Pomáhat znamená žít 17

12. srpna 2015 v 8:00 | Janička |  5. povídka: Pomáhat znamená žít (dokončená)
Někdo přijel



Moje milé čtenářstvo,
Klaine rodinka zažívá pěkně krušné chvíle. Blainovo vážné onemocnění mu nedává vyhrát, a tak jsou všichni odsouzeni o něj pečovat. Svede to rodinu opět dohromady? Kdo se nakonec rozhodne převzít odpovědnost do svých rukou?


Kapitola 17

Někdo přijel

Lilly dovařila večeři a právě ji podávala tátovi Kurtovi, aby se mohli společně najíst. Kurt si od ní talíř sice vzal, ale neměl ani v nejmenším úmyslu pustit se do jídla. Jen seděl a koukal před sebe. Vyčerpaný, nešťastný a s pocitem jakoby se jeho srdce každým okamžikem drtilo v hrudním koši.

"Nemá zavolat Bena?" optala se opatrně mladičká dívenka, kterou pohled na jejího milovaného tatínka způsoboval výčitky.

"K čemu by to bylo, Lill?"

"Určitě by nám tady trochu pomohl. Nebylo by to jen na tobě. Vidím, jak jsi z toho zničený."

"Vždyť ty mi pomáháš. Jsi skvělá, Lilly. Vím, že bych to po tobě neměl chtít, ale…"

Lilly nenechala Kurta dokončit větu, chytila ho za zápěstí a přerušila ho: "Nic po mě nechceš. To já ti chci pomoct. A tátovi chci taky pomoct. Jen jsem myslela, že s Benem by to bylo snazší. A Sofí by taky jistě přijela."

"Měli by zůstat v Londýně. Věř mi."

"Dobře. Když nechceš, nebudu tě přemlouvat."

Kurt se na dceru vděčně usmál, přičemž si strčil do úst první sousto. Musel jíst, aby měl sílu, kterou nutně potřeboval k péči o nemocného manžela. Nejen psychickou sílu, ale i fyzickou.

Lilly se ujala mytí nádobí společně s úklidem kuchyně, a tak měl Kurt čas donést večeři Blainovi. Ten nespal. Jen koukal do stropu a mžikal očima. Na jeho příchod nijak nereagoval. Položil si misku s bramborovou kaší na kolena. Zabořil do ní lžíci a sklenici s pitím dal na noční stolek. V tu chvíli ho Blaine chytil za předloktí, až málem vyjekl překvapením.

"Pojedeme. Do New Yorku. Sli-slibuju," zachroptěl na evidentně vyděšeného manžela.

Kurt jen tiše přikývl. Nemohl mluvit, hlas by se mu třásl a dost možná by se mu zlomil při prvním slově, které by řekl. Spolknul knedlík, jenž se mu usadil v krku. Místo rozhovoru raději k Blainovým ústům přiložil lžíci plnou kaše. Brzy ale pochopil, že ho smí krmit jen po malých kouscích, tak jako Blaine pil po malých došcích. Nebyl schopný spolknout takové množství tekutiny, natož pak hmoty. Trvalo to velmi dlouho, než se Blaine najedl. Každé sousto musel zapíjet a začínalo mu dělat velké problémy nasát čaj brčkem. Kurt věděl, že musí vymyslet jiný způsob. Varianta, která ho napadla se mu, však nezamlouvala. Bál se, že dudlíkem svého manžela přivede do rozpaků, že ho poníží. Pravdou ale bylo, že Blaine teď přijímal jakoukoliv pomoc. Bylo mu jedno, že ho Kurt krmí nebo přebaluje. Jen ležel a vděčně přijímal veškerou péči. Občas říkal, že to Kurtovi vynahradí a vezme ho do New Yorku na celé prázdniny. Na dovolenou, kterou si oba tak moc zaslouží. Na místa, která tolik milovali. Tam, kde se plnily jejich sny a kde potkali Janit.

Lilly už měla všechnu práci udělanou, a tak jen seděla ve svém pokoji a usilovně přemýšlela. Měla dilema. S Benem se nerozešli v dobré a byli z nich velcí nepřátelé, i když si to oba ve skutečnosti nepřáli. A Sofii znala málo. Sice sem jezdili každý rok, ale Lilly si Sofii nepamatovala tak dobře, jako by se na správnou sestru slušelo. Přišla do téhle rodiny, když už si její starší sestra prakticky zařizovala vlastní život. Později bohužel až za oceánem. Lilly nezažila dětství jako mladší sestřička. Neměla si s kým kreslit princezny a hrát si na ně. Neměla si s kým půjčovat rtěnky a oblečení. Neměla na koho žárlit, protože sestra mohla na party, zatímco ona musela zůstat doma. Právě teď si nebyla jistá, komu ze dvou sourozenců, které přes to všechno milovala a tak moc ji chyběli, zavolat. Právě v té nejtěžší situaci, jež se v jejich rodině odehrávala, ačkoliv si to táta Kurt nechtěl připustit na jediný okamžik. Připadalo ji nespravedlivé a nedobré, aby sourozenci nevěděli, co se děje. Nemohla je připravit možná o poslední dny, kdy mohly trávit čas s milovaným tatínkem Blainem. Proto Lilly nakonec stiskla zelené tlačítko a trpělivě vyčkávala.

"Bože, Lilly, co se děje? Neříkej, že…" hlas jejího bratra zněl téměř mrazivě, jakoby podvědomě tušil, že má čekat nejhorší.

"Táta umírá, Bene," řekla tak přímo, jak neměla v nejmenším úmyslu.

Sama sebe se lekla.

"Nejbližším letadlem přiletíme. Vydrž, ségra!"

Ty tam byly jejich neshody a příkoří. Na druhém konci sluchátka bylo najednou ticho. Lilly si byla jistá, že Ben už hledá letenky a balí kufry.

Druhý den Lilly chodila jako tělo bez duše a zpytovala svědomí. Každou chvílí čekala, kdy se ozve zvonek a přiřítí se Sofie s celou rodinou a Benem. Táta Kurt si to nepřál a ona jeho přání nevyslyšela. Ale na druhou stranu si byla jistá, že už je dost dospělá na to, aby také plnila vlastní přání. Za poslední dobu se totiž naučila, že některá její řešení jsou lepší, nebo dokonce ta nejlepší.

Při obě Lilly ztuhla krev v žilách. Rozdrnčel se totiž domovní zvonek. Trochu se jí ulevilo, když otevřela a za dveřmi stál děda Burt. Vlastně ani netušila, proč se toho rodinného setkání tolik bojí.

"Ostatní jsou nahoře?" zajímal se Burt, když vešel do prázdného obývacího pokoje.

"Táta je u táty Blaina."

"Oni ještě nepřijeli?"

"Táta nechce."

"Co je to za nesmysly, sakra," rozezlil se Burt, až klel.

"Klid, dědo. Já včera volala Benovi. Dneska přijedou, neboj."

Zachraňoval Lilly situaci, protože Burtovo srdce už bylo dost unavené, a tak náchylné na sebemenší rozčílení.

"Jediný, kdo má v tomhle baráku rozum, zlatíčko," řekl a políbil ji na čelo.

"Bojím se, že se to nebude tátovi Kurtovi líbit."

"Vůči Benovi a Sofii je to sobecký. To chce mít jako Blaina jen pro sebe, nebo co?" znovu se škaredil Burt.

"Jdeš se na tátu podívat hned nebo si nejdřív dáš se mnou čaj?"

"Dáme si čaj!" rozhodl Burt a usadil se na obrovskou sedačku uprostřed haly.

Jednak byl unavený z cesty sem a také byl rozčílený a nechtěl v amoku potka vlastního syna. Potřeboval se uklidnit.

Kurt ve své neutuchající péči o manžela přeslechl zvonek. Pomáhal mu zpět do pyžama, protože musel Blaina umýt. Ještě mu podal lahev s pitím a trpělivě mu ji přidržoval u pusy, dokud se Blaine dostatečně nenapil. Pak si unaveně sedl na pelest. Odpočíval a pozoroval, jak jeho manžel usíná. Doufal, že ten pohled do jeho již průhledných očí nebyl ten poslední.

Musel si však sám na několik minut zdřímnout, protože ho probudil až zvonek a hlasité halekání zdola, od haly. Někdo přijel.



Děkuji za Vaši pozornost i případné komentáře
Janička

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | 12. srpna 2015 v 11:21 | Reagovat

Konečně Lilly! :D A udělala dobře, už se těším na rodinné shromáždění, i když za strašné situace.

2 Andílek Andílek | Web | 12. srpna 2015 v 16:02 | Reagovat

Tak jsem se dočkala. Konečně Lilly! Terka má pravdu, udělala dobře. Je dobře, že se rodina sejde, i když ne za zrovna pozitivní situace.
Těším se na pokračování

3 Ivorynka Ivorynka | 13. srpna 2015 v 9:21 | Reagovat

Souhlasím s holkami. :) a s Burtem.
Těším se na další kapitolu :)

4 Janička Janička | Web | 13. srpna 2015 v 18:43 | Reagovat

[1]: Neboj, Lilly se ještě dostane na scénu. ;-)

[2]: Tak Lilly je tak trochu dívkou činu. Děkuji za koment.

[3]: Jo, tak Burt to odhadl. Nebo to možná jen řekl nahlas. Kurt se chová dost sobecky, ale na druhou stranu se mu nejde moc divit. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama