Pomůžu Vám 7

2. ledna 2013 v 8:00 | Janička |  1. povídka: Pomůžu Vám (dokončená)
Pomáhejme si, abychom to v životě měli jednoduší a měli s kým sdílet radost. R.Pachman: "Když někomu ublížíme, bude si to pamatovat celý život. Když někomu pomůžeme, často na to zapomene, ale my to nesmíme dělat, proto aby si to pamatoval."


Po půl roce
Ozvalo se zaťukání na Janitiny dveře. Došla otevřít s dcerou v náručí. Nemohla uvěřit tomu, že vidí Pucka. Chvíli na sebe zírali. Promluvil první on: "Ahoj, jak se máte?" "Ahoj, výborně. Co tady děláš? Kluci o tobě vědí?": pokládala mu otázky. "Nevědí. Je to výjimečná situace. Potřebuji odjet na celý týden a Rachel je na zájezdu. Chtěl jsem se zeptat, zda nám pohlídají Marka. Oni nejsou doma, tak jsem se šel k tobě. Ty bys mohla vědět, kde jsou, a kdy se vrátí.": vysvětloval nastalou situaci. "Pojď dál. Oni šli jen nakupovat. Brzy se vrátí. Kde máš malého?": dala mu otázku, mezitím co mu ustupovala z cesty. V tu chvíli přiběhl chlapec. Usmíval se na všechny strany a obmotával své ručičky kolem Janitiných kolen. Puck jej stáhl zpět, protože nechtěl, aby spadla. "Podržíš jí na chvíli? Udělám vám něco k pití. Ona nechce spát v postýlce, tak aby se nevzbudila.": poprosila a odebrala se do kuchyně. "Je nádherná, Janit. Promiň, že jsme přijeli až po půl roce. Vážně jsme se dřív neutrhli.": křikl na ní. "Děkuji. To nevadí. Hlavně, že jste tu teď.": poznamenala s tácem v ruce. Uvařila kávu a Markovi nalila džus. Přidala k tomu pár kousků koláče, který pekla pro sousedy. Chlapeček se na něj s chutí vrhnul a nacpal si obrovské sousto do pusy. Oba se tomu zasmáli. "Ukaž, můžeš mi jí vrátit.": pobídla Pucka, ale ten odmítl: "Nech mi ji. Chci si tu malou princeznu užít. Je tak roztomilá." "Moc sis toho neužil, viď?": špitla. "Ne. Mark byl stále v nemocnici. Nesměl jsem ho chovat. Strašně mi to chybělo.": přiznal a cítil slzy v očích. "Dobře. Až tě budou bolet ruce, tak mi ji vrať.": usmála se a změnila téma: "Tak co Marku, přijede letos Santa? Co mylíš? Vánoce jsou za dveřmi." "Pšřijede. Stašně se těsi.": vydoloval ze sebe malý chlapec, když polknul poslední kus koláče. "OK. Když se tak těšíš, můžeš mi pomoct vyzdobit byt. Vůbec jsem to nestihla a to je už advent.": nabídla mu zábavu na týden, který zde stráví s nimi a otočila se na jeho otce: "Jestli ti to nevadí, může být u mě. Stejně tu bude každou chvíli, protože ti dva musí do práce. Kurt jezdí po vánočních koncertech a Blainovi onemocněl kolega, takže pracuje přes čas. Zvládnu to." "Nechám ti ho tu s čistým svědomím, ale nechci tě obtěžovat.": poznamenal, a přesto její nabídku přijal.
"Stejda Blaine!": křičel Mark a už šplhal do jeho náruče. Objevil se u Janit, protože jí nesl nákup. "Co ty tady, zlatíčko?": zeptal se a políbil ho na tvář. "Já budu u tety p-ř-ipravovat vánoce, aby Santa pšijel." : pištěl do mužova ucha a pevně mu spínal ručky za krkem. Blaine se s ním posadil vedle Janit. Ta mu všechno vysvětlila a on jí byl vděčný, protože jim chtěl vždycky pomoct, ale v současné době byl tolik unavený z práce, že na hlídání nezbývala energie. Navíc se stále hádali s Kurtem.
"Proč si přišel sám? Kde je Kurt?": pídila se hned, jak za Puckem zaklapli dveře, a Mark usnul. "Je doma.": podal strohou odpověď. "Vy jste se zase pohádali?": ptala se dál a Blaine se rozpovídal: "Zase jsme si vyměnili několik názorů. Tentokrát to bylo v obchodě mezi lidmi. Nechápu, co se to s ním děje. Od té doby, kdy ses vrátila z nemocnice, se chová divně. Nehádáme se jenom, když hlídáme Sofii." Oči měl upřené do země. "Zlato, tím pohledem mi provrtáš podlahu.": rýpla si, ale došlo jí, o co tu jde. On to Blainovi neřekl. Dusí to v sobě a nedokáže mu lhát. "Promluvte si! V klidu ho vyslechni. Myslím, že ti něco neřekl a trápí ho to.": dala mu návrh a on se jen udiveně podíval. "Blaine, on se nehádá, protože si přestáváte rozumět, ani mu nejde o usmiřovací sex. On se trápí.": dodala.
Otevřel dveře od ložnice a posadil se na postel vedle Kurta. "Lásko, co se děje? Kdo ti ublížil? Řekni mi to, prosím.": dožadoval se přítelovi pozornosti. Ten hned pochopil, kam Blaine míří. Podíval se mu do očí, ale hned sklopil pohled, protože nechtěl, aby zahlédl jeho slzy. "Stalo se to v nemocnici. Narazil jsem na jednoho doktora, kterému se nelíbilo, že chodím navštěvovat Sofinku. Snažil jsem se mu vysvětlit, že na to mám právo, ale on mě začal urážet.": vyprávěl přiškrceným hlasem a plakal. "Miláčku, proboha, co ti říkal?": zajímal se dál kudrnatý muž. "Urážel mě. Prý když nás tam spolu viděl, dělalo se mu zle. Používal dost sprosté nadávky a …": nedokázal mluvit dál. Blaine bolestně zavřel oči a zesílil objetí. Dokázal si přesně vybavit všechno, co Kurt slyšel. "Pššš, Kurte. Mě je to hrozně líto.": uklidňoval ho. Po chvíli si všimnul, že mu usnul v náručí.
Ráno Janit oblékla Marka a odešla k sousedům. Včera musela slíbit Blainovi, že se u nich zastaví na snídani. Všichni se přivítali, popřáli si dobré ráno a posnídali. Blaine odešel hned po jídle. Musel být brzy v práci. Janit se vzdálila do pokoje pro hosty, aby mohla nakojit Sofii. Mark zůstal s Kurtem v kuchyni a dožadoval se vyprávění o strejdových vánocích, když byl malý chlapec. Mohl to slyšet stále dokola, takže Kurt neuspěl s námitkou, že už to přeci zná. Janit nechala dceru v pokoji, protože usnula. Našla oba společníky u kuchyňského stolu. Musela se smát, jak modrooký muž zasněně vypráví. "Tak, Marku, v obýváku jsou papíry a pastelky. Nakresli mi nějaké ozdoby na tu výzdobu, prosím.": požádala chlapečka, který se rychlostí blesku přemístil a začal s nadšením vyrábět. "Děkuji, Janit.": řekl Kurt. "Ty nerad vzpomínáš na Vánoce?": zeptala se nechápavě. Nedocházelo jí, proč děkuje. "Ne. To je náš rituál s Markem. Já ti chtěl poděkovat za ten včerejšek. Blaine sice nic neřekl, ale mě je jasné, že si ho navedla ty.": upřesnil muž sedící za stolem. "Doufám, že jste si promluvili, bylo děsné vás pozorovat.": konstatovala a Kurt jí ujistil: "Ano. Všechno jsem mu řekl. Nevím, jestli bych k tomu našel odvahu sám." Jen co to dořekl, na jeho klíně přistál Mark s očima navrch hlavy: "Hele, co mám. To jsem dělal sám." Oba si prohlíželi jeho výtvor a Janit slíbila, že si to pověsí na ledničku. Mark navrhnul Kurtovi: "Já vám taky namalujů. A dva. Aby ste se se stejdou nehádali." Ten přikývl a pustil chlapce na zem. "Zdá se mi to nebo je bledý?": podíval se na Janit s otázkou. Ta náhle posmutněla, sklopila oči a pošeptala: "Prý jsou to jeho poslední Vánoce. Po svátcích nastupuje zpět do nemocnice. Jeho stav se prý zhoršuje. Včera mi to říkal Puck. Plakal. Bylo mi ho líto." "Pane Bože.": hles Kurt.
Janit s Markem vyzdobili celý byt. Ona si užívala každou chvíli, protože si uvědomovala tu krutou skutečnost. Moje dcera bude mít první Vánoce a Mark poslední. To je krutá ironie. Sledovala chlapce, který si přípravy užíval. Byl plný života. Smál se a poskakoval. Uvařila mu vánoční čaj s pomerančem. Sedl si ke stolu a napil se. Zobal cukroví, které už měla hotové. "Pšíští rrrok ti pomůůůžu taky.": vydal tichým hláskem a Janit musela zamrkat, aby nezačala plakat. Smutně se usmála. "Ty nechceš?": zeptal se zklamaným hlasem. "Ano. Chci. Strašně moc chci a budu nejšťastnější na celém světě, když za mnou přijedeš kdykoliv.": zasnažila se promluvit pevný hlasem. "Víš co? Až dopiješ, vezmeme perníčky a půjdeme za strejdou Kurtem. Myslím, že nám rád pomůže.": navrhla další činnost. "Jo a můžu si jedem vzít a ozdobit ho stejdovi Beinovi. Dám mu ho pod st-r-omeček, aby nebyl smutnej.": zahlásil nadšeně a ona se musela optat: "Proč by měl být strejda smutný?" "Plotože je velkej a k těm Santa nechodí.": konstatoval rozumně a pokračoval otázkou: "A teto, a budou mít st-r-ejdové taky nědy miminko?" Tím Janit vykolejil, nevěděla, co mu rodiče řekli. Nechtěla se jim plést do výchovy. "Ptal ses někdy na tohle rodičů, zlatíčko?": odpověděla otázkou, na níž musela znát odpověď. "Nééé.": ušklíbl se Mark a povídal dále: "Já se pšed nima stydim. Asi o tom moc neví, plo-r-otože se ani nelíbaj. To st-r-ejdové jo." Mrknul na dočasnou chůvu, jako by viděl do jejich ložnice. "Miláčku, strejda Blaine miluje strejdu Kurta a naopak, ale dítě se jim nikdy nenarodí.": snažila se, aby to znělo, co možná nejsnadněji a jako fakt, ale Mark byl zvědavý: "A p-r-oč ne, teto?" Téhle otázky se obávala nejvíce. Měla nutkání poslat ho s tím za Kurtem, ale do tohohle se dostala sama. Nechtěla si vymýšlet žádné pohádky a podobné nesmysli s čápy a skřítky. "Marku, musíš pochopit, že děti se rodí pouze mamince a tatínkovi. Příroda to tak zařídila.": odpověděla nakonec. "Dobže, ale stejne je to nespavedliví.": konstatoval svůj názor. Zvedl se ze židle a prohlásil, že už chce jít k sousedům.
Všichni tři zdobili perníčky a dobře se u toho bavili. Než přišel Blaine, měl Mark svůj dárek hotový. Odnesl ho k Janit a zanedlouho usnul v jejich ložnici. Janit tam položila i Sofii, aby mohla dodělat cukroví. Kurt jim uvařil svařené víno. Blaine pomalu roztával a jí šla práce rychle od ruky. Vyprávěla mu o Markově zdravotním stavu. Až se dostali k dnešnímu odpoledni. "Víte, na co se mě zeptal?": řekla po chvíli mlčení. Oba kroutili hlavou. Napadalo je všechno, ale ani jednou se netrefili. "Zajímal se, jestli budete mít miminko.": snažila se nesmát. "Ježíš, to snad ne!": vykřikl Kurt a Blaine se přidal: "Co jsi mu řekla?" "Nejdřív jsem se informovala, co ví. Řekl, že se stydí, zeptat se rodičů. Tak jsem mu pověděla, že vy mít miminko nemůžete. Zajímalo ho proč, samozřejmě.": vyprávěla mužů naproti ní. Ti jen zírali a odmítali uvěřit. "Řekla jsem mu, že děti mohou mít jen lidé opačného pohlaví. Vzal to jako fakt.": dodala. "Myslím, že si to zvládla na jedničku. Já bych mu asi řekl, že nemůžeme mít dítě, když se mnou strejda Blaine nechce spát.": rozesmál se Kurt a dostal dloubanec do žeber od přítele. "Nech mě, zlato. Vždyť je to pravda.": komentoval aktuální stav. "Ale, Blaine, co to slyším? Ty odmítáš sex s Kurtem?": přidala se na jeho stranu. "Odmítá. Buď je zima, nebo horko. Často bývá unavený z práce nebo tam rovnou zůstane přes noc.": stěžoval si Kurt, ale on už toho měl dost a vykřikl: "Nebo se někdo hádá, že?" Usmál se na znamení, že to namyslel vážně a nestojí o to, aby se pohádali. Všichni se na sebe podívali a začali se smát jako teenageři.
Doba adventní byla nenávratně pryč. Každou sváteční neděli chodila Janit do kostela. Nechala Sofii u sousedů, a pak u nich zůstala na oběd. Vyrobila jim adventní věnec. Každou neděli zapalovali jednu ze svící. Oběma mužů se tenhle zvyk zalíbil. Odpoledne šla Janit na procházku s dcerkou. Když se vrátila, uvařila kávu, nandala cukroví a pozvala Kurta s Blainem na návštěvu. Večery trávila o samotě se zapálenými svíčkami a vlastními myšlenkami. Modlila se za dceru, své dva přátele, Marka, Pucka i Rachel, za všechny lidi, kteří jsou sami. Prosila o sílu a víru. Také děkovala za všechno dobré, co se jí během roku přihodilo. Moc dobře si uvědomovala, že tyhle Vánoce už tu nemusela být. Stačilo málo a všechno by bylo jinak.
Každý komentář potěší. Každá kritika naučí. Každá pochvala zahřeje u srdce. Děkuji
Myslíte, že se sami řídíte citátem v úvodu?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Andílek Andílek | Web | 2. ledna 2013 v 11:50 | Reagovat

tahle povídka je vážně úžasná, při některých částech jsem se usmívala, při jiných plakala. Vážně skvělej nápad

2 Janička Janička | Web | 2. ledna 2013 v 12:00 | Reagovat

[1]: Děkuji. Potěšila si mě.
Hlavně díky za tvůj komentář, jsem ráda, že si ho napsala. :)

3 Nicole Damita Nicole Damita | 2. ledna 2013 v 15:10 | Reagovat

Wau tak toto bola super poviedka a časť ale dúfam že to ešte neskončilo alebo áno?lebo to bolo fakt super a chcela by som vedieť či to bude mať pokračovanie? =)

4 Janička Janička | Web | 2. ledna 2013 v 15:16 | Reagovat

[3]: Děkuji. Ano, pokračování bude, připravila jsem ještě jednu kapitolu.  Už zítra!
Ještě něco se na chystá, ale to zatím neprozradím. Pokud budeš trpělivá a občas se sem mrkneš, jistě si bude, co přečíst.
Děkuji za komentář. Potěšila jsi mě. :)

5 Nikola Nikola | Web | 2. ledna 2013 v 15:38 | Reagovat

Opět skvělá kapitolka! A na pokračování se vážně těším! Jsem zvědavá jak to teda zkončí.
A k citátu...Myslím, že bychom se ním řídit měli, jelikož je pravdivej. Také si myslím, že když někomu chci pomoct nedělám to proto, aby si to pamatoval a byl mi vděčný. Dělám to prostě proto, že toho dotyčného mám ráda a záleží mi na něm. Myslím, že tento citát by se měli děti učit ve škole, protože je pravdivější, než si většina z nás uvědomuje.. :)

6 Janička Janička | Web | 2. ledna 2013 v 20:01 | Reagovat

[5]: Děkuji. Jsem ráda, že se líbilo.
Tenhle citát mám taky neskutečně ráda a ještě radči mám Richarda. On je úžasná a dle mého soudu nedoceněná osoba. Má překrásné knížky a dělá dokonalou hudbu. Kdyby byl zájem, můžu napsat článek o něm. Myslím, že si zaslouží pozornost.

7 Karin Karin | 30. ledna 2017 v 12:21 | Reagovat

Tahle povídka má vše co život přinaši bolest radost..... :-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama