Pomůžeme Ti 3 (3/3)

15. ledna 2013 v 18:00 | Janička |  2. povídka: Pomůžeme Ti (dokončená)
Uvidíme konečně světlo? Co myslíte? Ono totiž může mít různé podoby a jsou lidé, jenž ho nalézají i tam, kde ho ostatní nečekají.


Od té doby se její zdravotní stav rapidně zhoršil. Musela nastoupit do nemocnice. Celé dny jen ležela a přemýšlela. Přemýšlela nad celý svým životem, nad tím co udělala správně a co naopak ne. Prosila o sílu pro Blaina a Kurta, prosila o krásný život pro Sofii. Představovala si dceřin první den ve škole, její první lásku, její první úspěchy, první den, kdy nastoupí na střední školu, pak možná i na univerzitu. Představovala si, jak dcera dospívá, maturuje, promuje, vdává se, žije šťastný rodinný život s člověkem, který ji miluje. Přála jí život, který ona nepoznala. Dnes už věděla, že to s ní nikdy neprožije. Že to nikdy neuvidí. Za tři měsíce jsou Vánoce a ona už nikdy neuvidí její rozzářené oči v ten nejkrásnější den v roce. Vzpomněla si na ty poslední. Ještě netušila, že je nemocná. Všichni byli pohromadě a užívali si to. Zářili štěstím a naplňovali se vzájemnou láskou. Vybavili se jí všechny krásné chvíle, kdy sledovala Kurta s Blainem, jak pečují o Sofii. Teď věděla, že se rozhodla dobře, když napsala Kurta jako otce. Blaine ji snadněji adoptuje a budou opravdová rodina.
Z přemýšlení ji vytrhlo zaťukání. Blaine vešel dovnitř. Viděl jeho kamarádku rád, ale tenhle pohled ho děsil. "Ahoj. Byl jsem na oddělení, tak jsem se přišel podívat, jak se ti daří.": seznamoval ji se situací a ona okamžitě nasadila obrovský upřímný úsměv. I když ji to stálo hodně energie, nedokázala si pomoct. Vešel-li někdo z nich tří, musela se usmát. Blaine ji to oplatil taktéž rozzářeným obličejem, ale dlouho ho neudržel. Všímal si, v jaké je stavu. Byla celá bledá, doslova se ztrácela před očima, a když řekla: "Už je mi líp.", poznal, že doslova bojuje o život. "Odpoledne přijde Kurt se Sofinkou. Chtějí tě vidět. Sofinka mě včera dokonce prosila, ať jí vezmu do práce." "Bude to naposledy, Blaine, viď?": položila mu náhle otázku, kterou nečekal. Nikdy nevěděl, jak to Janit dělá, ale četla myšlenky. "Ano, Janit.": zašeptal a hlas se mu ztratil v tichu. Bolestně zavřela oči a položila mu další otázku: "Přineseš mi z domova jednu knihu, Blaine?" Pouze přikývl, ale v očích měl otázku. "Mám v knihovně Bibli. Vždycky jsem ji četla o svátcích, nebo když jsem potřebovala něco překonat.": odpověděla mu, aniž by dotaz vyslovil. "Ty jsi…?" nestačil doříct větu, protože ona hlesla: "Ano. Jsem věřící." Hleděla do okna a mluvila tiše: "Jsem křesťanka, Blaine. Neuznávám žádnou církev. Nepotřebuji svoji víru organizovat. Nechávám se řídit vlastním pocity a myšlenkami." Přikyvoval a došlo mu, jak málo o téhle úžasné osobě ví. Domníval se, že ji zná výborně, ale dnes se utvrdil o opaku. "Můžeš se za mě a Kurta pomodlit, prosím?": požádal ji, aniž věděl proč, ale měl potřebu, o to poprosit. Ještě přikývla a propadla se do spánku.

Doufám, že si někdo nemyslí, že to sklouzne k nějaké náboženské propagandě. Janit je takhle vybudována jako postava a s jejím názory nemusíte souhlasit. Nechci tu samozřejmě nikomu nic vnucovat.
Všechny komentáře jsou vítané.
Děkuji

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nicole Damita Nicole Damita | 15. ledna 2013 v 19:32 | Reagovat

Och bože ona zomrie =( dokelu ale to bude smutné =( ale to už k životu patrí a ja dúfam že Sofi bude mať dobrý život s Klaine bolo to pekné =)

2 Janička Janička | Web | 15. ledna 2013 v 20:29 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář.
Ano i tato stránka k životu prostě patří.

3 Andílek Andílek | Web | 15. ledna 2013 v 21:19 | Reagovat

ach bože chudák Janit, brečím tu jak želva, jak píše Nicole k životu to prostě patří

4 Janička Janička | Web | 15. ledna 2013 v 23:07 | Reagovat

[3]:Děkuji za komentář, Andílku.

5 Karin Karin | 30. ledna 2017 v 13:11 | Reagovat

Krásna povídka bulím jak mala. :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama