Hříchy se počítají

1. ledna 2013 v 20:00 | Janička |  Klaine - Jednorázové povídky
Hříchy se počítají
postavy: Blaine, Eli
spoilery:
žádné
omezení:
18+
upozornění:
Tohle mi chybělo v epizodě 04X08. :)


Jen co jsme se pozdravili, už měli naše ruce jinou práci a ústa byla zaměstnána na tolik, že nemohla vést žádný rozhovor. Naše vášnivá diskuze se omezila na několikeré vzdychnutí či zasténání do ticha pokoje. Všechno se mi zjevovalo v divném zastřeném pološeru. Neřešil jsem, zda je to nedostatkem světla nebo neschopností mého zraku vnímat ostré kontury. Potřeboval jsem ho. Okamžitě.
Bylo to něco nového, nepopsatelného, vzrušujícího. Srdce mi tlouklo ve stejném rytmu jako paličky na mých spáncích. Nevnímal jsem nic jiného než ten nepoznaný pocit. Tělo mi začalo krvácet slanými kapkami, které smívaly můj, tak pečlivě vybraný, parfém. Pomalu se ztrácelo oblečení z mé hříšné tělesné schránky. Sledoval jsem, jak mé ruce nelení a pečlivě ho zbavují kusů přebytečné látky. Všechno bylo v tu chvíli zbytečné. Všechno, co stálo mezi námi dvěma.
Oči objevovaly každou novou křivku, rty ochutnávaly snad každý kousíček hořkosladkého zákusku, ruce mapovaly všechna tajná zákoutí. Nebylo již žádného tajemství. Dotyky pálily a ubližovali, ale já v tu chvíli nebyl schopen tu bolest cítit.
Pot řinoucí se po mých zádech byl nekompromisně očištěn špičkou jeho jazyka. Tam, kde ale končila má páteř, se nezastavila milencova chvějící se ústav. Z těch mých vyšel hlasitý projev neznámého tvaru. On však porozuměl bezchybně. Přidal na intenzitě a prohloubil své snažení. Prohýbal jsem se v zádech. Víčka se mi slepovaly k sobě. Potůček potu, který opět opisoval mou páteř, se změnil na Nil. Nevěděl jsem, kde je sedmé nebe, ale byl jsem si jistý, že jsem mnohem výš.
Ten milostný tlak se už nedal déle vydržet. Přes namítání vzrušeného já jsem se musel obrátit na záda. Zavalen jeho tělem jsem se nenechal déle pobízet. Při prvním ochutnávání hluboce tvarovaného krku jsem ho stáhl pod sebe. Nebýt toho nádherného těla, jež se přede mnou prostíralo jako kus dobře rozdělaného dortu, měl bych hlavu na správném místě okamžitě. Moje spontánní počínání se setkalo s okamžitým souhlasem, který mi ničil perfektně vytvořený účes.
Zpozoroval jsem zdvihající se masu svalů. Takový výhled se mi naskytl poprvé. Byl jsem ohromen a popleten. Zaujal jsem předchozí pozici. "Chci, abys prosil": vyšlo z jeho úst smysluplný sled písmen. Mně však pravý smysl unikal. Později, když opakoval své umění už nesnesitelně dlouho, jsem pochopil. "Prosím, udělej to.": hlesl jsem z posledních sil. Ještě jednou jsem se nadechl a zamumlal do polštáře: "Prosím." Můj hlas musel znít velmi zoufale, protože téměř okamžitě bylo vyhověno mému přání.
Sled dalších skutečností byl už tak rychlý, že jsem netušil, v jakém pořadí přišli. Malá smrt se dostavila ve správný okamžik a byla nepochopitelně slastná. Zhroutil jsem se do peřin.
Při prvním ohlédnutí jsem si uvědomil, jakou chybu jsem udělal. Obvykle jsem i přes přílišné nepohodlí vydržel setrvat v této poloze ještě několik chvil a užít si, že s tím druhým nemůžete být blíže, než právě jste. Jenže nyní jsem se odsunul. Snažil jsem se zachytit, co nejvíce molekul vzduchu, abych mohl dýchat. Výčitky však byly rychlejší. Při prvním nádechu počaly mé skleněné oči pouštět první střípky.
Bylo pozdě litovat. Bylo pozdě plakat. Bylo pozdě si to vyčítat. Ale já jsem se neubránil ani jednomu. Posadil jsem se na postel a složil jsem obličej do dlaní. Zpět jsem se oblékl, posbíral všechny mé věci a s bolestí v srdci jsem odešel.

Prosím, hoďte do komentářů svůj názor. Nejsem si jistá, jestli tohle je publikovatelný. jsem z toho na rozpacích. Nevím, zda takovéhle věci vůbec můžu psát. Děkuji (beru i negativní ohlasy, nestyďte se)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kat Kat | Web | 5. ledna 2013 v 15:45 | Reagovat

Je to skvělé! Samozřejmě piš dál a dál! :)

2 Janička Janička | Web | 5. ledna 2013 v 16:28 | Reagovat

[1]: Děkuji za pochvalu a za tvůj názor.

3 Darkiss Darkiss | 20. ledna 2013 v 17:09 | Reagovat

Skvělé <3 Taky mi to v tom díle chbyělo :DD

4 Janička Janička | Web | 20. ledna 2013 v 19:34 | Reagovat

[3]: Děkuji.

5 klainerkanka klainerkanka | Web | 25. ledna 2013 v 22:19 | Reagovat

Je to skvělé..!! Určitě piš dál!
No mě to v tom díle moc nechybělo..:"DD
Stačilo že sme brečela a nadávala jen při té malé vzpomínce..:"DD

6 Karin Karin | 30. ledna 2017 v 12:33 | Reagovat

Pěkně napsané. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama