Pomůžu Vám 3

30. prosince 2012 v 20:26 | Janička |  1. povídka: Pomůžu Vám (dokončená)
Člověka stojí hodně úsilí zapomenout. Ale na skutečnou lásku a vášeň zapomenout nejde. Ikdyby jste na to vynaložili všechno úsilí světa. Přebolí, co bolí?


Bolesti
Uběhl další měsíc. Janit už zbývaly pouhé tři měsíce do porodu. Všechno bylo v pořádku. Přiblížil se večer, na který se těšila dlouho. Včera byla v obchodě vybrat nové šaty, protože žádné neoblékla přes bříško, které za poslední dva týdny povyrostlo do obřích rozměrů. Odpoledne začala s přípravami. V šest se u ní měl stavit Blaine a ona nechtěla zdržovat. Osprchovala se, umyla si vlasy a vysušila je. Oblékla se, vyčesala drdol, nalíčila se a vybrala si šperky. Ozvalo se zaklepání. Otevřela dveře. Pozvala souseda dál. Měl nádherný oblek a bylo vidět, že jeho přítel si potrpí na kvalitu oblečení. "Páni. Vypadáš výborně": pochválila ho. "Děkuji. Kurt má výborný vkus.": zasmál se a Janit si sedla na židli u dveří a s otázkou v očích pohlédla na svého dnešního společníka: "Zapneš mi střevíce, prosím. Už tam nedostanu." Blaine pokynul na souhlas. Klek si a obě boty zapnul. Janit se postavila a on si jí až teď prohlédl. Vypadala kouzelně. Nádherná róba kopírovala její štíhlou siluetu, ale decentně zakrývala bříško. Měla perfektní střih. Dávala najevo, že jejich majitelka je budoucí maminkou, ale přitom byla stále elegantní dámou. Precizní účes a vhodně zvolené doplňky to celé pouze podtrhnuly. "Jsi dokonalá. Bože, Janit, vypadáš tak… tak kouzelně.": zalichotil jí. Jenom sklopila pohled, zamumlala díky a vydali se společně směrem k divadlu.
Uvnitř bylo spousty lidí, všichni hledali příslušná sedadla nebo zasvěceně diskutovali. Oni seděli na jednom z balkonů. Výhled byl perfektní. Lidé na ně koukali zvlášť dojatě. Jistě mysleli, že jsou pár. Vyhlíželi tak. Nikdo by nepoznal, že jsou přátelé a určitě by jim to ani nevěřili. Představení začalo. Janit nemohla uvěřit výkonů, jež spatřovala. Když vstoupil na jeviště Kurt, nevypadal nervózně jako doma. Podával svůj obvyklý výkon. Janit si povšimla, že Blaine sleduje pouze jeho. Je dokonalý a galantní, ale chtěla bych tu sedět s mužem, který by mě miloval. Já bych nosila pod srdcem jeho dítě. Byli bychom šťastní. Byli bychom rodina. Prošla jí hlavou myšlenka a v tu chvíli po její tváři stekla slza. Nemyslela si, že už by tu seděla hodinu a půl, ale opak byl pravdou. V hledišti se rozsvítila světla a byla přestávka. Cítila se slabá a unavená. Před Blainem se snažila, aby to nepoznal. "Janit, nepotřebuješ se projí, nebo se nadechnout čerstvého vzduchu?": zeptal se starostlivě její doprovod. "To je v pořádku. Myslím, že tady zůstanu, ale jestli si potřebuješ oskočit, počkám tu.": odpověděla celá bledá ve tváři. "Pojď, chvíli se posadíš venku a já ti přinesu něco k pití. Potřebuješ to. Jsi bledá. Vypadáš, že za chvíli zkolabuješ.": poručil jí Blaine a tentokrát zněl jako lékař. Sám se toho tón někdy děsil. Celou cestu jí podpíral, protože jí bylo opravdu zle. Nabídl jí, že mohou odejít domů nebo zavolá Kurtovi a on jí vezme do zákulisí. Tam si odpočine a odejdou, až se jí uleví. Nakonec přesvědčila kudrnatého muže, že se chce vrátit a počkat do konce představení. Celou druhou půli se nedokázala soustředit. Bolet prostupovala celé její tělo. Náhle ucítila tlak v břiše, uvědomila si, že tohle už není vyčerpání. Věděla, že bolest zanedlouho ustoupí, protože tyhle stavy mívala poslední dobou často. Lékař jí potvrdil, že o nic nejde. Hlavně aby on nic nepoznal. Nechci teď odejít. To přestane. Přesvědčovala se Janit. "Sss, au.": špitla a ruka jí vystřelila na bříško. "Co se děje?": zašeptal Blaine, který už delší dobu pozoroval její utrápený výraz. Jen zakroutila hlavou. Naštěstí bylo představení u konce a než skončil potlesk, oni stáli v šatně a brali si své věci. Blaine tam ještě nechal vzkaz: Museli jsme odejít. Řeknu ti to doma. PS: Tleskáme!
Blaine vzal Janit rovnou k nim domů. Došel jí pro pohodlné oblečení a ona se mezitím osprchovala. Uložil jí v ložnici pro hosty. Nemohl jí nechat samotnou. Bál se o ní, ale ona odmítla jet do nemocnice. Vzal telefon a zavolal svému kolegovi. "Blaine, ty si pamatuješ moje služby?": zaslechl místo pozdravu a dále se ozývalo: "Co se děje? A ne, ty nemůžeš být těhotný, opravdu. Věř mi." "Haha, moc vtipné. Mám problém. Moje sousedka je v šestém měsíci a …" nestihl vysvětlit situaci. Přerušil ho kolegův hlas: "Ona rodí, proboha?" "Ne, nerodí. Byli jsme v divadle a jí se udělalo nevolno, je celá bledá, stěžuje si na bolest břicha, která prostupuje celým tělem. Teď jsme doma. Mám jí přivést?": popisoval aktuální stav a z mikrofonu se ozval křik: "Jak jí v tomhle stavu můžeš vzít do divadla, Kriste? Vždyť si doktor!": uvědomil si, že ječet na něj nemá smysl a pokračoval klidněji: "Podle toho co popisuješ, to bude nejspíš příprava těla na porod. Ty bolesti se ale budou stupňovat každý týden. Kdyby to bylo rychlejší, pošli ji k doktorovi. Teď už to není legrace. Nech jí prospat. Kdyby se to opakovalo, studená sprcha pomůže. Zítra ráno se u vás stavím, chci ji vidět. Pro jistotu. Kdyby se cokoliv dělo, zavolej." Blaine poděkoval za radu a zavěsil. Umyl se a lehl si do postele. Nemohl usnout. Hypnotizoval dveře, čekal na Kurta a stále měl uši nastražené, kdyby se něco dělo vedle. Vyčerpáním však nakonec spánku podlehl.
"Zlato? Blaine, miláčku, prober se.": ozvalo se u ucha rozespalého mladíka a ten poznal, že ho budí Kurt. Namáhavě pootevřel oči. "Co se stalo? Našel jsem vzkaz v šatně. Něco s Janit?": vyptával se Kurt pomalým tichým hlasem. "Nebylo jí dobře. Spí u nás, kdyby měla zase bolesti. Nechtěl jsem jí nechat samotnou. Já jsem usnul, proboha. Musím se za ní jít podívat.": Odpověděl stručně a už chtěl vstát. Kurt ho stáhl zpět, políbil jeho špičku nosu a zašeptal: "Lež, já tam dojdu." Když se vrátil, uklidnil Blaina. Všechno bylo v pořádku. Janit spala a vypadala spokojeně. "Chtěli jsme za tebou přijít do šatny. Měl si ji vidět. Tak strašně jí to slušelo. Připadal jsem si vedle ní obyčejně jako chudák vedle královny.": vyprávěl Blaine do ticha místnosti. "Třeba budu mít někdy příležitost.": konstatoval Kurt a pohladil přítelovy rozcuchané vlasy. Oba se propadli do snové říše.
Všichni tři snídali. Povídali si o Kurtově včerejším výkonu. Oba ho chválili a děkovali mu za skvělé zážitky. On se začínal červena, takže se počal zajímat o zdravotní stav kamarádky. Ta svorně tvrdila, že se cítí výborně. Ozval se zvonek a za dveřmi stál vysoký blonďatý muž. "Same, pojď dál.": vyzval ho Blaine, který šel otevřít. "Tak kde máš tu maminu? Můžeme mít někde soukromí? Mimochodem, ví o tom, že přijdu?": zasypal kolegu otázkami Sam, Blaine zakroutil hlavou: "Neví. Právě jsme snídali. Je s Kurtem v kuchyni a soukromí budete mít v pokoji pro hosty." Sam vešel do kuchyně, pozdravil Kurta a představil se Janit: "Jsem Sam. Blainův kolega. Jsem gynekolog. On mi včera volal, protože si nebyl jistý, zda nepotřebujete do nemocnice. Chtěl bych Vás dneska prohlédnout, jestli není nutná hospitalizace. Nemusíte se ničeho bát. Jestliže budete trvat na svém lékaři, zavezu Vás k němu." "Jsem Janit, těší mě. Svého stálého lékaře ještě nemám, chodím na prohlídky do nemocnice. Netrvám na nikom konkrétním.": řekla a otočila se na kudrnatého souseda: "To nebylo nutné. Otravovat v noci lidi. Říkala jsem, že jsem v pořádku." Netvářila se naštvaně nebo vyčítavě. Spíš nechápavě. Nechápala, proč se o ni tak starají. "OK. Pojďte vedle. Pokud byste nemohla najít lékaře, rád budu mít takhle sympatickou pacientku.": nabídl Sam. Janit nabídku přijala, byla za ní ráda. Zatím se jí doktoři moc nezamlouvali. On se zdál rozumný a milý.
"Všechno je tak, jak má být. Do nemocnice zatím nemusí, ale neměla by být sama. Doufám, že se o ni postaráte. Musí odpočívat. Vynecháte návštěvy divadel a podobných akcí, Blaine. Bylo to dost nerozumný. Lékař by se neměl chovat takhle nezodpovědně.: vyčetl mu Sam. "Dobře. Slibuji, že se o ni postaráme. To nebude problém.": zastyděl se Blaine. Opravdu nechápal, že to mohl Janit dovolit. Byl to risk. Měl si to uvědomit dřív.

Každý komentáře potěší. Děkuji

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 29. ledna 2017 v 23:53 | Reagovat

Krásně se o ni starají. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama