Pomůžu Vám 5

30. prosince 2012 v 22:35 | Janička |  1. povídka: Pomůžu Vám (dokončená)
! Varování!
18+ Není to přímo PWP, ale raději upozorňuji dopředu. Předesílám, že kapitola neobsahuje žádné klíčevé informace, takže i ti, kteří ji nepřečtou, nemusí zoufat. V příběhu se rozhodně neztratíte.


Vězení
Oba muži osaměli. Mluvili dlouhou dobu. Museli uznat, že Janit by toho nikdy nezneužila. Chtěla všechno nejlepší pro své dítě i pro ně. Opět myslela na všechny okolo, jenom ne na sebe. Nakonec uznali, že to nechají na Janit, protože oni budou souhlasit s jakýmkoliv rozhodnutím. Byli unaveni, a tak se vydali spát. Kurt se odešel vysprchovat až poté, co Blaine byl umytý. Ten chvíli přemýšlel nad tím, jaké to bude, až budou pomáhat hlídat Janitino dítě. Musel uznat, že už teď se těší. Vstal z postele, otevřel dveře od koupelny a vešel dovnitř. Kurt stál u zrcadla a čistil si zuby. Blaine na něj upřeně hleděl a rukou za zády otočil klíčem. Kurt na něj upřel své modré oči s otázkou: "Co to děláš?" "Nic.": zamrkal kudrnatý muž a nedokázal z něj spustit oči. Kurt zakroutil hlavou: "Ty, Blaine, co máš za lubem?" "Myslím, že tohle je dobré vězení. Vzpomínáš?": špitl do mladíkova ucha a objal ho zezadu kolem pasu. "A mladý pan si chce hrát. Tak fajn, ale já se nevzdám.": vykřikl Kurt, vytrhnul se mu a utíkal ke dveřím. Blaine ho dohnal, otočil ho k sobě a zamával mu před obličejem klíčem: "Tohle máš marný. A za pokus o sběhnutí tě teď potrestám.": vmetl mu do očí a odtáhl ho do sprchového koutu. Zavřel za nimi. Sundal si tílko na spaní a rozkázal Kurtovi: "Nedotýkat se nebo to bude horší." Kurtem projela další vlna vzrušení. Miloval jeho mučení, ale nedotýkat se té úžasné hrudi byl nadlidský úkol. Tahle provokace byla za hranicí snesitelnosti, proto se rozhodl pravidlo trýznitele porušit. "Porušuješ zákony. To ti neprojde, lásko": ušklíbl se Blaine a doslova serval ručník ze svého vězně. Kdyby ho Kurt neznal, začal by se bát. Ale tohle předznamenávalo další nezapomenutelný zážitek. Ucítil Blainova ústa na svém penisu. Začínal se chvět, protože na zádech cítil mokré studené dlaždičky a zepředu na něj dopadala vlažná voda. Přitom pociťoval horký dech Blainových úst. Uvědomil si, že tohle dlouho nevydrží. Ovšem Blaine si toho všiml také. Odtáhl se od něj, postavil se před něj. Zvedl mu ruce až k hlavě, přitiskl je na stěnu za ním a nepřestával je svírat na zápěstích. "Nedotýkat se": zasyčel do milencova ucha. Přesunul se na jeho krk. Sál sladkou kůži a začínal se třást. Věděl, že tohle ho dostane vždycky. Musel ho přidržet, protože se Kurtovi podlamovala kolena. Nakonec mu dovolit si kleknout. Ucítil mladíkův dech na slabinách, zajel mu rukou do vlasů a odtáhl mu hlavu. Nedovolil mu nic. Kurt si mohl pouze užívat ten výhled na svého přítele. Toužil, alespoň ho políbit. Náhle ucítil silné paže, které ho zvedaly z podlahy. Zahleděl se do Blainových lískových očí. Viděl v nich vášeň a chtíč. Snažil se ho políbit, ale on mu to nedovolil. Místo toho přítele otočil zády k sobě. Modrooký mladík ucítil na svých zádech snad milion polibků. Některé byly něžné, jiné vášnivé a několik z nich ho zabolely. Zabolely příjemně a v něm začalo opět narůstat vzrušení. Slyšel jeho vzdechy a věděl, co se Blaine chystá udělat. Ucítil milencovu ruku přesně tam, kde předpokládal. Mírně mu pomáhal, aby necítil tolik bolesti. Když byl připravený, Blaine to poznal. Klekl si, aby se mohl přesvědčit i svými ústy. Opět si stoupl a pronikl do Kurta. Ten se opíral o stěnu a nedokázal myslet na nic. Snažil se stát, ale podjela mu noha a on se neměl čeho chytit. Blaine ho čapl kolem pasu a pomohl mu kleknout si. Zůstával hluboko v něm. Začal jít naproti jeho tělu. Necítil žádný odpor, takže věděl, že smí pokračovat. Zrychloval přírazy a byl si jistý, že se to líbí i jeho vězni. Nechtěl to tak nechat. Opustil jeho horké lůno. On se rychle otočil, protože nechápal náhlou změnu. Kudrnatý muž na to nehleděl a vzal přítele do náručí. Posadil ho na malou skříňku vedle sprchového koutu. "Tohle je za slušné chování.": pronesl mezi vzdechy a už se skláněl ke Kurtovu rozkroku. Ten za krátkou dobu dosáhl kýženého vrcholu. "Pane Bože, Blaine, co to mělo být?": zeptal se, když konečně popadl dech. Věznitel se jen usmál a odešel zpět do ložnice.
"Zasloužíš si odměnu, lásko.": pošeptal Kurt, když došel za ním do ložnice. Lehl si vedle svého přítele a počal ho zavalovat polibky. "Ještě jsem nevychladnul": vyslabikoval při líbání Blainova těla. "Nemuč mě, zlato nebo se neudržím a ty víš, co udělám.": dostal ze sebe kudrnatý muž. "Tak to udělej!": zašeptal mu nazpět. Mladík na nic nečekal. Obrátil přítele na záda a opět z něj strhnul osušku. Vnikl do něj s něhou. Kurt přesto syknul. Blaine spatřil jeho trpký výraz, a proto nepokračoval. Chvíli počkal, až si přítel přivykne. Mezitím ho jemně líbal. Kurt mu polibky oplácel. Začaly být vášnivější a pro kudrnatého mladíka to byl signál. Signál, že může pokračovat. Miloval svého přítele vášnivě a zároveň něžně. Trvalo mu dlouho, než se svezl do mladíkovy náruče. "Miluji tě": vyznal Kurt udýchaným hlasem, Blaine se pro sebe usmál a zašeptal: "Vždyť já tebe taky, lásko."

Každý komentář potěší. Děkuji
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 30. ledna 2017 v 12:05 | Reagovat

Krása. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama