Pomůžeme Ti 6 (1/2)

21. ledna 2013 v 18:00 | Janička |  2. povídka: Pomůžeme Ti (dokončená)
Zatím byla Sofinka klidné a hodné dítě. Zatím ano. :) Vážně jste si mysleli, že neumí zlobit? Tak v téhle kapitole vám to předvede v plné parádě. A nezapomene připravit Kurtovi s Blainem i jeden dost nepřijemný zážitek.


Free Days

Po roce tu byly zase prázdniny, čas dovolených. Po nich nastupovala Sofie do první třídy. Oba si vzali dva týdny volno a vydali se na první společnou dovolenou. Všichni ji potřebovali. Měli za sebou náročný rok a také to byla taková malá svatební cesta, protože se rozhodli uzavřít manželství. Svatba byla skromná. Nechali se oddat v tichosti, protože stále drželi smutek za Janit. V tenhle nevhodný čas to udělali jenom proto, aby Blaine mohl adoptovat Sofii.
Balení bylo hektické a navíc se jim pod nohy pletla Sofie, která stále přihazovala do kufrů hračky, bez kterých odmítala odjet. Oni je naopak vyhazovali ven ze zavazadel a nedokázali ji přesvědčit, že jeden plyšák bude stačit. Vztekala se, i když věděla, že nevyhraje. "Zlatíčko, vyndej ty kostky. A přestaň s tím.": napomínal ji Blaine. Dívka na něj hleděla ublíženě a hledala pomoc u druhého otce. "Řekli jsme ne, princezno. To platí pořád.": reagoval na její pohled a usmál se na manžela. "A vy si můžete brát tolik opalovacích krémů, jo?": rozkřikla se a začala jim vytahovat již zabalené věci. "Sofinko, dej to zpět.": křikl na ni Blaine a sebral ji malou tubičku z rukou. Klekl si k ní a řekl: " Uděláme kompromis. Ty teď půjdeš do pokojíčku a vybereš si několik hraček. Přineseš je a společně zvolíme jednu, která s námi odjede. Souhlasíš, srdíčko?" Dívenka s nadšením odběhla. "Nemáme těch krémů opravdu nějak moc, lásko?": prohlásil směrem ke Kurtovi a teprve teď si všiml, že svírá v ruce lubrikační gel. "Všechny budou potřebné.": odvětil, ale byl zabraný do balení, takže si Blaina nevšímal. "I tohle, zlato? Opravdu?": říkal pobaveně a sledoval, jak se na něj teprve Kurt otočil. "Ty jsi to měl v kufru?": zeptal se překvapeně, když poznal, co mu Blaine ukazuje. "Jo.": odvětil nechápavě druhý muž. "Ach jo. Poslal jsem Sofii do koupelny pro gel na vlasy. Říkala, že ti to dá do kufru a já už jsem nekontroloval, co přinesla. Asi si to spletla.": vysvětloval modrooký muž a druhý se nemohl přestat smát. Nakonec nakazil i Kurta a popadl je záchvat smíchu. "Já to odnesu zpět": vysoukal ze sebe Kurt. "Ne, počkej. ": zabrzdil ho Blaine a chytl jeho ruku. Přitáhl ho k sobě a spojil jejich rty. "Není už na čase odhodit smutek?": zeptal se po chvíli. Kurt sklopil oči a kývnul. "Máš pravdu, měli bychom ji nechat jít a začít zase žít.": souhlasil a opět pohlédl do jeho lískových očí.
Přijeli na letiště. Vyřídili vše potřebné. Nechali si odbavit zavazadla a nastoupili do letadla. Našli svá místa. Kurt si sedl k okénku a Blaine na kraj. Sofinku posadili mezi sebe. Letadlo vzlétlo. Dívenka byla nadšená a neustále komentovala své zážitky. Oba byli unavení z předešlého shonu, ale ona jim nedovolila usnout. Stále jim něco ukazovala a ptala se i na věci, které nevěděli. "Tatínku, můžu se podívat z vokna?": tázala se dívenka Kurta. Ten se jen usmál a vyměnil si s ní místo. "Tatí, nespi!": pištěla a natahovala se přes Kurta, aby mohla zalomcovat s Blainovou rukou. Otevřel oči a unaveně se na ni podíval s prosbou: "Zlatíčko, nech mě chvíli spát, prosím." "Ale tatí, zaspíš jídlo.": dorážela dál. "Srdíčko, necháme tátu spát a vzbudíme ho, až přinesou oběd, souhlasíš?": navrhnul ji Kurt a řekl: "Podívej, ty obrovské mraky. Budeme mu o nich pak vyprávět." Holčička upřela své obrovské oči z okénka a on se otočil na Blaina se slovy: "Klidně spi. Pak se vystřídáme. Sladké sny, lásko.", políbil ho na líčko a zaznamenal několik nepříjemných pohledů. "A tatí, můžu si otevřít vokno a sáhnout si na ně?": zajímala se copatá dívenka. "Ne, Sofinko, to vážně nemůžeš. Tyhle okna nejdou otevírat.": odpověděl a ona se znova ujala slova: "A proč?" "Venku bys nemohla dýchat, protože je tam jiný vzduch než na zemi a navíc bys zmrzla.": vysvětloval trpělivě, ale začínal mít těch otázek dost. "Nechce se ti spát, Sofí?" : zajímal se, ale odpovědí mu byli oči navrch hlavy a hlasitý výkřik: "Ne." Všichni se po nich podívali a Blaine se zavrtěl. "Pššš. Vzbudíš tátu.": okřikl ji. V tu chvíli se nad nimi skláněla letuška s otázkou: "Nepotřebujete něco, pane?" "Ne. Snad jen něco, aby usnula.": odpověděl pobaveně. "To bohužel nemůžu sloužit, ale nedala by si princezna něco k pití?": reagovala vstřícně stevardka. "Dám si džus.": zavelela malá pasažérka a dostal kýžený nápoj. "Sofi, neříká se náhodou prosím a děkuji?": poučoval dceru a ta zrudla. "Děkuju": špitla a letuška se jenom usmála.
Asi za hodinu se probudil Blaine. Divil se, že Sofie spí. Kurt mu vyprávěl, že absolvovala prohlídku po letadle, kterou jí nabídla letuška, aby se děvčátko unavilo. Dali si společně něco k jídlu, a pak si užívali ticha. Seděli vedle sebe, drželi se za ruce a odpočívali.
Letadlo konečně přistálo a oni se vydali k hotelu. Sofie se dožadovala vidět moře. Vysvětlovali ji, že musí nejprve do hotelu, vybalit si a zítra budou u moře celý den. Vztekala se, ale nakonec si dala říct. Přišli do jejich apartmánu, kde byla společná místnost a dva pokoje. Jeden s malou postelí sloužil pro Sofii a ložnice pro ně dva. Dívenka otevřela dveře do ložnice a okamžitě okupovala obrovskou postel. Když ji tam Blaine uviděl, musel se smát: "Sofí, tohle není tvůj pokoj. Podívej, jak je ta postel obrovská. Vždyť by ses v ní ztratila." Popadl ji do náručí, nasměroval do vlastního pokoje a pomohl jí vybalit. Kurt to zatím musel zvládnout sám.
Ještě se převlékli a odešli na večeři. "Sluníčko, co chceš nandat?": ptal se Kurt a dívenka se nemohla, rozhodnout mezi tolika jídly. Nakonec ji vybral sám, protože by tam stáli až do snídaně. "Chutnalo ti to, Sofí?": zajímal se Blaine, když dojedli a ona kývala na souhlas. "Tak si běž vybrat nějaký pohár?": dovolil ji a uviděl rozzářené oči. Odběhla a vrátila se s obrovským kopcem zmrzliny. "Jsi si jistá, že to sníš, drahoušku?": zeptal se pobaveně Kurt. Zavřískala něco jako ano a popadla lžičku. "A rozdělíš se s tatínkama?": zkusil to druhý muž. "Ne.": rozkřikla se Sofie. "Ani nám nedáš ochutnat, beruško?": nevzdával se, avšak dívka stále kroutila hlavou a cpala se zmrzlinou dál. Museli se tomu smát. Zmrzlinu měla po celé puse a něco se jí dostalo i na oblečení. "Mám strach, aby jí nebylo špatně.": pošeptal mu Kurt. "Neboj, ona se za chvíli vzdá, viď prcku?": pronesl nahlas, ale malá je absolutně ignorovala. Zanedlouho zvedla své nádherně modré oči k oběma mužům a zeptala se: "Můžu si jít hrát na hřiště?" Pokývali na souhlas a sledovali Sofii, jak odběhla na nedalekou skluzavku. Po hodině přemlouvání ji konečně donutili jít do postele. Pak si popřáli dobrou noc a usnuli také.
Už v sedm ráno seděli na snídani, protože Sofie chtěla vidět moře a vstávala už v pět hodin. "Nehltej, Sofií. Stejně nepůjdeš dřív, než se najíme všichni.": upozornil ji Kurt, který ji pozoroval. Vysloužil si zato od ní nepěkný pohled. Rezignovaně se zvedla ze židle a prohlásila, že si musí dojít na záchod. "Počkáme na tebe na recepci": ozvalo se za ní ještě. Zmizela z dohledu. Oba dojedli a došli na recepce, kde čekali, že už bude jejich Sofie. Nebyla tam. Blaine se zašel podívat do pokoje, kde jak doufal, bude trucovat. Nenašel ji. Vrátil se zpět za Kurtem. "Není tam. Začínám mít strach, lásko.": vyslovil své obavy a viděl totéž v Kurtových očích.
Mezitím byl strach a slzy i v Sofiiných kukadlech, když jí došlo, že vydat se sama k moři, nebyl dobrý nápad. Uvědomila si, že se ztratila. Bála se, že tatínky už nikdy neuvidí, protože nemohla najít cestu zpět. Sedla si na opuštěné lehátko a rozplakal se. Uslyšela hlas starší ženy: "Co se ti stalo?" Pohlédla na ní a hlesla: "Ztratila jsem se." "Neplač, tady to není tak velké. Určitě maminku najdeme.": snažila se jí uklidnit. "Já nemám maminku. Ta umřela.": vzlykla dívenka a stále usedavě plakala. "To je mi líto, drahoušku. A s kým tady jsi?": zeptala se měkce žena. "S tatínkama. A už je nikdy neuvidím.": prohlásila své obavy. "Dobře a bydlíte tady někde v hotelu?": zjišťovala a malá kývla na souhlas. "Tak to je jistě najdeme.": uklidňovala ji a popadla ji do náručí. "Když já nevím, jak se to tam menuje.": řekla dívka. "Ale jak ten hotel vypadá, si pamatuješ, ne?": pídila se. Sofinka opět přikývla. "Tak už neplač. Ukážu ti oba hotely, které tu jsou a ty jistě jeden poznáš.": nabídla jí pomoc a odešli.
Vešli na recepci v hotelu, který Sofie identifikovala jako správný. Tam seděli Kurt s Blainem a snažili se zůstat v klidu. Už začínali oba panikařit. Proto když ji spatřili, spadl jim obrovský kámen ze srdce. "Tatínci!": vykřikla a rozeběhla se k nim. Těsně před nimi se zastavila a sklopila oči. Čekala, že ji potrestají nebo na ni začnou křičet. Přiklekli si k dívence a Blaine řekl klidným hlasem: "My se moc zlobíme, Sofií. Nesmíš se sebrat a odejít bez nás. Víš, jak jsme se báli?" "Já jsem se taky bála, tatí.": zamumlala. "Čeho, Sofií?": zeptal se a ona na něj upřela oči a prohlásila: "Že už vás neuvidim." Po jejích tvářích opět začaly padat slzy jako hrachy. "Vidíš, jak bylo nám? Úplně stejně.": řekl Kurt a oba otevřeli své náruče, protože už to nemohli déle vydržet. Chvíli mezi nimi těkala překvapeným pohledem a nakonec je vzala oba kolem krku a tiskla se k nim, jakoby to bylo naposled. Kurt ji zvednul do náručí a dívenka ho nepřestávala objímat. "No to je lásky, škvrně. Vždyť mě udusíš.": promluvil přiškrceným hlasem. "Doufám, že si to budeš pamatovat, až budeš chtít zase zlobit, Sofie Hummle-Anderson.": přidal se k němu Blaine a řekl celé její příjmení, protože byl patřičně hrdý na fakt, že se mu podařilo Sofii adoptovat. "Tahle princezna umí zlobit? Tomu nevěří.": hlesla žena, která Sofii přivedla. Oba muži se na ni podívali a Kurt řekl: "To jste viděla sama, jak nás neposlouchá." Ona se jen usmála a už chtěla odejít. "Počkejte. Nestihli jsme vám ani poděkovat.": křikl na ni Blaine. "To nestojí za řeč. Hlavně že jste se našli.": oplatila mu žena, ale oni se nedali odbýt tak snadno. "Zveme vás na oběd.": řekl nekompromisně Kurt a ona se už neubránila.
Seděli v restauraci a pochutnávali si na pochoutkách z mořských ryb. Sofinka se po jídle vytratila na dětské hřiště. "Nikam nám neuteč.": upozornil ji Blaine a zasmál se. "Opravdu nevím, jak se vám odvděčit.": pokračoval. "Nijak. Jsem ráda, že jsem vás našla a nemusela jsem s tím na policii. Sama mám šest dětí a vím, jaké je mít o ně strach." "Šest dětí, opravdu?": odmítal uvěřit Kurt "No nám stačí tohle jedno číslo. Někdy mám pocit, že je všude, kam šlápnu.": konstatoval jeho manžel a usmál se. "To znám. Děti jsou všude, když potřebujete klid, a když po nich něco chcete, jsou najednou v nedohlednu.": svěřovala jim vlastní zkušenosti. Oba kývali na souhlas. Mluvili s ní ještě hodinu, a pak se rozloučili a odešli.
Odpoledne se konečně dostali na pláž. Sofinka skotačila ve vodě s Kurtem. Blaine nedaleko od nich ležel na dece a četl. Náhle ucítil studenou vodu dopadající na jeho nohy. Zavřel knihu a pohlédl před sebe. Kurt se Sofií stáli nad ním a z kyblíčků vylévali vodu přímo na něj. "Jste vy dva normální?": vykoktal přes záchvat smíchu a popadl dívenku. Strhnul ji k sobě a sebral jí její jasně žlutý kyblíček. Obrátil ho nad její hlavou a copatá holčička zalapala po dechu. Oba se tomu hlasitě smáli a ona křičela něco ve smyslu, že se spikli a ona jim ukáže. Vytrhla se Blainovi a utíkala do moře. "Takhle to dítě trestat. To si říkáš táta?": vykoktal Kurt, ale to už seděl vedle Blaina, který si ho přitáhl k sobě. "Ani nechtěj vědět, co se stane tobě, lásko.": zašeptal mu do ucha a políbil ho. Oba si to užívali, když si náhle uvědomili, že na ně Sofie chrstla vodu. "Potřebujete zchladit oba.": vykřikla a utekla pryč.
Přinesli ji téměř spící do pokoje. Kurt jí uložil a šel si také lehnout. Blaine se vrátil ze sprchy a lehnul si vedle manžela. "Kde proboha vzala to, že potřebujeme zchladit?": divil se Kurt. "Možná viděla, jak se ti líbí ta myšlenka s potrestáním.": zažertoval manžel, ale Kurt se na něj podíval a řekl: "Já to myslím vážně, Blaine. Navíc to bylo hodně dvousmyslný." "Vždyť já to taky myslím vážně. Proto doufám, že tě opravdu nezchladila, protože takhle mi to vyhovuje.": zašeptal Blaine a začal ho líbat na krku. "Ty jsi hrozný, miláčku.": zavzdychal modrooký muž a Blaine mu to oplatil: "A proto mě tak miluješ, zlato." Začal jeho hruď obsypávat polibky. Když zaslechl jeho tiché steny, věděl, že teď už je jenom jeho.
Každý den dováděli v moři a užívali si sebe navzájem. První dovolená se vydařila. Všichni byli spokojení a odpočatí. Oba muži se těšili domů. Jenom malá trochu protestovala. Ještě v letadle diskutovala o tom, že by nemuseli odjíždět tak brzy. Nakonec se vzdala: "Tak jo no." "Ty se netěšíš na všechny hračky, kterým se jistě stýská, Sofí?": snažil se jí přivést na jiné myšlenky kudrnatý muž, zatímco Kurt usnul. "Myslíš, že se jim stýská?": zajímala se a Blaine pouze přikývl. "A tatí, nezaspí tatínek naši zastávku?": ptala se Sofie a vypadala ustaraně. "Ne, neboj se. Až přistaneme, vzbudíme ho. Souhlasíš, zlatíčko?": navrhnul ji, aby se zbytečně nestrachovala. "A mě by si tu taky nezapomněl, že ne?": pídila se dál a jemu bylo jasné, kam tahle debata směřuje. Vždycky když s tímhle Sofie začala, měla uplakanou a lísavou náladu. Pořád natahovala a chtěla se mazlit. "Ne, Sofinko. Neboj se. My tě s tatínkem milujeme a nepřežili bychom bez tebe ani den.": ujišťoval ji. Dívenka prohlásila na celé letadlo: "Já vás taky miluju." Blainovi tím vyrazila dech a ostatní pasažéři se na ně podívali. Vzbudila tím i Kurta, který nic nechápal. Skočila Blainovi na klín a natáhla se k druhému muži, kterému dala pusu na tvář. Pak se rozhlédla kolem sebe, a když zjistila, že hraje divadlo celému letadlu, schoulila se do Blainova náručí a schovala si obličej do dlaní. Kurt si všiml několika nelibých pohledů, ale nemohlo mu to zkazit náladu. "Tak to bylo nejkrásnější probuzení v mém životě.": prohlásil hrdě a pohladil Sofinku po vlasech. Ta se tiskla k jeho manželovi a nehodlala opustit jeho náruč. Pohrávala si s jeho prsty a límečkem od košile a nakonec se od něj nechala i nakrmit. Zanedlouho po jídle usnula. Posadil ji na sedadlo a přikryl ji dekou. "Co se s ní děje?": tázal se Kurt. "Má zase tu svou melancholickou náladu. Vždyť to znáš.": odvětil Blaine. "To bude zase den. Bude se po nás válet, a pak usne u nás v posteli.": konstatoval modrooký muž a jedl.
Kurt se nemýlil. Sofinka se vzbudila a už byla u Blaina. Chvíli se s ním mazlila, a pak přelezla ke Kurtovi. U něj usnula a on ji musel z letadla odnést. Probudila se až ve svém pokojíčku těsně před večeří. Všichni se najedli a rozhodli se, že dneska půjdou spát brzy. Sofinka podle očekávání skočila do jejich manželské postele. Každému vlepila pusu a chtěla vyprávět pohádku. Když konečně usnula, oba si oddechli.

Jak se Vám líbila po dlouhém čase jedna veselejší kapitola? Co Vás pobavilo nejvíce? Klube se ze Sofinky malý rebel? Napište mi. Každá reakce potěší.
Předem avizuji, že tohle není jediné místo, kde naši hrdinové stráví dovolenou. Proto jsem kapitolu rozdělila do dvou částí.
Děkuji.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Andílek Andílek | Web | 21. ledna 2013 v 19:13 | Reagovat

Sofinka je teda číslo, umírám smíchy, nejvíc mě dostala věta "Potřebujete zchladit oba," z tý jsem vážně nemohla, Sofinka je úžasná a jak se ztratila, to jsem se teda taky bála. Těším se na pokračování

2 Nicole Damita Nicole Damita | 21. ledna 2013 v 21:07 | Reagovat

AAAAAAAAAAAA to bolo super úplne som si to predstavovala a tiež ma dosatala veta "Potřebujete zchladit oba" ako tá to celé zabila =) aj ja sa teším a pokračko šup šup sem s tým =)

3 Janička Janička | Web | 22. ledna 2013 v 9:11 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář.
Njn. Někdy musí začít zlobit. :)

[2]: Ďakujem.
Pokračko bude, bude.

Sofinka to vážně umí zabít, to jo. Ale jak si ji Blaine s Kurtem vychovali, takovou ji mají. Neb jak řekla dcera (podobně stará jako Sof) jedné známé: "Jakou jste si mě udělali, takovou mě máte." Tak ta to zabila ještě víc. Ono děti vážně umí překvapit, až se člověk nestačí divit, kde se to v nich bere. :)

4 Karin Karin | 30. ledna 2017 v 13:35 | Reagovat

Krásna kapitola.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama