Pomůžeme Ti 6 (2/2)

23. ledna 2013 v 18:00 | Janička |  2. povídka: Pomůžeme Ti (dokončená)
Dovolená pokračuje. Kdo bude zlobit tentokrát?


Přes víkend vyprali všechno prádlo a znovu ho zabalili. Tentokrát dovolili dceři vzít si tašku s hračkami, protože jeli autem a mohli dát všechno do kufru. Dívka si to přebrala po svém a přinesla cestovní tašku nacpanou k prasknutí. "Když jsem říkal tašku, nemyslel jsem tu největší, kterou najdeš. Ukaž, vybereme jen ty nejnutnější a zbytek tady necháme.": řekl Kurt, když to přitáhla do ložnice, aby to tady tátové náhodou nezapomněli. Sofinka vztekle dupla a založila ručičky v bok. "Já je chci všechny, stýskalo by se jim. Říkal to tatínek.": argumentovala a tentokrát vypadala odhodlaně. Stála si pevně za svým, a tak žádné Kurtovo domlouvání, přemlouvání a ujišťování nepomohlo. Musel uznat, že tentokrát prohrál a naložil všechno do auta. "Ale za tohle mi něco slíbíš, Sofí.": smlouval Kurt. "Dobře a co?": zajímala se dívenka. "Budeš celou dobu na chatě hodná.": vyslovil své přání a dostalo se mu odpovědi: "Jo, slibuju. Neboj, tatí." "No, já se právě bojím, zlatíčko.": prohlásil. V tu chvíli se vrátil Blaine z nákupu a mohli vyrazit. Dostal ještě upozornění, že vezou celý dětský pokojíček a už mohli nastoupit do auta. Blaine zapínal Sofii do autosedačky a ona sebou škubala, aby to neměl tak snadné. "Sofí, nezlob. Víš, co si slíbila?": ozval se zepředu Kurt a varoval ji: "Ještě můžeme všechny hračky vyndat a nechat je tady." Dívka se zatvářila nesouhlasně, ale nechala se zapasovat.
Chata byla v dobrém stavu od posledního víkendu. Nemuseli uklízet. Stačilo vybalit věci, vyvětrat a uspořádat grilování na zahradě. "Zlatíčko, nepobíhej kolem toho grilu tak blízko. Jdi pomoct tátovi do kuchyně.": křikl na ni Blaine. Odběhla dovnitř. "Tatínek mě už nemá rád": hlásila Kurtovi. "Ale co to říkáš, Sofí?": podivil se a zahlédl v jejích očích slzy. Posadil se vedle ní a ona začala: "Byla jsem s tatínkem na zahradě a on mě poslal pryč." "A ty jsi jistě běhala kolem grilu, co?": tipoval Kurt. Přikývla. "No vidíš. Tatínek tě miluje stejně jako já. Jen měl strach, aby si nepřevrhla gril a neublížila si.": vysvětlovala Blainovo chování a prohlásil: "Pojď. Potřebuju někoho šikovného, kdo mi pomůže s jídlem."
Sofinka brzy po večeři usnula, a tak si sedli na verandu a otevřeli si lahev vína. Takovéhle společné večery milovali. Povídali si a neřešili žádné problémy. Vzpomínali na dovolenou, na dnešní večer a vlastně na všechny společné dny na chatě. Prožili zde ty nejkrásnější okamžiky života. Seděli tam dlouho do noci se vzpomínkami. Došlo jim, že tohle místo nikdy neukázali Janit.
Kurta probudil pláč. Podíval se na budík, který ukazoval půl páté ráno. Vstal, došel do vedlejšího pokoje a spatřil uplakanou Sofii, která seděla na posteli. Viděl i tu spoušť kolem ní. "Ty si zvracela, broučku?: zeptal se, i když věděl, že ano. Podívala se na něj provinile, jako kdyby byla vina za všechno na světě. "Ale no tak. Neplakej. To se může stát každému. Pojď, umyješ se a půjdeš si lehnout k taťkovi.": uklidňoval ji a už ji nesl do koupelny. Zašel za Blainem a vzbudil ho: "Blaine, Sofinka si pozvracela postel. Přijde za tebou, až se umyje." "OK. Stalo se jí něco?": zajímal se a snažil se rozkoukat. "Snad nic. Možná jí jen nesedla večeře. Já to půjdu uklidit. Jen jsem ti to chtěl říct, aby ses nelekl, až si k tobě lehne. Klidně spi dál, je brzy.": oznámil mu a odešel. O pár chvil později se přišourala Sofie. "Pojď ke mně, beruško.": vyzval ji a natáhl k ní ruku. "Ty se nezlobíš?": zajímala se. "To víš, že ne. Netrap se a spi. Nikdo se na tebe nezlobí.": utěšoval ji a políbil ji do vlasů. Ona za moment usnula. Kurt se vrátil do postele také. "Myslím, že máme nemocný dítě, miláčku.": pronesl Blaine, který už také nespal. "To snad ne.": zvolal jeho přítel. "Domnívám se, že má i teplotu. Uvidíme ráno. Třeba to bude jen od té nevolnosti.": řekl.
Sofie ráno odmítala vstát z postele. "Tobě není dobře, viď?": ptal se Blaine a skláněl se nad ní. "Ne.": zamumlala do peřin a schovala se před světem pod přikrývku. "Počkej, myško. Tatínek tě prohlídne, a pak budeš moc spát, ano?": říkal, zatímco se jí snažil vymotat z peřin. Sáhl jí na čelo, a pak jí podal teploměr, protože chtěl vědět, jak přesně vysokou teplotu má. Podíval se jí do krku a prohmatal jí bříško. Vzal si od ní teploměr a přečet hodnotu na něm. Zachumlal ji zpět do peřiny a políbil na čelo. "Zlatíčko, budeš ležet a já ti přinesu čaj s léky.": seznámil ji se situací a odešel. Poprosil přítele o čaj a našel prášky. "Tak co se děje?": zajímal se Kurt a jeho přítel odpověděl: "Nic vážného. Vypadá to na chřipku. Zvracet by už neměla. Včera to na ní bylo asi těžké. Myslím, že tohle vyléčíme sami. Za tři dny je jako rybička."
Rozhodli se obědvat venku. Sofie odmítala jídlo a celý den prospala. Kurt uvařil zapečené těstoviny a Blaine zatím připravil stůl na zahradě. Dojedli a Blaine se nahnul ke svému příteli se slovy: "Bylo to výborné, lásko. Díky." Na důkaz svých slov spojil jejich rty v letmý polibek. S tím se druhý nemínil spokojit. Popadl Blainovu tvář do dlaní a políbil ho o něco vášnivěji. "Vidíš to, Leo? To je nechutný.": ozval se ženský hlas ze sousedství a přidal se k němu další: "To snad ne. My máme za sousedy dva buzeranty." "Určitě jich tu bude víc. Jsou to úchylní, promiskuitní prasata.": prohlásila žena a muž přidal něco ve smyslu, že budou muset dát větší pozor na děti. Oba jejich rozhovor moc dobře slyšeli. "Blaine, my máme nový sousedy?": zeptal se Kurt. "Asi jo. Zaslechl jsem, že ten starý majitel umřel, ale je jsem ještě neviděl.": odpověděl rozpačitě. "Potěš koště, jsou homofobní, až to mlátí dveřmi.": zanadával modroočko, ale moc se mu neulevilo. Blaine poznal, že ho ta slova hodně zabolela. "Kurte, já vím, že…": nestihl doříct, protože on se zvedl a zamířil dovnitř. "Lásko, před tím neutečeš.": křikl na něj a následoval ho. "Blaine, já se o tom nechci bavit.": rozkřikl se, ale Blaine se nedal: "Jasně. Zase o tom nebudeme mluvit. Budeš na mě protivný. Budeme se v jednom kole hádat, křičet a před malou hrát divadýlko." "Co je těžký pochopit na tom, že o tom nechci mluvit.": křičel už hodně nahlas Kurt. "Ježíš Kurte, když budeme jenom mlčet, budeš se trápit ještě víc.": teď už mluvil dost hlasitě i druhý muž. "Děláš, jakoby tě to nenaštvalo.": vyrazil ze sebe jedovatě Kurt. "Věř, že mě to bolí stejně jako tebe, ale tohle se mezi nás nesmí stavět. Rozumíš? Nikdo nás tím nesmí ničit.": křičel Blaine, ale uklidnil se a řekl už mírnějším hlasem: "Kurte, mě nejvíc ničí, když vidím, jak ubližují tobě. O mě nejde, ale ty jsi pro mě víc než můj život. A když se tím trápíš a nechceš mi o tom říct, ubližuješ mi ještě víc než oni" Muži naproti teprve došla všechna slova. Došel k němu a zašeptal: "Cítím to stejně. Miluju tě, Blaine." Políbili se na znamení smíru a šli umýt nádobí.
V pátek se konečně Sofii ulevilo a vylezla z postele. "Dobré ráno": zamumlala, když vešla do kuchyně. Posadila se na židli vedle Blaina a opřela mu hlavu o paži. "Dobrý, drobečku. Už je ti lépe?": zajímal se. Pouze přikývla a natáhla svou ručičku pro krajíc chleba s marmeládou. Párkrát se zakousla, odsunula talíř a vyškrábala se na Blainův klín. "Tady se chce někdo mazlit.": prohlásil s úsměvem Kurt a sledoval, jak si Sofinka položila hlavičku na přítelův hrudník a pohrávala si s knoflíčkem od košile. Musel uznat, že jí to trochu závidí, protože sám miloval, když mohl cítit jeho vůni a vnímat jeho dech. Vždycky se cítil v bezpečí a Sofie to také tak vnímala. Blaine jí pevně objal. Usmál se na Kurta, v jehož očích byla vidět obrovská láska. Dívenka za chvíli usnula. Položil ji na pohovku ve společenské místnosti a vrátil se za Kurtem. "Myslím, že je pořád nemocná.": řekl mezi tím, co odnášel zbytky jídla. "Chová se tak vždycky, když je nemocná. Začne to melancholickou náladou jako naposledy v letadle. Nezvykle často se s námi mazlí. V noci se rozbrečí, ale vůbec nám neřekne, že je jí špatně. Celou nemoc proleží a odmítá jíst. A když se jí uleví, stále vyžaduje pozornost.": podal Kurt výpověď o jeho pozorování. "Máš pravdu. Myslíš, že jsme něco přehlédli? Děláme něco špatně?": reagoval na to Blaine, ale Kurt jen zakroutil hlavou: "Ne. Neděláme nic špatně. Podle mě se takhle chová od doby, kdy zemřela Janit. Chodili jsme s ní do nemocnice. Vždycky jsme se vítali objímáním. Janit jí stále líbala a hladila ji po vlasech. Myslím si, že to v ní zanechalo potřebu mít někoho nablízku, když se cítí pod psa" "Máš pravdu, bylo to pro všechny těžké období. Snaží se to nějak vytěsnit, ale když onemocní, vzpomene si na to.": pronesl chápavým hlasem druhý muž. "Přesně. My můžeme být rádi, že s tím přijde za námi a doufat, že ji to časem přejde."
"Broučku, půjdeš se s námi naobědvat?": tázal se Kurt, který ji přišel vzbudit. "Jo.": hlesla dívenka a pověsila se mu na krk jako klíště. Zvedl ji z gauče a zeptal se: "To tě tam mám odnést?" Ona jen přikývla, a tak se vzdal. Přinesl ji do kuchyně a ona už se lepila na Blaina. Lísala se k jeho ruce, takže nemohl uchopit příbor. "Sofinko, pojď sem. Necháme tatínka a najíme se spolu. Souhlasíš?": řekl jí Kurt a ona přeběhla k druhému konci stolu. Vyskočila na Kurtův klín a vypadala spokojeně. Krmili se navzájem a muž naproti nim se jen bavil tím, jakou spoušť kolem sebe nadělali. Po jídle jí pustil pohádku a šel uklidit ten nepořádek. "Pomůžeš mi, lásko?": prosil Blaina, ale tomu se nechtělo. "A co za to, zlato?": dorážel na něj ve snaze vyhnout se tomu. "Jak co za to? Mohl ses v klidu najíst. To je ti málo?": bránil se Kurt, avšak druhý muž dělal, že to neslyšel a řekl: "Hm. Už vím." Přitáhl si Kurta k sobě a vášnivě ho políbil. "No vidíš a máme odměnu za sebou. Teď umyj nádobí.": prohlásil Kurt, když se konečně nadechl. "To ale nebylo všechno, brouku. Já myslel třeba sex na kuchyňské lince.": bránil se dál kudrnatý muž, ale vysloužil si nehezký přítelův pohled: "Ty jsi vážně prase, viď?" Než to stačil doříct, seděl na stole a neměl tričko. "Přestaň, lásko. Nejsme tu sami.": řekl překvapeně, ale musel sám sobě přiznat, že se mu to hodně zamlouvá. Vrhnul se na Blainova ústa, krk a dostal by se dál, kdyby nezaslechli kroky směřující k nim. Seskočil ze stolu a oblékl si tričko zpět na sebe. "Ještě že tak dupe.": vysoukal ze sebe a pobaveně se podíval na Blaina. "Tatí, dáš mi napít?": zeptala se nevinně a zamrkala. "Dám, ale neříká se ještě něco, Sofí?": poznamenal Kurt a dívenka ihned sepnula ručičky a zapištěla: "Prosím!" Popadla skleničku a odběhla. "A mě dáš taky? Prosím?": řekl pobaveně Blaine a měl pusu od ucha k uchu. "Tobě dám tak facku, jestli se ihned neuklidníš.": okřikl ho Kurt a otočil se k němu. Blaine ho popadl za pas a zašeptal: "Víš, že jsi zatraceně sexy, když se zlobíš?" "A víš, že jsi neskutečně otravný?": oplatil mu otázkou. Obrátil se znova ke kuchyňské lince a podal Blainovi sklenici s vodou: "Tak na. Když tak hezky prosíš." "Co to je, Kurte?": podivil se Blaine. "Jenom voda, ale měl bych ti do ní dát prášky na uklidnění": vysvětlil mu, ale najednou vykřikl: "Tohle bude asi účinnější, pane doktore." Než se kudrnatý muž vzpamatoval, obrátil mu vodu na hlavu. Rozeběhl se rychle pryč. V obývacím pokoji zahlédl spící Sofii. Vydal se po schodech do ložnice a schoval se tam. Blaine stál jako opařený. Otřel si vodu z obličeje a šel hledat Kurta. Vpadl do ložnice, kde předpokládal, že ho najde. On si ho ale nevšiml, protože ho ještě nepřešel záchvat smíchu. "Ty si zahráváš, lásko.": vykřikl Blaine ve dveřích a zavřel za sebou. "Ty sis začal, miláčku.": bránil se muž na posteli a stačil si všimnout, že on svírá v rukou lahev s vodou. Zareagoval rychleji než Blaine, vytrhnul mu ji a se slovy: "Tohle jsem měl udělat už dole.", mu vylil téměř celý obsah do kalhot. Napadený muž se začal bránit. Zbytkem vody ho postříkal a svalil ho na postel pod sebe. "To studí, Blaine.": ječel Kurt. "Já tě zahřeju. Nemusíš se bát.": vydoloval přes smích druhý muž a strhnul z něj tričko. Zanedlouho letěli i jeho kalhoty někam do rohu místnosti. "Jsi jako malý.": obvinil ho modrooký muž. "To bych neudělal tohle.": hlesl Blaine a roztrhnul manželovo spodní prádlo. Kurt ucítil jeho horký dech, zajel mu rukou do mokrých vlasů a potichu zasténal. "Pánovi se to nakonec líbí, jo?": vykoktal Blaine a odtáhl se od Kurtova rozkroku. "Moc.": zaskučel a přitahoval jeho hlavu zpět. Druhý muž se nedal. Lehl si vedle něj a začal ho vášnivě líbat. Teprve teď Kurtovi došlo, že je Blaine ještě oblečený. Jal se mu rozepnout košili. Pod ní ucítil jemné mokré chloupky. Projela jím další vlna vzrušení. Povalil ho na záda a začal líbat jeho hrudník. "Myslím, že budeš muset chodit spát mokrý, miláčku.": dostal ze sebe a nehodlal ve své činnosti přestat. "Tohle je mučení.": stěžoval si jeho milenec. Posadil se a Kurt zůstal kleče kolem jeho nohou. Zmocnil se mužových úst a sundal si rychle košili. Ten ho opět povalil do peřin a doslova z něj serval zbytek oblečení. Splynuli v jedno tělo a jednu duši.
Odpočívali si v náručí. Uslyšeli hlasitý smích patřící Sofii a psí štěkot. "My máme psa, lásko?": zeptal se Blaine a vstal z postele. Hodil přes sebe Kurtovo tričko a vyklonil se z okna. "Zlatíčko, co to vyvádíš a čí je to pes?": zakřičel na holčičku. Ta se na něj podívala a zaječela: "Hrajeme si, tati. To je Mel." "Ten pes je náš.": zvolala žena a on v ní poznal Mercedes. Chata vedle nich patřila jí a Samovi. "Ahoj, přijeli jste na víkend?": zvolal již klidnějším hlasem a ona přikývla. Na zahradu přišel i její manžel a jejich děti. "Jo. Přijďte na grilování.": křikl Sam. "OK. Za chvíli dorazíme.": souhlasil Blaine.
Všichni se přivítali. Sesedli si kolem stolu, jenom Sofinka stále běhala po zahradě a hrála si s Melem. Ten se jí ale připletl do cesty a ona žuchla na zem. Začala brečet. Kurt vyskočil na nohy a došel pro ni. Odnesl jí k ostatním a posadil ji Blainovi do klína. "Neplakej, beruško. Nic se nestalo. Podívej, nemáš ani odřená kolena.": uklidňoval ji a dívenka přestala plakat. Zdálo se, že je všechno v pořádku, ale v zápětí prohlédla své dlaně a spustila znovu pláč, tentokrát hlasitější. "Ale no tak. Vždyť to nic není. Pojď, půjdeme tě ošetřit.": s těmito slovy se Blaine zvedl a odešel do jejich chaty. "Nesneseš pohled na krev, Kurte?": zjišťovala Mercedes, protože nechápala, proč ji neutěšil sám. "Ne. Ona se nechá ošetřovat jenom od Blaina, protože tvrdí, že zná vílu ošetřovatelku a ta jí přinese omalovánky.": vysvětlil kamarádce. Za chvíli se Blaine vrátil i s dívenkou. Sedl si a postavil jí na nohy. Skočila Kurtovi do náručí a zvědavě si prohlížela všechny nové lidi kolem ní. Když se na ní Mercedes usmála, zavrtala hlavičku do mužova trička a zatahala ho za rukáv. Věděl, že se stydí. Pohladil ji po zádíčkách, aby se nebála.
Začali jíst. Sofinka se nechávala krmit od Kurta a odmítala opustit jeho klín. Nakonec usnula. Odnesl ji do postele a vrátil se zpět za přáteli. Jejich děti už také odešli do chaty. "Promiňte, ona je nemocná a to by se vždycky jen mazlila.": omlouval dívčino chování Blaine a Kurt se k němu přidal: "Jo. Vždycky jí to tak nějak připomene Janit." "To je nám líto. Jak to vůbec zvládáte?": zajímala se žena naproti nim. "Snažíme se. Je úžasná, hodná a jsme rádi, že jí máme.": řekl Blaine. "Přesně. Ale nejhorší byli vánoce. Úplně se zasekla. Ze spaní vykřikovala, že chce maminku a dokonce nechtěla ani dárky. Jediné, na co přistoupila, bylo zpívání koled. To zase nejvíc připomínalo Janit nám, takže jsme všichni tak nějak trpěli.": rozpovídal se Kurt a zavzpomínal na společné chvíle. "Tatí, zazpívej mi ještě.": prosila dívenka s uslzenýma očima. Začal hrát O holly night. Vzpomněl si na první vánoce s Janit. Milovala tuhle píseň a hrála ji tehdy o Štědrém večeru, kdy byli všichni pohromadě a on svíral v náručí Sofinku. "Tak to promiňte, nechtěla jsem…": začala Mercedes, ale Kurt ji zastavil: "Nic se nestalo. Prostě musíme žít dál, i když je to těžký."
Nastala neděle. Den, kdy museli všechno zabalit, uklidit chatu a odjet po poledni, aby byli doma ještě za světla. Sofinka už byla zcela zdravá. Běhala po zahradě a hrála si s Melem. Ještě v autě diskutovala o tom, aby zůstali na chatě další týden. Nakonec odjeli i se Sofiiným brekem na znamení nesouhlasu.

Komentáře potěší.
Děkuji
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Andílek Andílek | Web | 23. ledna 2013 v 21:32 | Reagovat

a jéje chudák malá nemocná...ááá chytá mě rapl další homofobové!! grr! Jak malý kluci! Jak malý! :D :D :D Při vzpomínce na Janit mi teda tekly slzičky

2 Nicole Damita Nicole Damita | 24. ledna 2013 v 19:52 | Reagovat

AAAAAAAAAAA to bolo super =) haha najviac ma pobavili ked sa tý dvaja naháňali =)no malá nemocná no to nič moc hlavne že ju to rýchlo prešlo chúdiatko malé =)

3 Nikola Nikola | Web | 24. ledna 2013 v 19:56 | Reagovat

Chata? Úžasnéé! Balení Sofinka opět nepodcenila :D Nooo a ti odporní homofobové od vedle? V tu chvíli jsem měla sto chutí je pořádně něčím praštit, nejlépe mou imaginární lopatou...
Jinak nemocná Sofinka a starající se Blaine? Ouu on je tak roztomilý, když o ni má strach.. :D A sex na kuchyňské lince? A potom ty "hrátky" s vodou a podobně?! :D Netušila jsem, že jsi takový zvrhlík, ale MOOOC se mi to líbilo :D
A poslední odstaveček... nemusím snad ani říkat, že jsem se rozbulela, jak malý dítě (potopa!:D)
Prostě skvělý! Jsem ráda, že jsem si konečně zase našla čas na další kapitolku.. :D

4 Janička Janička | Web | 24. ledna 2013 v 21:14 | Reagovat

[1]:Njn. Děti onemocní, když se to nejméně hodí. To je jasný. Ale tak snad to nebylo tak strašný. No a homofobové jsou zkrátka všude. Za to já nemůže.
Děkuji za koment.

[2]: Děkuji za pochvalu.
No mě to teda moc nebavilo, když se Klaine naháněli, psala jsem to natřikrát a pořád to nebylo ono. Ani tuhle finální verzi jsem sem nechtěla dávat, ale nakonec jsem to nesmazala. Tak to jsem ráda, že se líbila.

[3]: Ty máš imaginární lopatu, jo? Tak to bych se měla mít napozoru. :)
Starající se Blaine je roztomilí, s tím souhlasím, ale i Kurtovi to svědčí.
Zvrhlá jsem hooodně. Tohle byl jen slabý odvar. :D Ale jsem ráda za pozitivní odezvu. (Musím přiznat, že Blainova mokrá hruď. UúúAaaaúúúúUUUAAaaaa!!! Raději nic. )
Taky jsem ráda, že si najdeš čas na moje povídky. Hřeje to u srdce.
Děkuji za pochvalu.

Slibuji, že napíšu jednu kapitolu tak, abyste se nerozbrečeli. (teda nevím, která to bude, protože Janit se nějak nedá vymazat) Já jsem neutušila, že Vám potava Janit tolik přiroste k srdci. Jinak bych jí snad nechala žít.

5 Christy Christy | E-mail | Web | 26. ledna 2013 v 14:56 | Reagovat

No tááák, konečně jsem dočetla....paráda vážně paráda :-D ;-)

6 Janička Janička | Web | 26. ledna 2013 v 19:31 | Reagovat

[5]: Děkuji moc.

7 Karin Karin | 30. ledna 2017 v 13:48 | Reagovat

Děsný lidí přála bych jim aby aspoň den byli v jejich kůží aby pochopili jaký jsou idioti. ???  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama