Dar být dítětem 2

9. srpna 2013 v 20:00 | Janička |  Dar být dítětem (dokončená)
Za školou



Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
čeká Vás pokračování povídky Dar být dítětem. Tentorkrát nahlédneme do prvích problémů Hannah. Budeme sledovat, jak si zvládne poradit s novou školou, s novými kamarády. Opět bude všechno nové, ale bude to pro Hannah dobré?
Přeji příjemné čtení.



Druhá kapitola

Za školou

"Ale mě se tam nechce, tatí.": vztekala jsem se jednoho krásného prosluněného dne. Byl téměř konec školního roku. Dalšího roku, který jsem jenom protrpěla. Byla jsem sice na jiné škole, jež pro mě měla být lepší, ale mě to tak nepřipadalo. Nikdo se tam se mnou nebavil. Paní učitelka na mě zvláštně mluvila. Připadala jsem si, že sem nepatřím. Všechno jsme opakovali stále do kolečka a mě to nebavilo. Raději jsem dělala, že tam nejsem. Kreslívala jsem si. Po očku jsem hlídala, jestli mě paní učitelka nevidí a kreslila jsem. Obrázky jsem si schovávala pod postel. Nechtěla jsem, aby je někdo našel. Hlavně ne tatínek Blaine nebo Kurt. Oni by se moc zlobili, že si ve škole maluju a nechci se učit. Pokaždé, když mě tatínek Blaine vyzvedával ze školy, zavolala si ho paní učitelka do kabinetu. Nehuboval mě. Jenom si mě smutně prohlížel, nakonec mi koupil kopeček zmrzliny a pevně mě objal. Dělal to pokaždé, když byl smutný. Nevím, proč to dělal. Nikdy mi to neřekl, ale ani jednou na mě nezakřičel, dělal, že je vše v pořádku a usmíval se. Jenomže já jsem viděla ty smutné lískové oči. Smutné jako teď, když se mi snažil navléct duhové tenisky i přes můj odpor. "Hannah, musíš jít do školy.": řekl tiše, začínal se zlobit. "Ty taky nemusíš do práce.": zkusila jsem to naposledy. Věděla jsem, že tuhle bitvu nevyhraju. Nesouhlasně se po mě podíval, zavrtěl hlavou a zase mi začal vysvětlovat, že až ho někde zaměstnají, bude tam také chodit každý den. Bylo mi jasné, že ho to trápí. Sice jsem nerozuměla tomu, že není rád doma, ale problém to asi byl, protože se kvůli tomu s taťkou často hádali.

Vzpomínka:
Velké uplakané oči koukaly do tmavé chodby. Zase jí musela projít, sednout si do lavice a poslouchat paní učitelku. Zase opakovali to co včera a před týdnem a před měsícem. Hannah se začínala ukrutně nudit. Domů sice nosila dobré známky, ale věděla, že tohle by zvládla i bez těch dnů, které tu strávila. Klekla si do rohu. Vyndala svůj oblíbený blok s motýly, který ji dal táta Kurt, a ještě růžovou pastelku. Začala si malovat. Vydržela tam celé čtyři hodiny, kdy se měla správně učit. Za tu dobu stačila pomalovat všechny strany. Vylekalo ji až zvonění a pocit viny. Rychle odcupitala pryč z budovy školy.

Běžela jsem tehdy do parku. Našla jsem tam jedno opuštěné místo s lavičkou. Líbilo se mi tam a od té doby, kdy jsem poprvé šla za školu, jsem tam sedávala často. Věděla jsem, že z toho budou problémy, ale ještě víc jsem se styděla. Styděla jsem se to říct doma. Neměla jsem strach, spíš jsem si připadala jako slaboch. Bylo to nudné sedět v lavicích s těma dětma, kteří věděli dohromady to, co já sama. Ve třídě jsem byla za šprta, i když já se vůbec nemusela učit. Ostatní mě prostě nepřijala k sobě. Byla jsem copatá, chytrá a divná. Vlastně chvíli mi vyhovovalo, že se se mnou nikdo nebavil, protože jsme si popravdě s nimi neměla, co říct. Ale pak přišli okamžiky, kdy jsem tu odstrčenost proklínala. Nikdo se mnou nechtěl sedět v autobuse, když jsme jeli na výlet. Vždycky jsem na někoho prostě zbyla. Nikdo se mnou nešel ve dvojici, když jsme se vydali do kina. Vždycky jsem byla pro někoho sudá. A nejhorší na tom všem bylo to předstírání. Nechtěla jsem, aby si tátové mysleli, že jsem úplně k ničemu. Raději jsem předstírala. Tehdy, když jsem seděla v parku na vyškrabaném místečku od bot pod lavičkou, jsem si uvědomila, že teď budu muset ještě začít lhát, a také jsem to udělala.

Děkuji za přečtení
Janička

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Andílek Andílek | Web | 9. srpna 2013 v 23:04 | Reagovat

Je mi Hannah líto, že jí neberou, tak jak by chtěla. Moc hezká kapitola, těším se na pokračování

2 Cherry La´Push Cherry La´Push | Web | 10. srpna 2013 v 17:47 | Reagovat

Chudák Hannah. Nemá to lehké. Přeju jí ať si najde alespoň nějakou kamarádku nebo kamaráda ať není sama.
Opět skvělá kapitola. Moc se těšim na pokračování.

3 Karin Karin | 30. ledna 2017 v 22:32 | Reagovat

také doufám že najde kamarádku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama