Pomůžu Vám 8

2. ledna 2013 v 21:15 | Janička |  1. povídka: Pomůžu Vám (dokončená)

Jsou opravdu Vánoce nejkrásnějším svátkem roku? Jsou Vánoce jen pro křesťany? Nejsou Vánoce jen pouhou přetvářkou na šťastnou rodinu, která by se jinak nesešla ani u večeře? Nejsme pouze strhnuti do víru nucené nostalgie a sentimentu? Opravdu všechno dokážeme prožívat, tak jak se tváříme?


Veselé Vánoce a šťastný Nový rok
Nastal Štědrý den. Všechno bylo připravené. Rozhodla se dodržovat svoje zvyky, ale naučit se i jiným. Ozdobila stromeček. Uvařila oběd a pozvala sousedy. Po obědě se vydali na procházku. Všichni společně došli do parku. Kurt tlačil kočárek s malou Sofií a Blaine přidržoval Janit, aby neupadla na náledí. Chovali se jako praví gentlemani. Věděli, že nemůžou nechat kamarádku samotnou. Byly nejkrásnější svátky v roce a ona neměla nikoho, s kým by je oslavila. Domů se vrátili promrzlý. Zamířili do Janitina bytu. Uvařila jim vánoční čaj a nakrájela vánočku. "Hmmm, co to je?": ptal se Kurt, když polknul první sousto. "Říká se tomu vánočka. Je to obyčejné kynuté těsto, do kterého se přidávají rozinky, a posype se mandlemi. Jenom se musí zaplést do tohohle tvaru.": vysvětlovala trpělivě a vytahovala z lednice mísu s bramborovým salátem. "Musím začít připravovat večeři. Pohlídáte mi Sofinku, prosím?": poprosila a podala dívenku Blainovi, který už dojedl. Naproti tomu se Kurt cpal už třetím kouskem vánočky. Jeho přítel ho pozoroval a upozornil ho: "Když budeš pokračovat tímhle tempem, tak to Janit celé sníš. Navíc ti bude těžko." Žena u kuchyňské linky se rozesmála a Kurt mu věnoval nehezký pohled: "Ano, mami." "Kurte, já to myslím vážně. Kdo má pak poslouchat, že ti není dobře, protože si se přejedl.": upozornil ho kudrnatý muž, ale Kurt si vzal další dílek a začal se bránit: "Jenže je to tak hrozně dobrý. Nech mě laskavě na pokoji, brouku. Já jí zato přinesu naše vánoční sušenky." Blaine se na něj přísně podíval a asi by se začali hádat, kdyby je Janit nepřerušila: "Pánové klid. Vánočku mám ještě jednu. Nikdy se nepeče jenom jedna. Můžeš jí sníst, kolik chceš, ale Blaine má pravdu. Je to kynuté těsto a může ti být dost těžko. To mi připomíná, že jsem vám taky jednu upekla. Dejte si jí ráno ke snídani s teplým kakaem. Je to výborné." "Děkujeme.": řekl modrooký muž. Ona pouze mávla rukou a pokračovala ve své činnosti dál. Obalovala kapra. "Co vlastně večeříte?" : zajímal se Kurt a pozoroval ji. "Rybí polévku, ale tu já nejím. Hlavní chod je smažený kapr a bramborový salát. Jako dezert slouží cukroví, vánočka nebo jablečný závin. Na všechno ti můžu dát recept, ale předem varuji, že každá rodina má vlastní úpravy všech jídel.": popisovala zvyky vlastní země a v tu chvíli se jí zastesklo po domově. Jenže tam by byla úplně sama. Tady měla alespoň nějaké přátele. Po tváři jí stekla osamělá slza. Doufala, že si ničeho nevšimli. Pohlédla na ně. Blaine svíral malou holčičku v náručí a smál se Kurtovi, který na ni dělal legrační obličeje. Sofie se usmívala a natahovala ručičky ke kudrnatým vlasům svého opatrovatele. Seděli vedle sebe, a ani jeden se neodvážil podívat se tomu druhému do očí. Oba věděli, co by tam zahlédli. Byla by to radost a zároveň bolest. Uvědomovali si moc dobře, že oni nikdy rodiči nebudou. Adopci jim vždy odmítli nebo byli na konci seznamu, protože jsou nestandardní pár. Po sedmém nezdařeném pokusu se vzdali. Přes celý rok byli vytíženi a neměli čas nad tím přemýšlet, ale o vánocích jim chyběl někdo, kvůli komu by to všechno připravili. Chyběla jim dětská radost a úsměv. Kurt se s tím těžce smířil, ale správně tušil, že jeho přítel to nikdy nepřekoná. Navíc se tu objevila Sofie, kterou Blaine bezmezně miloval od první chvíle, kdy jí uviděl.
Nakonec je přemluvila, aby zůstali na večeři. Když dojedli, poslala je s malou Sofií do ložnice. Rozsvítila stromeček, zapálila prskavky a svíčky na stole v obývacím pokoji. Pod stromeček rozprostřela dárky a zazvonila zvonečkem. Sedla k pianu a začala hrát O Holly night. Oba muži vyšli z pokoje. Ten výjev je dojal. Všechno bylo dokonalé a Janit zpívala jako anděl. Nechali ji dozpívat a jen stáli vedle klavíru, drželi její dceru v náručí a užívali si pocit, že jsou s rodinou. Zvláštní rodina. Ale nikomu z nich to nevadilo. Sledovali Sofii, která kulila své nádherné studánkové oči a rozdávala úsměvy na všechny strany. Janit dozpívala, v zápětí začala znovu hrát. Tentokrát to byla Do you hear, what I hear. Každý zazpíval jednu sloku. Když skončili, vzala si dcerku k sobě, posadila se s ní na pohovku, Blaine došel rozsvítit a s Kurtem si přisedli k nim. Rozbalovali dárky, které tu nechal Ježíšek pro nejmenší z nich. Oblečení, hračky, plyšáci. Všechno, co děti potřebují. Holčičku nejvíce zaujala čepice, kterou nechtěla pustit z rukou a rozpustile ji muchlala. Všichni se těšili z dětské radosti. Její první vánoce byly perfektní. Zanedlouho dívenka usnula vyčerpáním. Byl to pro ni náročný den. Janit ji uložila do postýlky a vrátila se k přátelům. "Ježíšek vám tu jistě také něco nechal. Zkuste se podívat pod stromeček.": navrhovala s úsměvem. Každý si vzal úhledně a pečlivě zabalený dárek, na němž byla cedulka s příslušným jménem. Blaine roztrhnul vánoční papír a vypadla na něj šála s jeho monogramem. Děkovně pohlédl na Janit. Jen pokrčila rameny. Kurt stále dárek neotevřel a začal mluvit: "Já už jsem svůj dárek dostal, Janit. Ty to víš." "Byl to dar pro nás oba. Nemusela si nám nic dávat.": přidal se Blaine, který už měl omotanou šálu okolo krku a pokračoval: "Ale děkuji. Je krásná. To si pletla sama?" Žena přikývla a sledovala druhého muže, který ze svého balíčku vytahoval stejnou šálu se svým monogramem. "Děkuji. Je nádherná": s těmito slovy objímal Janit. "Jsem ráda, že máte radost. Jsou to moje první vánoce tady a nikdy bych si nemyslela, že je strávím s vámi. Takže děkuji já vám.": řekla Janit. Přinesla skleničky a láhev s vínem. Seděli ještě dlouho do noci a zaníceně diskutovali o tradici Ježíška, který nosí dětem dárky.
"Krásné vánoce, lásko.": špitl Blaine do Kurtova ucha, když ráno otevřel své pomněnkové oči. "Tobě také, miláčku.": řekl jeho přítel a políbil ho. "Jak dlouho na mě koukáš, prosím tě?": zeptal se rozespale Kurt. "Asi hodinu, zlato. Užíval jsem si to, protože tě takhle rád pozoruji. Jenže během roku se mi to mockrát nepoštěstí.": odpověděl. V tu chvíli se jejich rty setkaly. "Tak teď si to užiju já.": prohlásil Kurt a začal prohlubovat jejich nevinný polibek. Blaine zprvu protestoval, že je to zvrhlý, milovat se o vánocích, ale nedokázal se mu ubránit.
O hodinu později se otevřeli vchodové dveře. V nich stála Janit v červenobílých šatech a v náručí měla dceru v bílých šatičkách a na hlavě měla čepici Santa Clause. "Mery Christmas": zvolala a vešla dovnitř. Všechno bylo připraveno na pravé americké vánoce. Rozbalili dárky, které si navzájem věnovali. Sofia toho dostala opět nejvíc. Muži se rozhodli, že ji budou jako strejdové rozmazlovat, i když jim to kamarádka zakázala. Prožili společně další krásný den.
Vánoční svátky utekly jako voda a oni se shodli, že je chtějí příští rok strávit také takhle. Všem to vyhovovalo. Dokázali skloubit rozdílné zvyky a navíc si vytvořit vlastní, kterým rozuměli jen oni. Na poslední den v roce byli oba muži pozváni na party. Janit zůstala sama doma. Uspala dceru a posadila se do obývacího pokoje. Dívala se do světla svíček a přemýšlela. Vzpomínala na Evropu, na rodiče. "Neječ": ozvalo se z vedlejší místnosti. Byl to hlas matky, která nesnášela, když si zpívala. Posadila se na postel a začala plakat. Bolelo ji, když to říkala. Nechápala, co má proti umění, odmítala se s ní o tom bavit. Rozletěly se dveře a matka vešla dovnitř: "Otevři si okno, máš tady hrozný vzduch. Neřvi, nemáš proč." Vybavila se jí vzpomínka a následovala další. Seděla na vysokoškolské koleji a už tenkrát věděla, že tohle nikdy nechtěla. Snažila se, aby to vypadalo, jakože to dělá dobrovolně, ale nebylo to tak. Její sny byly jiné. Cítila slzy, protože nyní si uvědomila, že se jednou pro vždy vzdala snu. Nechtěla plakat, ale neubránila se vlastním emocím. Vybavil se jí ten bar v Egyptě, kde potkala Glenna. Vypadal mile, ale ve skutečnosti si chtěl jenom užít. Ucítila prudkou bolest. Přestala křičet a prosit. Ležela nehybně a doufala, že bude brzy konec. První milování si představovala jinak. Byl hrubý a choval se k ní jako ke kusu hadru. Bolestně zavřela oči. Nikdy nikomu neřekla, co jí ten muž udělal. Když zjistila, že je těhotná, nedokázala jít na potrat. Doma měla peklo. Rodiče jí zavrhli. Mohla bydlet doma, ale musela se o sebe starat sama. Přestali jí pomáhat, když to nejvíce potřebovala. Jednoho dne odjeli na dovolenou. Jejich letadlo havarovalo a nikdo nepřežil. Proto odjela sem. Aby zapomněla. Opodál stáli dva muži a líbali se. "Nechce se mi do od tebe, lásko.": řekl jeden mezi polibky. Ten později odešel a druhý vklouznul dovnitř do domu. Došla až ke dveřím od svého bytu. Snažila se najít správný klíč, když uslyšela mužský hlas: "Počkejte, pomůžu Vám."
Konec

Každý komentář potěší. Pochvalou mě pohladíte, vtipnou poznámkou rozesmějete, kritikou ponaučíte a donutíte zamyslet se. Všechno je to k nezaplacení, proto zanechte alepoň vzkaz: BYL JSEM TU FANTOMAS. Děkuji

Moje velké díky a obdiv :) patří každému, kdo se dočetl až sem. Jsem Vašim velkým dlužníkem. Děkuji
Nemusíte mít strach. Pokud Vás povídka zaujala, čeká Vás další setkání s oblíbenými/neoblíbenými postavami v další povídce s názvem Pomůžeme Ti, která bude volně navazovat na tuto. Jestliže jste zvědavý (Což je dobře, protože zvědavost je kořením moudrosti.), jak bude pokračovat život Janit se Sofií, a jak do jejich života budou patřit Blaine s Kurtem. Co všechno osud přinese? Ke komu bude schovívavý? Melou boží mlýny pomalu, ale jistě? Má život připravenou nějakou tu satisfakci pro smolaře? Jediné, co Vám prozradím, že malá Sofinka je neuvěřitelně roztomilé a úžasné dítko. Bude k sežrání. Věřte mi.

Pro nedočkavce přidávám malý spoiler:
!!!Spoiler!!! "Bei, Bei!!!": křičela malá holčička a běžela naproti Blainovi. Zamotaly se jí zatím neposlušné nožičky a přistála na podlaze. Začala brečet. Kudrnatý muž k ní došel rychlým krokem a vzal ji do náruče. "Ale no tak neplač, zlatíčko. Pojď, ošetřím ti bolístky.": utěšoval ji a prohlížel její tělíčko. Měla jen odřené koleno a drobnou ranku na čele. "Nééé. To boííí.": křičela Sofii a zesilovala pláč. Blaine ji posadil na prádelní koš v koupelně a uklidňoval ji: "Nebude to bolet. Neboj se." "Si dokol. U nich boí.": vyváděla dál. "Broučku, já jsem doktor, ale nebudu ti dělat nic, co by bolelo. Můžeš ti popisovat, co budu dělat, aby ses nelekla. Když to jen trochu zabolí, hned mi to řekneš. Souhlasíš?": domlouval jí a zdálo se, že ona to pochopila. Přestala plakat a přikývla na jeho nabídku. Po téhle stránce to s dětmi uměl. Podle kolegů v tom byl nejlepší na klinice. !!!Spoiler!!!
No, není úžasná? Já myslím, že Blaine to se Sofinkou docela umí. Nebo je to naopak? :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Andílek Andílek | Web | 2. ledna 2013 v 21:24 | Reagovat

to bylo krásné, opravdu úžasné. Moc se mi to líbilo, jsem zvědavá co si na nás a na ně nachystáš v pokračování

2 Janička Janička | Web | 2. ledna 2013 v 21:33 | Reagovat

[1]: Děkuji. Děkuji. Děkuji. Ono je to tak trochu už nachystané. Tohle je výsledek nudy o letních prázdninách. Ale protože jsi to neskonale rychle přečetla a navíc okomentovala (za což jsem vděčná, prozradím Ti, že se vydají na dovolenou.
Ještě jednou díky. :)

3 Nicole Damita Nicole Damita | 3. ledna 2013 v 1:56 | Reagovat

To bolo super už sa nemôžem dočkať pokračovania =) a ten spoiler je super tý dvaja sú fakt zlatý =)len ma mrzí že si tam nedala Marka chcela by som vedieť či naozaj zomrel už som si aj vreckovky nachystala že budem plakať a ty si mi ho tam nedala mala som ho rada =( R.I.P MARK

4 Janička Janička | Web | 3. ledna 2013 v 7:07 | Reagovat

[3]: Děkuji. To je milé, že mi napíšeš, jak se ti povídka líbila. Jsem poctěna. Na pokračování si rozhodně počkej, protože dle mého soudu není špatné. Třeba Ti i odpoví na otázku ohledně Marka.
Díky za komentář
PS: Pokaračování již tuto sobotu 5.1. :)

5 Nikola Nikola | Web | 3. ledna 2013 v 17:46 | Reagovat

Úžasné, jako obvykle! Na konci mi ukápla slza. Ale jinak myslím, že jsi úžasně vystihla Vánoce. A ten spoiler! Ouu Blaine je s dětmi naprosto dokonalý :*
Jinak myslím, že ač jsou Vánoce křesťanský svátek, dodržují je téměř všichni. Nevím jak v ostatních rodinách, ale u nás, kde jsou opravdu věřící už jen babička s dědou, jsou pro mě Vánoce tím nejhezčím svátkem. Vždy se všichni sejdeme nejen u večeře, ale potom i ta atmosféra u vánočního stromku. Navíc vždy (ikdyž nejsem plně věřící, jsem pokřtěna) když jdeme na půlnoční do kostela mám takový ten pocit, že jsou všichni lidé najednou hodnější, vstřícnější. Jako by se snažili aspoň na Vánoce uchovat klid a pohodu. Já osobně vánoce miluju. Jsou to pro mě jedny z nejhezčích svátků v roce a možná i proto sem nechci žádného Santu. Myslím, že u nás je to prostě Ježíšek, ať už jsi věřící nebo ne. Ať si Santa zůstane v Americe. :)

6 Janička Janička | Web | 3. ledna 2013 v 18:20 | Reagovat

[5]: Díky za komentář. Opravdu jsi mě potěšila. Jenom mám pocit, že musím začít psát něco veselejšího, abych Tě vždycky nerozplakala. Přiznávám, tohle bylo depresivní, ale život opravdu není jednoduchý a "harlekýnky" mi nějak nejdou přes klávesnici. :)
Jsem ráda, že se také zamýšlíš nad úvodními větami. Jsou obvykle psané s tímto záměrem. Snažím se, aby korespondovaly s kapitolou, kde na některou otázku můžete najít i odpověd. Mezi řádky samozřejmě. V hlavě, srdci.
Děkuji za pochvalu a za přízeň.

7 Karin Karin | 30. ledna 2017 v 12:27 | Reagovat

Nemám slov krása*******************. :-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama