se mýlili. Všechno probíhalo v pořádku, jenže Veronika měla několikadenní náročný porod, který nepřežila. Fillípek se narodil s rozsáhlým poškozením mozku. Byl téměř rok v nemocnici, než jsme si ho mohli odvést domů. Nakonec jsem na to všechno zůstal sám a mám pocit, že to absolutně nezvládám.": dovyprávěl Blaine svůj životní příběh.

Kurtovi spadla brada, nevěděl, co na to říct. Nechal ho, aby se mu schoulil do náruče. Za okamžik ucítil, že se otřásá vzlyky. Bylo mu Blaina líto, ovšem nemohl s tím nic dělat. Doufal, že alespoň tohle mu trochu uleví.

"Blaine, je mi to líto, hrozně moc.": zašeptal do jeho kudrlin.

"Myslím, že bychom měli jít spát, co říkáš?": zeptal se Blaine, ale Kurtova odpověď ho překvapila: "Máš pravdu. Už pojedu domů."

Snad se domníval, že by s ním šel do ložnice, ale spletl se.

"Přijďte zítra k nám. Budu vás čekat. Dobrou noc, Blaine."oznámil mu brunet a vydal se ke dveřím.


Děkuji za Vaši pozornost a komentáře potěší
Janička
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Andílek Andílek | Web | 14. října 2015 v 20:22 | Reagovat

no teda pane jo! Na to kdy jsi napsala poslední kapitolu, tak to bylo naprosto dokonalý.
Jooooo! Plán s budíkem vyšel ;-)
A ten polibek...Aááááááá (asi jsem se rozpustila..culím se na monitor jak pitomeček). Jak Blaine Kurtovi vyprávěl svůj příběh ano i slzičky....Ale asi si to vynahradím (Terka ví :D  :D ). Blainovi rodiče bych s chutí kopla do prdele a s rozběhem.
Budu se těšit na pokračování.

2 Terka Terka | 14. října 2015 v 20:25 | Reagovat

Já nemám slov... to bylo prostě úžasné. Celý den probýhal podle Kurtova plánu a ten večer... musím říct, že mě takto rychlý spád příjemně překvapil, ale zároveň jsem ráda, že to nedohráli až do konce. Tak nějak cítím, že potřebují lepší okamžik. Ale doufám, že se mezi nima něco změnilo a budou   se podle toho i před ostatními chovat :-)
Strašně se těším na pokračování (ano, další povídka, na které jsem závislá.... ne že by mi to vadilo :D)!!!!!

3 Terka Terka | 14. října 2015 v 20:30 | Reagovat

[1]: Mě vždycky předběhneš :D :-P
Vím vím... :D
Teď se tu tlemim na celý obývák, já ti s tím kopnutím do prdele pomůžu. Jinak řečeno, miluju tvoje komentáře :D

4 Andílek Andílek | 14. října 2015 v 20:33 | Reagovat

[3]: Pardon? :D :D

Jsem ráda, že tě moje komentáře pobaví. A pomoct s nakopáváním přijímám :D  :D  :D

5 Janička Janička | Web | 14. října 2015 v 21:47 | Reagovat

[1]: Awww... děkuji za tak krásný komentář. Právě jsem se rozpustila já. :*
Máš mé povolení nakopat Blainovi rodiče.
Ještě jednou díky. :-)

[2]: Co se všechno změnilo a co se všechno ještě změní? Tak na to si budeš muset ještě počkat. Ono to nebude všechno tak jednoduché. Navíc, Blaine ješte neudělal ani comeing out, takže nevím, jestli hned tak přizná vztah s Kurtem (tedy pokud vůbec nějaký vztah bude, že? ;-) )
Děkuji za koment. Jsi zlatá. :*

6 Karin Karin | 1. února 2017 v 22:22 | Reagovat

Tak snad už to bude dobré když na to budou dva. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama