Pomůžeme Ti 11

6. března 2013 v 18:00 | Janička |  2. povídka: Pomůžeme Ti (dokončená)
Přiznání vlastních chyb bolí, ale Vy se přesto musíte postavit realitě čelem a zůstat silný.



Co dál?

Když se druhý den Blaine probudil, hleděli na něj dvě nejkrásnější oči na světě, manželovy prsty se proplétaly jeho rozcuchanými kudrlinami. Tentokrát se rozhodl neucuknout. "Dobré ráno": pozdravil Kurt. "Rozhodně je lepší než včera.": neodpustil si muž naproti němu. "Mě to opravdu mrzí, Blainey. Hrozně se omlouvám. Choval jsem se jako idiot. Měl jsem ti zavolat. Ne. Měl jsem jít domů, všechno ti říct a řešit to s tebou.": vyčítal si brunet. "Hm. To si měl.": odsekl mu kudrnáč. "Jenže už to nezměním. Nic s tím neudělá. Tak se mnou, prosím, mluv.": žadonil Kurt. "A co chceš, kurva, slyšet?": osočil se na něj manžel. Rozčíleně se posadil. Schoval obličej do dlaní. "Já nevím. Vynadej mi. Hoď po mě talíř. Vraž mi pár facek. Já nevím, Blaine, ale neodtahuj se ode mě a nehraj si na uraženého.": tentokrát se rozčílil i druhý muž. Klek si na peřinu. Čekal, co se stane. Blaine po něm hodil vražedný pohled a pronesl další větu, které Kurt nerozuměl: "Fanj. Jak chceš. Srovnáme účty!" Povalil Kurtovo tělo zpět do polštářů, a pak přikryl jeho rty svými. Počínal si dost neopatrně. Kurt byl natolik zaskočený jeho chováním, že se z počátku snažil bránit. Až když se Blainův jazyk začal dobývat k tomu jeho, povolil sevření rtů. Odtrhli se od sebe teprve v momentě, kdy už neměli žádný vzduch. Poškrábaná tvář Kurta a rozkousnutý Blainův ret dávaly jasně najevo, že tomuhle polibku vášeň nechyběla. "Tohle v nabídce nebylo.": zasmál se modroočko. "Tak to ze včera neplatí, jo?": zeptal se druhý muž s vážnou tváří, ale nakonec se taktéž rozesmál.
Vešli společně do kuchyně, ovšem nestačili se divit. Bylo prostřeno, připravená snídaně, uvařená káva. "Čím jsme si to zasloužili?": zeptal se udivený Kurt, ale Blainovi už to začínalo pomalu docházet. "Jste nejlepší tátové na světě.": odvětila Sofie nadšeně, ale Blaine dodal: "Tím to nebude." "Dobře, tak jsem to udělala, protože vás mám ráda?": zkoušela to dál. "Sofí.!": okřikl ji znovu Blaine. "To vám jako nemůžu připravit snídani jen tak?": ptala se s hraným údivem. Jediný, kdo ničemu nerozuměl, byl Kurt, a tak se osočil na svého manžela: "Jo. To nám jako nemůže udělat snídani, Blaine?" Sofie vděčně přikyvovala. "Může, ale nedělá. Ona jenom šplhá, víš?": upozornil ho, zatímco se zakusoval do čerstvého muffinu. "Co si provedla, Sofí. Vyklop to.": uhodil na ni Kurt. "Kdo? Já? Nic.": zkoušela to a kroutila hlavou. "Sofie Hummle-Anderson, nezapírej! Já tě nezkouším ze zájmen. Chci slyšet, co se stalo.": řekl brunet dost nekompromisně. Už to přestávala být hra na kočku a na myš. Začínalo se to ubírat směrem, který se Sofii ani trochu nezamlouval. "Tak dobře. Vzdávám se.": prohlásila dívka rezignovaně. Posadila se naproti tátům, nadechla se zhluboka a čekala, jestli Blaine začne první. Po několika chvílích ticha, kdy se nic nedělo, znovu nasála čerstvý vzduch a spustila: "Propadám z pěti předmětů a jsem do konce roku vyloučena ze všech školních kroužků. To znamená, že letos nebudu maturovat.": řekla jedním dechem a hlesla: "Tak a je to venku." "Ne. To teda není. To není celé, Sofie.": rozkřikl se kudrnatý muž. "OK. Dostane se mi to do posudků a nepřijmou mě na žádnou prestižní univerzitu.": dodala zkroušeně. Zoufale schovala obličej do dlaní. "Stejně to není všechno, co bys nám měla povědět.": nevzdával se její otec. "Já ale opravdu nevím, co ještě chceš slyšet.": pronesla zoufale. Na její tváři se objevil smířlivý výraz. Kurtovi v tu chvíli připomněla její matku. Koukala se tak vždycky, když brala všechnu vinu na sebe. "Sofí, pověz nám, proč se to všechno stalo. Proč si nám nic neřekla? Jak dlouho si to chtěla tajit, proboha?": tázal se mírným hlasem, i když uvnitř něj to vřelo jako v hrnci s vařící vodou. Naproti svému manželovi se snažil zachovávat klid. Výčitky a křik stejně nic nevyřešili a on cítil, že se jim tím Sofie vzdalovala, a tak nechtěl, aby byla ještě dál, aby se úplně zasekla. "Já nevím, nějak jsem na to nemyslela. A proč se to stalo, vám říct nesmím.": přecedila Sofie přes tiché vzlyky. "Ježíš, co je to za nesmysly, Sofí. Proč bys nám to nesměla říct?": zeptal se tentokrát Blaine, který se už uklidnil. "Protože jsem to někomu slíbila.": špitla dívka. "Ty se mi snad zdáš, zlatíčko. Ty někomu slíbíš, že propadneš a necháš si zkazit život? To si snad děláš legraci.": pronesl zoufale Blaine a musel se chytit stolu, aby v afektu neudělala jeho ruka, to čeho by nakonec litoval. "Kdo takové nesmysly může chtít?": přidal se k němu Kurt. "Beth.": vyklouzlo Sofii z pusy. "Máme tomu rozumět tak, že jste se dohodly, že společně propadnete?": podivil se modrooký muž, jenž pojímal nepříjemné podezření. "Beth prostě měla problémy s učením, protože ji šikanovali. A já jsem ji nedokázala od toho pomoct. Takže jsme si slíbily, že propadnu, aby nezůstala na škole sama. Příští rok odmaturujeme, a pak si otevřeme restauraci. Budeme spolu podnikat. Najdeme si manželi a budeme navždy kamarádky.": vyslovila své přání, tužby a plány do budoucnosti. "Ne. Ona se nám nezdá. Ona snad spadla z Marsu, Blaine.": promluvil první Kurt, který se vzpamatoval z prvotního šoku dřív než jeho manžel. "Vy jste se snad obě pomátly. To vás nenapadlo, že to má i jiná řešení?": rozkřikl se Blaine, i přesto že se snažil zůstat v naprostém klidu. Kurt se zeptal: "Bethininy rodiče o tom vědí?" "Jo, ale nechtějí slyšet o tom, že by přestoupila na jinou školu. Nechtějí s tím dělat vůbec nic. Dost ji přehlížejí. Říkají, že si za to všechno může sama.": odpověděla jeho dcera, jejíž smutný výraz dával najevo jasně, jak moc ji to trápí. "Tak jste vymyslely tenhle super plán, jo?": tázal se nevěřícně druhý otec. Pouze přikývla. Podle toho co Beth vyprávěla o rodičích, neměla zrovna na růžích ustláno. Doma musela hodně pracovat, a dokonce si od jisté doby nesměla vodit domu žádné kamarádky. Ty bezstarostné doby byly ale nenávratně pryč jako štěstí v očích nejlepší kamarádky.
Nic už se nedalo zachránit. Blaine s Kurtem se smířili s tím, že jejich dcera odmaturuje příští rok se svou nejlepší kamarádkou a dostane se alespoň na nějakou vysokou školu. Pryč byly sny o velké kariéře, o potencionálních možnostech, které dívenka měla, protože vykazovala nesmírně talentu a také inteligence. Sofie se nikdy nemohla rozhodnout ve šlépějích, kterého z otců půjde, ač si to ani jeden nepřáli. Oni ji viděli na Harwardu, na právech. Zajistilo by ji to skvělou budoucnost, prestiž a úžasné podmínky pro život. Sofie chtěla pomáhat lidem jinak. Toužila léčit nemocné, nebo přinášet radost prostřednictvím hudby. Všechny ty velké představy byly nenávratně pryč.


Všechny komentáře potěší a jsou vítány.
Děkuji
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mimi mimi | 6. března 2013 v 20:47 | Reagovat

moc hezky jen skoda ze nemuze ted ani jedno

2 Andílek Andílek | Web | 6. března 2013 v 21:27 | Reagovat

si teď přijdu jako ti kluci, jen jsem na tom hůř (ale jdu dál, musím), no dobrý zpátky k povídce
zírám jako péro..Sofí, co jsi to udělala? Nevěřím vlastním kukadlům. Tohle klukům opravdu nezávidím

3 Janička Janička | Web | 7. března 2013 v 22:46 | Reagovat

[1]: Děkuji.

[2]: Díky za komentář.
No, já jim to taky nezávidím, ale už s tím asi nejde nic dělat. :)

4 Nicole Damita Nicole Damita | 12. března 2013 v 19:02 | Reagovat

Moje zlato =( ale na druhej strane som rada že nechcela nechať svoju najlepšiu kamarátku v problémoch sama.Takéto niečo sa málokedy teraz stane a Beth mi je strašne ľúto.A dravý Blaine wau =) bolo to úžasné =)

5 Janička Janička | Web | 12. března 2013 v 21:21 | Reagovat

[4]: Děkuji. To víš "dravý" Blaine :) se píše skvěle. :D

6 Karin Karin | 30. ledna 2017 v 16:27 | Reagovat

Tak to byl šok ale už s tím nic nenadělají. :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama