Pomůžu Vám 6

31. prosince 2012 v 11:07 | Janička |  1. povídka: Pomůžu Vám (dokončená)
Představ si svět bez předsudků, bez válek, bez církví, bez zabíjení a nesmyslného umírání, bez hranic, bez nenávisti, bez nemocí, bez intrik. Dokážeš to? Ano? Zůstalo v tobě ještě kousek mírumilovného dítěte s představou, že svět je dokonalé místo pro život? Umožni alespoň jednomu člověku, aby tvůj svět také uviděl.


!!!Spoiler k povídce! "Blaine, že to není pravda? Řekni to, prosím. Probuď mě z toho příšerného snu.": prosil modrooký mladík svého přítele, kterého objímal okolo krku a plakal mu na rameni. Nedokázal nic říct. Sám tomu nevěřil. "Tak pánové, jsem domluvená se Samem. Podívejte se na ni, ale jen na chviličku.": promluvila na ně sestra. Oba se otočili a následovali její kroky. Ukázala na malý uzlíček. Oba se znovu rozplakali. "Je tak dokonalá, Blaine.": špitl Kurt a nechal se obejmout. U ucha mu zaznělo: "Ona je i tvoje. Je i naše. Dáme jí všechnu lásku. Všechno bude v pohodě. Uvidíš. Věř mi to, prosím." !Konec spoileru!!!

Prví setkání
Ráno je probudilo světlo vycházející z otevřených dveří, ve kterých stála jejich kamarádka a potichu hlesla: "Blaine, nechci tě budit, ale autobusem už to do nemocnice nestihnu." "Ty rodíš?": vykřikl oslovený a ihned se probral. "Ano.": sykla Janit a chytla se bolestně za břicho. Tohle přivedlo do plného vědomí i Kurta. Popadl její tašky, jež měla připravené, a doprovodil ji k autu, kde už seděl jeho přítel. Pomohl jí nastoupit a stačil se ještě domluvit na tom, že všechno vyřídí a přijede za nimi do nemocnice, co nejdříve.
"Blaine, můžu s tebou mluvit?": optal se Sam, který právě vyšel z porodního sálu. Kudrnatému muži doslova ztuhla krev v žilách. Věděl o všech možných komplikacích a znal situace, ale uvědomil si, že není připravený, ztratit jí. Pouze přikývl a následoval Sama, jehož výraz tváře se mu nelíbil. "Dítě je v pořádku. Je to zdravá holčička. Ale porod byl náročný a Janit ztratila příliš mnoho krve.": konstatoval a odmlčel se. Jeho kolegovi bylo nad slunce jasné, co se mu chystá říct. Po jeho tváři stekla obrovská slza. Nebyl si jistý, zda je to štěstí, protože děvčátko bylo na světě živé, nebo protože tu neúžasnější ženu, kterou kdy poznal, už neuvidí. "Ona žije.": upozornil ho blonďatý doktor, když spatřil mužovu tvář plnou smutku, ale musel mu to říct celé: "Žije, ale jsi lékař, proto ti nic nebudu nalhávat. Dáváme jí tak deset procent na přežití. Je mi to líto, ale nemůžeme dělat nic víc." Muž naproti němu přikývl. Chápal to. Sám zažil několikrát takovéhle situace. Když musel oznamovat rodině, že jejich nejbližší umírá. Znal zmatené reakce a snahu obviňovat lékaře. Nechtěl se tak chovat. Ničemu to nepomáhalo. Ztěžoval by Samovi práci a to rozhodně neměl v úmyslu. Byl vděčný za každou informaci, protože si uvědomoval, že na ně nemá právo. Sam mu pomáhal a jemu nezbývalo, než nedělat nic. Mohl pouze čekat. Vyšel na chodbu a spatřil Kurta se spoustou otázek. Všechno mu převyprávěl. Kurt se svezl na lavičku a nebyl schopný nic říct. V životě neviděl Blaina takhle zlomeného. Bylo mu stejně hrozně. Seděli vedle sebe asi půl hodiny a držely se pevně za ruce. "Chceš se na ní podívat, Kurte?": zazněl Samův hlas a on zvedl své uplakané modré oči. "Smím?": ujišťoval se nechápavým hlasem, ve kterém se ozývaly vzlyky. "Samozřejmě. Janit tě napsala do papírů jako otce dítěte. Máš na to právo. Holčička je v nejlepším pořádku. Tak pojďte.": oznámil mu bývalý spolužák. "Já také, Same?": ujišťoval se Blaine a on přikývl na znamení souhlasu. "Já jsem myslel, že nás pustíš za Janit. Chtěl bych jí vidět.": poznamenal Kurt. "Nemůžu vás za ní pustit. Kurte, věř mi, že teď bys ji vidět nechtěl.": bránil se Sam, protože věděl, co oni nesmí spatřit, ale Kurt se nedal odbýt: "Proč?" "Ona umírá.": odpověděl stroze, sklopil oči a odešel.
"Blaine, že to není pravda? Řekni to, prosím. Probuď mě z toho příšerného snu.": prosil modrooký mladík svého přítele, kterého objímal okolo krku a plakal mu na rameni. Nedokázal nic říct. Sám tomu nevěřil. "Tak pánové, jsem domluvená se Samem. Podívejte se na ni, ale jen na chviličku.": promluvila na ně sestra. Oba se otočili a následovali její kroky. Ukázala na malý uzlíček. Oba se znovu rozplakali. "Je tak dokonalá, Blaine.": špitl Kurt a nechal se obejmout. U ucha mu zaznělo: "Ona je i tvoje. Je i naše. Dáme jí všechnu lásku. Všechno bude v pohodě. Uvidíš. Věř mi to, prosím."
Každý den byli oba v nemocnici. Chodili tam celý týden. Kurta pouštěli za jeho dcerou bez problémů, a když měl Sam službu, dostal se tam i Blaine. Blaine si vzal dovolenou a Kurt si vyměnil představení na celý měsíc. Po pěti dnech přišel pouze Samův kolega. "Kde je Kurt?": prohodil místo pozdravu Sam. "Musí vyřizovat nějaké papíry. Znáš to.": odpověděl neurčitě kudrnatý muž. "Dobře. Potřebuji s tebou mluvit. Včerejší Janitina operace dopadla výborně. Myslím, že jsme ji zachránili. Je stále slabá a spí, ale procenta na život se zvyšují. Doufáme, že tenhle boj vyhrál. Stál jí mnoho sil, ale žije.": promluvil lékař naproti němu a on zašeptal se slzami v očích: "Alespoň nějaký boj vyhrála. Smí se na ní podívat?" "Když si tu sám, tak tě tam pustím. Pamatuj, že je to opravdu na několik minut. OK?": upozornil ho a odvedl k pokoji své pacientky. Blaine vešel dovnitř. Málem omdlel. Tohle nečekal. Byl lékař, ale vidět nejlepší přítelkyni, jak bojuje o život, bylo drsné i pro něj. Chytnul ji za ruku. "Děkujeme, Janit.": zašeptal a uviděl její modré oči. Hleděla na něj. Odlepila od sebe scvrklé rty a ztěžka promluvila: "Ne. Já děkuji. Za všechno." Vyčerpaně zavřela oči. Blaine zavolal sestru a Sama. Ten měl obrovskou radost, že se Janit probudila. Kudrnatý muž jí stihl políbit na líčko a vzdálil se, aby nepřekážel. Za chvíli za ním Sam přišel a promluvil na něj: "Nenapsala do papírů jméno dítěte. Nevíš, které se jí líbilo? Potřebujeme to vědět." "Zeptáme se jí. Snad nám ještě odpoví.": navrhoval druhý muž. "Dobře, tak utíkej.": svolil Sam. Blaine se otočil a už byl u ní v pokoji s otázkou: "Janit, slyšíš mě?" Jen přikývla, a tak se rozhodl pokračovat: "Jak pojmenuješ dceru?" "Sofia": řekla pomalu a usnula.
Druhý týden musel Blaine do práce, protože mu skončila dovolená. Do nemocnice chodil až pozdě odpoledne. Většinou se podíval na Janit a vyzvedl Kurta. Zato druhý muž tam byl od rána, každý den. Zrovna vycházel od malé Sofie, když se ve dveřích srazil s jedním doktorem. "Co tady děláte?": padla otázka ze strany muže v bílém plášti. Znělo to spíš jako výčitka než otázka. "Byl jsem se podívat za svou dcerou.": odpověděl Kurt klidně. Nechápal jeho tón hlasu, ani pohled, kterým ho sledoval. "Pokud vím, vy dítě nemáte. Nemůžete mít, když jste přihřátej.": dorážel lékař a v jeho očích byla vidět nenávist. "Prosím?": vykřikl muž naproti němu, ale on se nedal odbýt: "Vy buzny si dítě neuděláte. O tom ti nic neříkali?" Modrooký muž polkl nasucho, nemohl uvěřit, že se tohle děje. "Přestaňte mi tykat a urážet mě. Nechápu, o co vám jde. Já mám právo Sofii vídat, kdy chci. A příště si nechte ty homofobní řeči.": bránil se Kurt muži naproti sobě, ale bránil se i slzám, které se draly ven. Nesměl mu ukázat slabost. V jeho hlase byl přesto slyšet třes. Doktorovi to neuniklo a útočil dál: "Nebo co, ty hošánku?" Kurt se roztřásl po celém těle a téměř plakal. "Zavoláš na mě toho svého hošíka, kterej tě šoustá? Viděl jsem vás tady spolu a bylo mi z vás zle, ty řidopichu. ": pokračoval a měl znechucený výraz. Kurtovu tvář zaplavily slzy. "Co se tu děje?": ozval se Samův hlas. Kurt okolo něj prošel s tím, že nic. "Dej mu pokoj! Carle já tě varuji. Tohle bylo naposledy. Ještě jednou a půjdu to říct primáři. Já jsem tu poslední větu slyšel. Být jím, jednu jsem ti vrazil.": křičel na svého kolegu, který se chopil slova: "Ty jo, protože jsi chlap, ale tý děvky se nebojím." Sam mu plivnul do obličeje a odešel.
Sam doběhl ke Kurtovi a začal se mu omlouvat. On to nechtěl poslouchat. Cítil se hrozně, protože si uvědomil, že někteří lidé budou stále takový. Přesto ho bývalý spolužák odvedl k sobě do kanceláře. "Kdyby se nic nestalo, neplakal by si. Já jsem zaslechl jenom konec rozhovoru, ale můžeme si jít stěžovat na vedení.": promluvil k němu. "To nebyl ani rozhovor. Já jsem se nedokázal bránit. Myslel jsem si, že to dokážu, ale on…": zlomil se mu hlas a už mluvil tišeji: "On mě urážel. Navážel se i do Blaina." Samovi to bylo jasné, protože tenhle kolega už s tím problémy měl.
Kurt se uklidnil a šel se podívat za Janit. Ta zrovna obědvala. "Počkej, pomůžu ti.": křikl od dveří a už k ní pospíchal. Sedl si k ní na postel a bral jí z rukou lžíci. "Ahoj sousede, nebudeš mě přeci krmit. Já stejně nemám hlad.": usmívala se. On si to přesto nedal vymluvit a už s první lžící polévky putoval do jejích úst. "Co se ti stalo, Kurte?": vypálila na něj otázku, když polkla sousto. "Nic.": odsekl a uvědomil si, že ona si všimla jeho zarudlých očí. "Ty bys neplakal pro nic za nic. Takže co? Máš alergii? Rozplakal tě pohled na Sofii? Rozešli jste se s Blainem?": dávala mu možnosti, o kterých věděla, že jsou nepravděpodobné. "Ty jsi hrozná, Janit. Doufal jsem, že to nepoznáš.": hořce se usmál. Převyprávěl jí, co se mu přihodilo.
Za měsíc mohla Janit odejít domů. Oba muži ji přijeli vyzvednout. Kurt vezl kufr a podpíral stále zesláblou kamarádku. Blaine nesl malou Sofii. Všichni byli šťastní. Všechno dopadlo dobře.

Každý komentář potěší. Děkuji
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikola Nikola | Web | 1. ledna 2013 v 18:35 | Reagovat

Ouuu tak ta byla naprosto úžasná... :O Při některých chvílích jsem vážně měla slzy v očích, při některých jsem měla na tváři takový ten přiblblý úsměv :D
Jsi úžasná "blogerka" strašně se mi líbilo, jak jsi to popisovala a navíc, povídku tohoto stylu a nápadu jsem ještě nečetla. Takže děkuju a doufám, že co nejdřív bude další! :P

2 Janička Janička | 1. ledna 2013 v 19:13 | Reagovat

[1]:Jsem moc ráda, že se Ti to líbilo. Vůbec bych nečekala, že to někdo přečte celé najednou. Tedy spíš jsem očekávala, že po první kapitole to zavře.
Strašně děkuji za pochvalu a těšit se můžeš, protože tohle rozhodně není konec.
Nevím, jak moc jsem originální, protože vymyslet jedinečné téma je už opravdu hodně náročné.
Doufám, že si můj blog oblíbíš a hlavně, že tebe ani jiné čtenáře nesklamu. :)

3 Karin Karin | 30. ledna 2017 v 12:12 | Reagovat

Dostala se z toho moc jsem ráda a ten doktor je dobytek. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama