Pomůžeme Ti 5

19. ledna 2013 v 8:00 | Janička |  2. povídka: Pomůžeme Ti (dokončená)
Další kapitolka je tu. Temtokrát hodně krátká.

Angel in the heaven

Hleděl na obrázek, který nakreslila Sofie. Byli tam s Kurtem na procházce a ona si hrála na hřišti. Janit na něj napsala: Miluji Vás, jste moji andělé. Nikdy nezapomenu! Svíral v ruce obyčejný kus papíru, jenž pro něj znamenal mnoho. Když Janit ráno odešla, držela ho v sepnutých rukou. Ucítil prohýbající se postel. Jeho přítel si sedl vedle něj. Objal ho. "Před chvílí usnula. Plakala dvě hodiny, myslím, že jí to vyčerpalo.": řekl a ucítil jeho vzlyky. "Lásko, pojď si lehnout. Potřebuješ se vyspat. Potřebujeme to všichni.": zašeptal starostlivě. Blaine nechal své tělo padnout do peřin a téměř okamžitě spal. Kurt přes něj přehodil peřinu a vzal mu z rukou obrázek. Chvíli si ho prohlížel a nemohl uvěřit, že Janit dneska zemřela. Zanedlouho ulehl také a Blaine se k němu automaticky schoulil.
Nad ránem jim někdo tahal za peřinu. Kurta to vzbudilo. Posadil se a v pološeru uviděl rozcuchanou dívenku, jejíž tvářičky smáčely slzy. Připadalo mu, jakoby ji viděl poprvé. Už to nebyla ta stejná Sofie. Byla to osoba cítící neuvěřitelnou samotu a prázdno. Vypadala, že v tu chvíli zestárla o několik desítek let. Měla v očích strach z budoucnosti. Připomnělo mu to dobu, kdy sám přišel o matku. Tu díru v srdci už nikdo nikdy nezaplnil. "Pojď k nám, Sofinko.": vyzval ji. Vyšplhala se na postel a vzbudila tím i druhého muže. "Lehni si, zlatíčko.": řekl polohlasem a přikryl ji. "Maminka je v nebi?": zeptala se třesoucím se hláskem. "Určitě a dívá se na tebe. Celý život tě bude chránit. Věř mi.": zareagoval Blaine a dívka ho pevně objala.
"A vy jste moji tatínci?": tázala se u snídaně a oběma vyrazila dech. "Ano, srdíčko.": souhlasil Kurt po dlouhé době ticha. "Takže nejsem sama?": zajímala se Sofie dál a jim to rvalo srdce. "Ty nebudeš nikdy sama, miláčku. My tu jsme jenom pro tebe, kdykoliv budeš potřebovat.": ubezpečil ji Blaine. Sofinka se zvedla a šla se umýt a obléknout. Udiveně se na sebe podívali. "Ona nás vnímá jako rodinu?": divil se Kurt a pohladil přítele po vlasech. "Asi ano. Je to dobré znamení, alespoň si nepřipadá sama. Jenom nechápu, kde přišla na to, že mi jsme její tatínci.": odpověděl druhý muž a chytnul přítelovu ruku. "Netušil jsem, co mám říct.": přiznal Kurt a Blaine mu skočil do řeči: "Já taky ne, ale myslím, že jsme udělali správně. Janit by to takhle chtěla." Políbili se.

Komentáře jsou vítány.
Děkuji
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Andílek Andílek | Web | 19. ledna 2013 v 12:31 | Reagovat

co k tomu napsat? to je tááák smutný, brečím tu jako želva, chudák Sofinka, je mi jí tak líto. "A vy jste moji tatínci?" to mě rozbrečelo nejvíc...asi jsem strašná citlivka

2 Nicole Damita Nicole Damita | 19. ledna 2013 v 16:46 | Reagovat

No tak to Andílek nie si sama ja tu tiež revem ako malá ako keby mi umrela moja mama som zvedavá ako to bude ďalej s nimi

3 Nikola Nikola | Web | 19. ledna 2013 v 19:08 | Reagovat

Příjde mi to vážně blbé, opakovat se, ale jak jinak vyjádřit tuhle kapitolku, než slovy ÚŽASNÉ, DOKONALÉ. Nechci tě podezřívat, ale myslím, že máš nějakou smlouvu s firmou vyrábějící kapesníky, protože já jich během těchto kapitolek vysmrkala hned několik, stejně jako teď se mi jich tu pár válí, protože si myslím, že vidět plakat dítě, kvůli ztrátě rodiče je to nejhorší co může být. Takže otírám poslední slzu a nezbývá mi nic jiného, než ještě jednou pochválit tvou dokonalosti. Jsi prostě skvělááá! :) :P
PS: Vidím, že ti tu s holkama asi vyplavíme BLOG, protože všechny jsme takový citlivky ... :D

4 Janička Janička | Web | 19. ledna 2013 v 19:52 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář.
PS: Já se snad zajdu podívat do ZOO, jak brečí želvy. :)

[2]: Děkuji za přízeň. To smutné období už snad skončí. Neboj. Přijdou i světlejší zítřky.

[3]: Děkuji za pochvalu.
S tou smlouvou si mě teda prokoukla. Úúa. A já myslela, že na to nikdo nepřijde. :)
Klidně to tu vyplavte, já mám smlouvu i s hasičema. Oni to kdyžtak odčerpají. :)
PS. No snad jste si nemysleli, že to všechno dělám zadarmo. :D

Jinak jste úžasné čtenářky. Děkuji Vám za přízeň a drahocený čas, který vjenujete čtení mých výplodů fantazie. Omlouvám se, že články ze mě lezou jako z chlupatý deky, ale je "zkouškový", takže času je samosebou málo. Až začne semestr, bude líp.

5 Andílek Andílek | Web | 19. ledna 2013 v 20:20 | Reagovat

[4]: až půjdeš, ozvi se, půjdu s tebou, taky chci vidět brečící želvy :D :D :D

nemusíš se omlouvat, my to chápeme

6 Karin Karin | 30. ledna 2017 v 13:19 | Reagovat

Krásná povídka ze smutným ale i krásným koncem. :-D  :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama