Pomůžeme Ti 2

9. ledna 2013 v 18:00 | Janička |  2. povídka: Pomůžeme Ti (dokončená)
Tentokrát to je sice krátká, ale ryze pozitivní kapitola. Možná se blýská na lepší časy.



Pondělní ráno bylo ve znamení zmatku. Janit připravovala sebe i svou dceru na nový začátek. Nastupovala do práce a Sofii musela dát do školky. Holčička protestovala. Nechtěla tam jít a vymýšlela si nemoci a spousty důvodů, proč zůstat doma. Nechtěla snídat, a když už se do jídla pustila, zdržovala, jak jen to šlo. Nechtěla si jít čistit zuby, a následně se odmítala obléct. Navíc měla náladu se neustále na něco vyptávat. Stále říkala proč. Janit už znělo v uších. Ještě že ji Kurt slíbil, že tam malou hodí, aby si nemusela zajíždět, když pracovala na druhém konci města. Když zaklaply dveře od jeho bytu a Janit mohla klidně odjet, Sofinka začala plakat. Nebyla k utišení. Křičela, že chce maminku. "Neplač, zlatíčko. Najdeš si kamarády. Budeš si celý den hrát a odpoledne přijde Blaine a vyzvedne tě.": domlouval jí, ale dívka zesilovala svůj usedavý pláč. Posadil ji do křesla v obýváku a odešel do kuchyně. Za moment byl zpět a postavil před dívenku hrníček se sluníčkem. "Podívej. Ode dneška je tvůj. Udělal jsem ti kakao. Tak přestaň brečet nebo ti vystydne.": snažil se ji něčím zabavit. "Ty to kakao vypiješ a já tě mezitím učešu, aby si byla jako princezna a v školce se všem líbila. Souhlasíš?": navrhoval. Utřela si tváře a přikývla na souhlas. Nakonec se z toho stal jejich rituál, který Sofie vyžadovala každé ráno, kdy musela do školky.
Odpoledne přišel Blaine pro dceru své kamarádky. "Bein": pištěla a skočila mu do náruče. Odvedl ji domů. Celou cestu mu vyprávěla o paní učitelce a o dětech, které poznala. Prošli snad celý park. Zrovna stáli u kašny, kam Sofie neustále strkala ručičky i přes jeho zákaz. "Kdo rodil? Ty nebo Kurt?": ozvalo se za nimi. Blaine se otočil a spatřil Sama. "Haha, Same. Moc vtipný.": vykoktal se smíchem. "Ahoj, chlape. Čí je ta princezna.? Povídej?": vyptával se muž naproti němu. "Ona je Janitina dcera. Sofie.": prozradil mu Blaine a ukázal na dívku, která se mu schovávala za nohama. "Páni. Je nádherná.": konstatoval a zamával na ni: "Ahoj, já jsem Sam." Holčička nesměle popošla k němu a také zamávala. Nechali ji hrát si na nedalekém hřišti a sedli si na lavičku. "Myslel jsem, že se vám ta adopce nakonec podařila.": začal Sam. "Ne. Ta se nepodaří nikdy. Už jsme to vzdali.": posmutněle pronesl Blaine. "To mě mrzí. Přál bych vám to. A jak se má Janit? Už dva roky u mě nebyla. Můžeš jí vzkázat, ať se staví na prohlídku.": řekl Sam "Vyřídím. Myslím, že se má dobře. Snažíme se jí pomáhat, jak jen můžeme. Je na všechno sama, ale bere to statečně. Našla si práci a Sofinku musela dát do školky. Zrovna jsem jí odtamtud vyzvednul.": rozpovídal se Blaine. "Ona je prostě bojovník. Víš, tehdy když se Sofie narodila, nikdo nevěřil, že to Janit přežije. Ještě dneska, když si na to vzpomenu, mám husí kůži.": promluvil Sam a Blaine se na něj podíval: "Já taky. Byla to hrůza." "Viděl jsem tu malou holčičku, a pak si uvědomil, že ji její matka nikdy neuvidí. Pak jsem vás uviděl na té chodbě, jak oba pláčete. Došlo mi, že vám odchází milovaný člověk.": svěřoval se se svými tehdejšími pocity a muži naproti němu stekla slza po tváři. "Promiň. To jsem nechtěl.": omlouval se blonďatý muž a změnil téma: "Teď jistě zažíváte veselejší chvíle." Blaine se usmál a prohlásil: "To jistě. Nedávno Janit odjela na celý víkend. Hlídali jsme jí a ona přišla v noci za Kurtem, že má žízeň. Když tam uviděla i mě, hrozně se polekala. Rozhodně mě tam nečekala. Ještěže jsme jenom spali." Sam se nahlas smál a ukazoval na svého kamaráda. "Počkej, to není celé.": řekl a smál se také. "Tím křikem mě vzbudila. Nevím, kdo byl v tu chvíli překvapenější. Sedla si vedle mě a prohlásila: ´Blaine, ty spíš s Kurtem´.": dokončil vyprávění. "Pane bože, to bylo hodně dvojsmyslný. Připomněl jsi mi, jak mě a Mercedes načapala dcera. Bohužel jsme jenom nespali. Marry bylo tehdy pět let a nedokázali jsme jí vysvětlit, že mamince neubližuju. To byl teprve trapas.": přidal vlastní příhodu. Oba se smáli tak nahlas, že se po nich kolemjdoucí dívali. "Jak se vůbec mají trojčata?": zajímal se Blaine, když se trochu uklidnil. "Bude jim deset, ale mám pocit, že už na ně leze puberta. Charlotta v neděli odmítala jít do kostela. Tvrdila, že nemá nic na sebe. Marry jsem před domem nachytal s nějakým klukem. Zkoušeli se líbat. Když jsem ji odtáhl domů, oznámila mi, že sexuální přednášku nepotřebuje. Jenom Fillip je v klidu. Někdy mám pocit, že to s tím klidem přehání. Vůbec se neučí a odmítá chodit do školy.": stěžoval si Sam, ale Blaine si všiml jeho upřímného zasněného úsměvu. Byl si jistý, že ty problémy má vlastně rád.

Všechny komentáře jsou vítané.
Děkuji.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Andílek Andílek | Web | 9. ledna 2013 v 19:54 | Reagovat

krásná kapitolka, nejvíc mě asi pobavilo"Kdo rodil? Ty nebo Kurt?"... vůbec se Sofince nedivím, že se jí nechtělo došlo, dobře to znám, na začátku září jsem tam strávila tři tejdny na praxi, to byl řev, vždycky ráno ve dveřích

2 Andílek Andílek | 9. ledna 2013 v 19:55 | Reagovat

* do školky

3 Janička Janička | Web | 9. ledna 2013 v 21:58 | Reagovat

[1]: Děkuji.
Já když byla malá a musela jsem tam chodit, dělala jsem "prý" hrozné scény. Podle vyprávění mojí maminky to se Sofií není zase až tak nejhorší. Já mývala takové záchvaty hysterie, že jsem jim to tam i pozvracela, ale to už je hodně, hodně dávno. Dneska bych tam klidně šla. :)

4 Andílek Andílek | Web | 9. ledna 2013 v 22:17 | Reagovat

[3]: proč myslíš, že jsem tam šla na praxi? Strašně mi to tam chybí, tak jsem si to alespon´takhle vynahradila...taky jsem prý dělala hrozný scény

5 Nicole Damita Nicole Damita | 10. ledna 2013 v 0:22 | Reagovat

Haha bolo to super =)no typycké deti nikam nechcu ísť a musíš ich vydierať =)bolo to super a tie príbehy nemali chybu som sa nasmiala =)jáááj pokračovanie šup šup sem s tým =)

6 Janička Janička | Web | 10. ledna 2013 v 7:25 | Reagovat

[5]:Děkuji. Jsem ráda, že se Ti to líbilo. Pokračování bude, ale přidávám ho obden, abych vás trochu napínala.

7 Nikola Nikola | Web | 11. ledna 2013 v 18:30 | Reagovat

Úžasné, konečně jsem si našla čas a v klidu jsem si ji přečetla. A je dokonala a slova "Kdo rodil?" mě totálně dostaly! :D Jinak naprosto dokonalé, samozřejmě.. Přiblblý úsměv vykouzlila takže splnila svůj účel :D

8 Janička Janička | Web | 12. ledna 2013 v 11:02 | Reagovat

[7]:Děkuji. Jsem ráda, že jsem Tě alespoň trochu pobavila.

9 Karin Karin | 30. ledna 2017 v 12:52 | Reagovat

Hláška Sama mě rozesmála. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama