Pomůžeme Ti 1

7. ledna 2013 v 18:00 | Janička |  2. povídka: Pomůžeme Ti (dokončená)
Problémy se stávají většími, když se o nich nemluví. A Blaine s Kurtem takový problém rozhodně mají.



Tree years
Tři roky utečou jako voda v řece. Stane se mnoho věcí, ale vy si to neuvědomíte. Každý se změní, někdo dospěje, jiný vyroste. Všichni zestárnou. Janit končí mateřská dovolená a může nastoupit do práce. Malá Sofie je živé dítě, které brzy oslaví čtvrté narozeniny. Stále něco drmolí, až z toho jde hlava kolem. Kurt nepřestal dostávat role v divadle. Sice se repertoár změnil, ale stále může dělat milovanou práci. Blaine vykonává dále lékařskou profesi, která ho plně vyčerpává. Síly nabírá doma s milovanými osobami a nesmírně rád hlídá Sofii. Přišli i špatné zprávy. Rachel se rozvedla s Puckem. Ten odjel do Evropy a vzal sebou i syna Marka. Bydlí v Anglii a Puck se zapřísáhl, že se nikdy nevrátí. Mark se vyléčil a prožil další troje šťastné vánoce. Nemoc na něm ale zanechala následky. Po poslední operaci oslepl. Rachel se dál věnovala práci a nezajímala se o syna, přestala se vídat i s Kurtem. Měla vlastní svět, kam už oni nepatřili.
"Bei, Bei!!!": křičela malá holčička a běžela naproti Blainovi. Zamotaly se jí zatím neposlušné nožičky a přistála na podlaze. Začala brečet. Kudrnatý muž k ní došel rychlým krokem a vzal ji do náruče. "Ale no tak neplač, zlatíčko. Pojď, ošetřím ti bolístky.": utěšoval ji a prohlížel její tělíčko. Měla jen odřené koleno a drobnou ranku na čele. "Nééé. To boííí.": křičela Sofii a zesilovala pláč. Blaine ji posadil na prádelní koš v koupelně a uklidňoval ji: "Nebude to bolet. Neboj se." "Si dokol. U nich boí.": vyváděla dál. "Broučku, já jsem doktor, ale nebudu ti dělat nic, co by bolelo. Můžeš ti popisovat, co budu dělat, aby ses nelekla. Když to jen trochu zabolí, hned mi to řekneš. Souhlasíš?": domlouval jí a zdálo se, že ona to pochopila. Přestala plakat a přikývla na jeho nabídku. Po téhle stránce to s dětmi uměl. Podle kolegů v tom byl nejlepší na klinice. S dětmi uměl jednat a vyjednávat. "Tak teď navlhčím kapesník a utřu ti s ním koleno.": promlouval tiše a pomalu ošetřoval ránu. "Teď ti tam stříknu tenhle sprej. Vyčistí ti ranku a zalepí jí. Slibuji, že to nepálí.": vysvětloval dál, když zahlédl její nedůvěřivý výraz. "A hotovo. Ještě přelepíme čelo a můžeme si jít hrát.": chlácholil Sofii, která se přestala třást. Umyl dívčin uslzený obličej. Vzal jí do náruče a odešel do kuchyně. "Víš, co tady nechala víla ošetřovatelka zato, že si byla hodná?": mrkal na ní a dívenka kroutila hlavou. "Podívej se. To je pro tebe.": řekl a podal jí omalovánky. Nosil jich v tašce tucty. Uplácel tím malé pacienty. Fungovalo to.
Janit přišla v zápětí. "Kde si vzala omalovánky, zlato?": optala se dcery. Ta ukázala na muže vedle sebe a pronesla: "Stejda Bei mi je dal. Já neblecela." Janit se nechápavě posadila na Blainovo vyzvání a holčička už se jí pasovala do klína. "Upadla a odřela si koleno a čelo. Ošetřil jsem jí. Neboj se, bouli mít nebude. Na koleni má ochranný film, takže jí to dneska neumývej.": vysvětli situaci. "To musel být cirkus!": povzdechla si, ale Blaine Sofii bránil: "Vůbec nebrečela. Je statečnější než Kurt. Viď, princezno?" Spiklenecky mrknul na dívku a ta se začala smát. Vysmekla se z maminčina klína a šla si hrát. "Ani neumí lhát.": řekla pobaveně Janit a musela se zeptat: "Co se stalo Kurtovi?" "Nic. Trochu jsme vyváděli a on si spálil celá záda. Musel jsem mu to vyčistit kysličníkem. Strašně u toho ječel. Pak jsem koupil ten sprej. To bylo jediný štěstí, protože s malou by to bylo horší.": vysvětloval pobaveně. "Co jste dělali, proboha.?": ptala se, i když tušila, o co šlo. Blaine se začervenal, ale nestyděl se odpovědět: "Couvali jsme k posteli a minuli cíl. Kurt zakopl a spadl na koberec v ložnici." "Takže by nakonec stejně ječel, co?": smála se. "Nakonec určitě.": musel souhlasit. Janit se nedokázala přestat smát a koktala: "Takže máš po tak na dva týdny." "Nemám po ničem. Jenom budu muset být dole.": konstatoval pobaveně. "A to se pánovi nelíbí?": dorážela, ale Blaine neměl problém odvětit: "Líbí. Mám to tak radši." Zda je to lepší dole či nahoře řešili často. Oba věděli, že je to legrace a nikdo to nemyslel vážně.
Zanedlouho přišel i Kurt. Byl nakupovat a strávil venku celé odpoledne. Přinesl Janit květiny a Sofince cukrovou vatu. Se všemi se pozdravil a sedl si ke svému příteli na pohovku. "Tak co záda?": musela se zeptat. Blaine málem vybouchl smíchem, když viděl jeho překvapený výraz. "Už to nebolí.": odvětil a podíval se Blainovým směrem: "Ty musíš všechno vykecat." "Kdyby mě někdo tak vášnivě nelíbal a dával pozor, kam si lehá.": bránil se druhý muž. V tu chvíli na jejich nohách přistála copatá holčička a chichotala se. Už otevírala kelímek s vatou, když jí ji Janit vzala z rukou. "Až po večeři. Ty bys zase nic nejedla.": komentovala své chování. Dívenka začala natahovat, ale její matka to stopla: "Nech toho, Sofí. Víš, že to na mě neplatí. Navíc jsi ještě Kurtovi nepoděkovala." "Děkujůůů!": vykřikla malá, když si uvědomila, že maminka má pravdu. Omluvně se na ní podívala a Janit přikývla. "Ale hrát si můžeme i před večeří.": navrhnul Kurt a vytáhl z tašky nové kostky. S díky je dívenka popadla a začala otevírat. Janit se zvedla a šla vařit. "Co je zase špatně, Janit?": ozval se modrooký muž. "Nic. Jenom mi rozmazlujete dítě, až to není zdravý.": šťouchla do něj a usmála se. "Od toho jsme tady.": bránil je Blaine.
Všichni večeřeli. Sofie se snažila sníst všechno, aby si mohla dát vatu. Blaine ji několikrát napomenul, aby nehltala. Když dojedla, popadla kýženou cukrovinku. Sedla si v obývacím pokoji a začala mlsat u své oblíbené pohádky. Janit jim oznámila, že pojede na o víkendu na seznamovací pobyt z nového zaměstnání. Nabídli, že pohlídají Sofii. Trochu s tím počítala, ale kdyby nechtěli, nemohla by jim to vyčítat.
Janit v pátek večer skutečně odjela. Obávala se, jestli to dcera zvládne, ale nedalo se nic dělat. Všichni tři se najedli. Blaine ji umyl, převlékl do pyžama a uspal. Vrátil se ke Kurtovi. "Pojď spát, lásko": pobídl přítele a ten se souhlasem odešel do koupelny. Po něm se vysprchoval i Blaine a schoulil se do přítelova náručí. Usnuli. Kurta probudilo cvaknutí dveří. Podíval se na Sofii s otázkou, zda se něco děje. "Ci pít.": zašeptala. Zvedl se a došel ji pro pití. Mezitím ona skočila k nim do postele a vyjekla: "Bain!" Vzbudilo ho to. Zašilhal po hlase. "Ty píš s Kutem?": podivovala se holčička. Ten se právě objevil ve dveřích se sklenicí vody. Sedl si na postel, rozsvítil lampičku a podal jí pití. Dotazovaný se také posadil a potichu řekl: "Když se dva lidé rozhodnou žít společně, mívají jednu ložnici, aby mohli společně usínat a probouzet se." "A poč spou žijete?": ptala se dál a Blaine věděl, co musí říct: "Protože já Kurta miluju. Chápeš, zlatíčko?" Dívenka pokývala na souhlas a podívala se zvídavě na Kurta. Její pohled přímo křičel, jestli je to vzájemné. "Sofí neměj obavy. Já Blaina taky miluju.": ujistil ji. Rozzářila se jako sluníčko. Lehla si do jejich postele a pronesla: "Já vás tay milju. Budu s vámi pát." Zavřela oči a propadla se do říše spánků. Blaine položil hlavu na polštář a ona se mu schoulila do náruče. Druhý muž si lehnul za přítelova záda, protože na jeho polovině postele už bylo obsazeno. Jeho ruce sevřeli Blainův pas. Nemohli usnout ani jeden. "Myslím, že tenhle víkend si užívat nebudeme.": pronesl šeptem Kurt. "To ne. Stačí, že byla překvapená z nás dvou v jedné posteli. Nechtěl bych se dočkat vysvětlování, co to, proboha, děláme.": souhlasil Blaine. Oba se tichounce zasmáli.
Blaine vstal první, připravil snídani. Kurt přišel do kuchyně se Sofií v náručí. "Dobré ráno.": pozdravil kudrnatý muž a došel k nim a políbil přítele. Což si před malou nikdy nedovolil. Nevěděl, jak bude reagovat. Až v noci si uvědomil, že když odmala uvidí, že jsou s Kurtem pár, bude to brát jako samozřejmost.
Celé dopoledne si Sofia hrála s panenkami. Nezlobila ani u oběda a všechno poctivě snědla. Rozhodli se, že ji vezmou na procházku parkem, a pak se zastaví v oblíbené kavárně, kde Sofii koupí horkou čokoládu. Dívence se návrh líbil a začala se těšit. Prošli snad celý park. Holčička poskakovala okolo obou mužů, kteří se k sobě tiskli a drželi se láskyplně za ruce. Vešli do kavárny a objednali si oblíbené nápoje. Sofie ochutnala čokoládu a začala se olizovat až za ušima. Oba se tomu museli smát. "To snad ne. Vy už jste si pořídili dítě?": ozval se za nimi nepřátelský hlas. Oba se otočili a spatřili muže z minulosti. Vždycky jim dělal problémy a oni tušili, k čemu se schyluje. "Je mi špatně. Jak můžou svěřit dítě dvou buznám?" : pokračoval pohoršeným tónem. Blaine vyskočil na nohy a řekl: "Nech nás na pokoji. Nic ti do toho není. Laskavě si nás nevšímej!" Mluvil klidně, protože nechtěl vyvolat konflikt, když tu s nimi byla malá Sofie. "Ještě jí nakazíte, Andersone.": pokračoval muž, aniž by se nechal odradit. Evidentně toužil po scéně plné výčitek a nadávek. "To snad stačilo.": ozval se Kurt. "Ale ty umíš mluvit, Hummle? No jo, musíš bránit tu svou děvku, co?": křičel na ně. Dívka všechno sledovala a těkala očima mezi nimi. Některá slova slyšela poprvé a vůbec jim nerozuměla. Blaine ji popadl do rukou a odešli.
Celou cestu domů nikdo nemluvil. Přišli do bytu a Kurt si to namířil do kuchyně. Šel vařit večeři. Nechtělo se mu o tom mluvit. Blaine položil unavenou Sofii do postele a nechal ji prospat. Došel ke Kurtovi. "Miláčku, vím, že o tom nechceš mluvit, ale tohle budeme muset říct i Janit. Malá u toho byla a nikdy nevíš, jestli se nebude vyptávat na to, co slyšela.": mluvil potichu. Kurt s povzdechem hlesl: "Bude. Koukala dost nechápavě."
"Kulte, dáš mi píť?": ozvalo se za půl hodiny. Nalil do sklenice vodu a podal ji Sofii. "Co je to buzny? O cem ten pááán muvil?": zeptala se dívenka s rozcuchanými vlásky, když celý obsah sklenice vypila. "Každý se jednou zamiluje, Sofí. Většina žen do mužů a naopak. Ale jsou tu lidé, kteří to cítí jinak.": odpověděl Blaine a Kurt pokračoval: "Zlatíčko, musíš vědět, že když miluje muž muže nebo žena ženu, není na tom nic špatného. Příroda to tak zařídila." "Kurt má pravdu, ale někteří lidé to odmítají. Nemají takové lidi rádi a ubližují jim.": dodal Blaine.
Ani jeden nemohli usnout. Kurt ležel v Blainově náruči a přemýšlel nad dnešním odpolednem. Zase cítil tu úzkost. Roztřásl se. "Lásko?": ozvalo se z mužových úst. "Hm.": zněla Kurtova odpověď. Ani se nedokázal podívat do těch očí, které tak miloval. "Děje se něco?": ptal se dál, ale druhý muž jen zakroutil hlavou. "Nelži mi. Já to poznám.": bránil se kudrnatý muž. "Když se zdá všechno v pořádku, přijde někdo, kdo to zkazí. Chci žít konečně v klidu, Blaine. Myslel jsem si, že když budeme dospělí, tak ta šikana přestane, ale mýlil jsem se. Stále mi někdo připomíná, že jsme jiní.": rozkřičel se Kurt a vytrhnul se z pevného objetí. Sedl si na postel a schoval obličej do dlaní. "Já už nemůžu dál, Blaine": ozvalo se mezi vzlyky a druhý muž si k němu přisedl. "Rozumím ti, zlato. Je to těžké. Ty zlá slova mě bolí stejně jako tebe. Snaž se zůstat silný.": šeptal do Kurtova ucha a hladil ho po vlasech. "Nemůžeme se přeci schovávat.": konstatoval modrooký muž. "Nemůžeme. Já ani nechci. To co řeknu, bude znít divně, ale přísahám, že to tak cítím. Každá ta nadávka jakoby posilovala moje city k tobě. Každý, kdo nás začne urážet, prohlubuje lásku, kterou cítím jenom, když jsem s tebou, Kurte.": vyznal se Blaine a Kurt ho políbil.
Neděle už byla náročnější. Sofie se začala těšit na večer, protože věděla, že se vrací Janit. Nechtěla jíst a zlobila. Nevěděli si s ní rady. Všechno co vymysleli, odmítala. Stále se ptala po mamince. U oběda už byli doslova vyčerpáni. Venku hustě sněžilo a oni nemohli holčičce vysvětlit, že si tam nemůže jít hrát. Blaine napadlo, že by mohli napsat Ježíškovi a Santa Clausovi. Tenhle nápad se jí zalíbil. Přinesla pastelky a sedla si na pohovku mezi muže. Vždycky psala oběma. Na Štědrý den byli všichni u Janit. Obědvali houbového kubu, chodili na procházku, svačili perníčky s vánočním čajem, večeřeli smaženého kapra a bramborový salát. Oba se s její dcerou schovali do jejich bytu a vrátili se, až když zazvonil Ježíšek zvonečkem. Druhý den užívali americké vánoce u Blaina a Kurta. Santa tam nechal přes noc dárky a Sofie si je ráno rozbalovala. Všem to takhle vyhovovalo, nejvíce malé Sofince, protože měla dvojité vánoce.
Náhle se otevřely dveře a v nich stála Janit. Sofinka utíkala směrem k ní a vyskočila do její náruče. "No, no. To je radosti najednou. Vypadá to, že si se měla špatně.": žertovala a tiskla k sobě dceru. Děvčátko pištělo radostí. Janit si připadala, že se vrátila nejméně po půl roce. Přivítala se i s Kurtem a Blainem. Dcerka se jí odmítala pustit. Sedla si na její klín a jala se vyprávět: "Pala sem Santovi a Ježíškovi. Byli sme v palku a pokali zlyho pána. Ubižoval jim." "Opravdu?": podivila se Janit. "Jo, ale ubánili sme se.": vyprávěla dál a hodlala pokračovat: "Mami, co je buzny?" "Moc sprosté slovo, ošklivá nadávka. Slušní a hodní lidé ho vůbec neříkají. Takže ty ho také nebudeš vyslovovat, ano?": poučovala dcerku a nestačila se divit. "A mami, že mě Kut a ani Bai nemůšou nakasit?": tázala se stále s očima navrch hlavy. "Vždyť nejsou nemocní. Nemůžou.": uklidňovala Sofii a postavila ji na zem se slovy: "Zlatíčko, Jdi si na chvíli hrát. Víš, co? Nakresli mi tu procházku v parku." Copatá holčička odběhla a Janit se podívala na oba muže: "Co se tady dělo? Kde vzala to slovo?" "Je nám to hrozně líto, ale chtěli jsme si po procházce sednout do kavárny. Koupili jsme Sofince horkou čokoládu, protože byla celý den hodná. Seděli jsme a bavili se, ale…": vyprávěl Kutr, avšak nedokázal to celé doříct, Blaine se ujal slova: "Přišel tam jeden chlap, se kterým jsme měli problémy už dříve. Nesnáší gaye. Začal se zajímat, čí je to dítě. Když jsme se s ním odmítali vybavovat, začal nám sprostě nadávat. Říkal, že jsme buzny. Sofii to slovo nedalo spát. Ptala se na to i nás. Snažili jsme se jí to vysvětlit. Ještě pronesl něco ve smyslu, že ji nakazíme, když jsme homosexuálové. Rychle jsme odešli. Moc se omlouváme. Mrzí nás to." "Neomlouvejte se. Vy nemáte zač.": uklidnila ho a pokračovala: "To je strašný, co si ty lidi dovolují. Jak může být někdo tak nevzdělaný a myslet si takové nesmysly. Kluci, je mi to líto." Oba se na ni vděčně podívali. "Mami, mamí. Už mám obázek. Na.": vykřikovalo děvčátko a podalo jí pomalovaný papír. Ona tam seděla na posteli a Blaine vedle ní. Kurt držel sklenici vody a stál o kousek dál. Než stačila jakkoliv zareagovat, dcerka byla v nedohlednu. "Ona vás v noci otravovala?": ptala se s úsměvem na tváři. Když jí vyprávěli o noční návštěvě, úsměv se jí rozléval po celé tváři, až se nakonec začala smát.

Každý nároz, i kritický, je vítaný.
Děkuji
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikola Nikola | Web | 7. ledna 2013 v 18:30 | Reagovat

Skvělé, vidím, že Sofinka už umí i zlobit a stává se z ní pořádná brepta. Jinak Kurt a Blaine byli tak vášnivý, že minuli postel? Tohle je vážně dokonalý! :D Jinak oba jsou se Sofinkou moc roztomilý a ten chlápek v té kavárně? Tohle mě vážně naštvalo a Kurt mi potom přišel takový, odměřený. No doufám, že to nenaruší ten úžasný vztah, co s Blainem mají. A doufám, že Sofinka nebude příště svědkem dalších obludných nadávek.
Jinak samozřejmě úžasná kapitolka. "Si radši nahoře nebo dole?" to mě dostalo. No Jani, ty se nezdáš! :D

2 Andílek Andílek | Web | 7. ledna 2013 v 19:17 | Reagovat

krása! Sofinka je prostě úžasné dítě, i když zlobí, který dítě ne? Pánové, kam jste to šli, že jste minuli postel? :D :D. Chudáci moji malý v tý kavárně, bych tam vlítla a jednu mu vrazila.
Prostě nádhera

3 Janička Janička | Web | 7. ledna 2013 v 21:27 | Reagovat

[1]: Děkuji za pochvalu. Já se nezdám, no. Vždyť se říká, že tichá voda břehy mele.
Uvidíš sama, co vztah Kurta a Blaina bude muset vydžet. Určitě to ale prověří jejich vzájemnou lásku.

[2]: Děkuji.
Tihle homofobní typy se mi těžko píší, protože je to všechno proti mé osobní filozofii, ale snažím se pojímat příběh realisticky. Takže když se daří, neznamená to, že je to trvalý stav.

4 Andílek Andílek | Web | 7. ledna 2013 v 21:47 | Reagovat

[3]: o tom bych mohla chvilku vypravovat, žiju se dvěma homofobama, takže mám občas co dělat, abych nevybuchla, když mi začnou oba naráz komentovat dění v Glee, jinak v psaní s tím mám taky problém, musím se fakt držet, abych si za to neurazila pracky

5 Janička Janička | Web | 7. ledna 2013 v 22:29 | Reagovat

[4]: V psaní se na to snažím hledět s odstupem, ikdyž ty nadávky mi stejně nejdou přes klávesnici.
Já naštěstí osobně žádné homofoby neznám a jestli ano, tak se k tomu veřejně nehlásí. I přesto občas v mém okolí zaslechnu nějakou tu trapnou poznámku, ale spíš je z předsudků a nevědomosti. Pravda je, že vyvrátit někomu genderové předsudky, je téměř nemožné.
Když jsem koukala na Glee v televizi, nikdo to moc doma nekomentoval, ale jsem si jistá, že některé scény by se nesetkaly s porozuměním. Jen kdyby tušili, že jsem viděla Queer as folk. :) Cha, to by třeba babičku zabilo.

6 N N | 7. ledna 2013 v 23:51 | Reagovat

Bolo to super =)malá Sofia je zlatá a dúfam že tam dáš viacej Marka aspoň v jednej kapitole neviem prečo ale strašne som si ho obľúbila aj malú Sofii mám rada je to úžasné som zvedavá ako to pôjde ďalej =)a ešte som strašne zvedavá aké problémy budú mať.

7 Janička Janička | Web | 8. ledna 2013 v 7:40 | Reagovat

[6]: Děkuji. Slova chváli těší.
Tak nějaké problémy jsou vždycky, ne?
K těm dětem. Já jsem se strašně bále je psát, protože zase tolik zkušeností s nimi nemám a nakonec se tolik líbí. Jsem za to ráda.

8 Karin Karin | 30. ledna 2017 v 12:48 | Reagovat

Některý lidi jsou fakt neandrtalcí. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama