Pomůžu Vám 2

30. prosince 2012 v 20:25 | Janička |  1. povídka: Pomůžu Vám (dokončená)
Může být na světě někdo, kdo Vás učí žít? Ano. A nemusí to být šedovlasý moudrý stařík. Stačí dlouholétá kamarádka, bývalý spolužák, sousedka. Nebo někdo úplně jiný.


Návštěva
Kurt si unaveně sedl vedle přítele a čekali na pizzu. "Tak co jsi poznal? Znám tě, miláčku, ty něco tušíš.": prolomil ticho Blaine. "Jo, tuším. Lásko, já poznám nešťastného člověka. Snaží se nastavovat tu silnou tvář, ale už to dělá, tak dlouho, že to přestává zvládat. Muselo se jí něco přihodit, navíc jí určit trápí to, že ztratila rodinu. Nemá jí kdo podržet. Oni museli být dokonalý rodiče, když jí dokázali vychovat k takové lásce k ostatním a k tomu, že netrpí žádnými předsudky. Ona je možná psychicky rozložená a používá tu tvrdou masku, ale myšlenky má srovnané jako nikdo jiný.": začal mluvit modrooký mladík. Partner na něj udiveně zíral, znal jí ještě kratší dobu než on a poznal toho tolik. "Mně nikdy psychologie nešla. Na vysoký jsem s ní měl problémy, ale ty ses minul oboru, zlato.": téměř zašeptal, aby nevytrhnul Kurta z usilovného přemýšlení, protože tušil, že to není celé. Modrooký mladík se usmál a jal se pokračovat, když se náhle ozval zvonek. Blaine vyskočil na nohy a došel otevřít. Zaplatil pizzu a vrátil se k mladíkovi na pohovce. Ten, nevšímajíc si oběda, pokračoval: "Já o ní musím vědět všechno. Začíná mě zajímat čím dál více. Je to složitá osobnost a takové lidi jsou pro mě výzvou. Myslíš, že bude i náročným divákem?" "Proč?": podivil se kudrnatý muž. "Docela mi zalichotilo, když mě poznala. Nepomyslel bych si, že takhle zná Broadway. Víš, něco jsem v noci zaslechl." "Co si slyšel?": zeptal se Blaine. "Když si včera usnul, nemohl jsem spát. Tiskl si se ke mně a spokojeně oddechoval. Hodnou chvíli jsem tě pozoroval. Uklidňovalo mě to, ale v tom tichu jsem se zaposlouchal do melodie, kterou jsem důvěrně znal. Byl jsem si jistý, jenom jsem jí nedokázal zařadit. Nakonec jsem si vzpomněl. Ona poslouchala Les Miserables a nejen poslouchala. Ty zdi jsou dost silné, ale i přesto jsem byl s to uslyšet tichý pláč. Její pláč! Musela plakat hlasitě, aby to prostoupilo tu zeď. Doufám, že ji to pouze dojalo.": vyprávěl Kurt své zážitky a v jeho hlase byla poznatelná starost. "Ona se tehdy zmínila o Broadway a o svém snu, ale nechtěla o tom hovořit. Nechal jsem to být, neznal jsem jí a ona mě také ne. Nemusela se mi svěřovat.": vzpomínal muž naproti Kurtovi. V tom stoupala zvědavost a Blaine ještě dodal: "Když jsem viděl ty oči plné bolesti, ani jsem jí neříkal, že tam pracuješ, a že zpíváš na jedné ze scén. Netuším proč, ale nedokázal jsem jí to říct. Ani ve snu by mě nenapadlo, že tě pozná." "To mě taky ne, lásko.": odvětil modroočko.
Oba obědvali potichu každý se svými myšlenkami. Ozvalo se zaklepání. Ani jednoho to nepřekvapilo. Čekali Rachel s Puckem, kterým slíbili hlídání malého Marka, protože on odjížděl na služební cestu a ona musela do divadla na zkoušku a večer měla představení. Jen co Kurt otevřel dveře, už měl kolem krku obmotané Markovi malé ručičky a kolem pasu ho objímal nohama, aby se udržel u něj v náručí. "Stejda Kult!": křičel rozpustile a vypadal šťastně. "Ahoj Kurte, tak jsme tady. Tady máš tašku s věcmi, snad je tam všechno.": pronesl starostlivě Markův otec. Blaine přiskočil a vzal si tašku, aby přítel nemusel pouštět Marka na zem. "Jééé! Stejda Blaine!": zapištěl a natáhl svou ručku směrem k němu. On jí chytl a popošel blíže k němu. Za to dostal od Marka obrovskou pusu na tvář. Chlapec se usmíval a zpět se schoval do Kurkovy náruče, jakoby se styděl. Kudrnatý muž se usmál a dojatě se díval na výjev před sebou. Teprve teď pohlédnul na jeho rodiče a zamával na pozdrav: "Ahoj, rodinko. Nepůjdete dál?" Rachel odmítla s tím, že musí být za pár minut na zkoušce, a protože synek zdržoval, jde akorát na čas. Otočila se na podpatku a s přáním krásného dne odešla. "Já se můžu na chvíli zdržet, letadlo mi letí až večer. Teda pokud Vám nebudu překážet?": řekl Puck a vešel dovnitř. Vzal syna do náruče a vzápětí ho postavil na zem s prosbou: "Neválej se po strejdovi, už si docela těžký, zlatíčko." Všichni se usmály na malého chlapce, který skočil na pohovku v obýváků a choval se jako doma. "To je v pořádku, Pucku, vážně. Já si ho alespoň užiju. Je čím dál tím kouzelnější.": rozplýval se Kurt a pokračoval: "Dáš si kávu?" Puck si sedl do křesla a odmítl s tím, že kávu nemusí. Kurt tedy odešel do kuchyně pro skleničku vody, s níž nakonec Puck souhlasil. Náhle se za ním vyřítil Mark a tahal mladíka za kalhoty. "Tak co si dáme, mladý pane?": optal se a klekl si k němu. "Colu, plosím. Máš, stejdo?": zajímal se chlapeček a kulil své nádherné tmavohnědé oči. "Mám. Čekali jsme Tě, takže Blaine jednu koupil.": s touhle větou mu podal sklenici. Mark pokračoval do obývacího pokoje se skleničkou v ruce. Tvářil se hrdě. Položil nápoj na konferenční stolek a vyšplhal se na Blainův klín, pohlédl na něj a pronesl: "Děkju." "Za co, Marku?": nechápal kudrnatý muž. "Koupil jsi mi colu, stejda to říkal.": ukazoval na Kurta přinášejícího občerstvení a pokračoval ve svém monologu: "Jééé. Picá!!! Tati, můžu, viď? Hrozně dlouho jsem jí nemel a víš jak mi chuná." "To není naše Marku. Je to oběd pro strejdy. Nemůžeš jim ho sníst.": vysvětloval svému synovi, který náhle posmutněl. Kurt vzal talířek, na něj položil od každé pizzy dílek a podal ho malému chlapečkovi. "Děkju": špitl a poslušně se posadil do druhého křesla. "Marku, jdi s tím do kuchyně. Najez se u stolu a přijď za námi, ano?": Puck se snažil působit jako otec, který vychovává syna a ten se skutečně zvedl, prošel kolem něj a poslušně odešel ke stolu do vedlejší místnosti. Puck ho stihl pohladit po holé hlavičce na znamení, že je dobře, že neodmlouvá. "On by tu všechno zapatlal. Vzal bych si ho k sobě na klín, ale nechci se zase převlékat. Navíc ho k tomu vychováváme, aby jedl v jídelně. Mně na tom ani tak nezáleží, ale Rachel je docela pedant.": začal vyprávět. Blaine chápavě pokýval hlavou a položil mu otázku: "Jak je na tom teď, Pucku? Vidím, že už normálně jí, dokonce má i chuť k jídlu. To je dobré znamení." "Snad se to lepší. Před týdnem mu skončila chemoterapie. Dostává se z toho rychle. To mě překvapuje. Operace má za sebou a teď prý zbývá čekat, jak se s tím srovná jeho organismus. Jen mě děsí, že je statečnější než já.": při odpovědi mu stekla slza po tvář, a ani on sám netušil, zda smutkem nebo štěstím. Za poslední dobu bylo tolik slz. Měl pocit, že už ani žádné nemá. On byl vždycky tvrdý a nedobytný, ale to, že má syn rokovinu, ho zlomilo. Přestal pracovat, přerušil podnikání a věnoval se jen a pouze jemu. Rachel musela pracovat, aby měli peníze.
Za tři hodiny se Puck odebral k odchodu. Políbil Marka na rozloučenou a mužům věnoval upřímný vděčný úsměv. Jen zaklaply dveře, malý chlapec se sápal na Blaina: "Stejdo Blaine, můžu si jít lehnout? Mně se chce spááát." Zívl a položil svou hlavičku na jeho rameno. "Ale samozřejmě. Nemusíš prosit. Stačí si lehnout do postele, vždyť to tady znáš, ne?": pošeptal mu do ucha.
Chlapec zanedlouho usnul a Blaine si chtěl dočíst knížku, ale ozvalo se zaklepání, vydal se ke dveřím. V nich stála Janit. "Janit, ahoj. Pojď dál.": začal jí zvát dovnitř. Poslušně vešla a posadila se do křesla. "Jdu Vás pozvat na večeři. Byla jsem nakoupit a napadlo mě, že uvařím pro všechny.": začala mluvit, ale muž proti ní musel odmítnout. "Máme návštěvu, hlídáme přátelům dítě, takže už máme plány, ale na večeři přijdeš ty, protože musím uvařit pro Marka a Kurt má představení. Jídla je dost. Budu rád, když s tím drakem nebudu během vaření sám.": navrhoval kudrnatý mladík. Janit souhlasila, že Marka pohlídá, zatímco on bude vařit. Dveře od ložnice se rozletěli a malé holohlavé dítko skočilo na gauč k Blainovi. Začal se po něm válet a tulit se mu do náručí. "Tak ty jsi ten drak, jo?": usmála se Janit a Mark si ji všiml až teď. Zalezl za Blaina a dělal, že tam není. Styděl se a křečovitě svíral jeho ruku. "Ty neumíš zdravit, zlatíčko?": napomenul ho, popadl do náručí a posadil ho k sobě na klín. "Dobý deň.": špitnul se sklopenýma očima. Janit k němu natáhla ruku a pozdravila ho: "Dobrý den. Já jsem Janit." Chlapeček přijal její ruku a opatrně ji stiskl se slovy: "Já sem Malk. Vy ste kamaátka?" "Jo, já jsem kamarádka Blaina a Kurta. Pokud budeš chtít, můžu kamarádit i s tebou.": promluvila na něj klidně, aby se přestal bát. "To bude skvěýýý. Stejdo, já mám další kamaátku.": vykřikl a seskočil na nohy. Došel zkoumavým krokem k ní, podíval se jí do očí, usmál se, a pronesl: "Můžu?" Janit přikývla a Mark už seděl na jejím klíně. Prohlížel si jí od hlavy k patě. Všiml si jejího bříška. Položil na něj ručičku a pohladil ho s otázkou: "Tam je mimi, teto?" Janit souhlasně kývla a bránila se slzám. Schoulil se k ní do náruče a bez hnutí odpočíval. Rychle se unavil a potřeboval nabrat sílu. Usnul. Blaine ho položil na pohovku a odešli spolu do kuchyně, kde už stál Kurt a připravoval si večeři do divadla. Seděla u stolu, napjatě poslouchala příběh toho malého tvorečka. Nemohla tomu uvěřit. Byl tak zranitelný, malý a statečný.
Odešla zkontrolovat Marka, ale ten už nespal a kulil své obrovské oči. Upřeně ji pozoroval. Přisedla si k němu, Marek se posadil vedle ní a začal jí něco vypravovat o rodičích. Oba muži sledovali z kuchyně dění na gauči a tvářili se spokojeně. "Nepamatuju, že by se takhle na někoho usmíval a byl tak kontaktní. Cizích se většinou bojí, vidí v nich doktory.": komentoval situaci Kurt a jeho přítel musel souhlasit: "Jo, bojí se i mě, když si vezmu plášť." Modrooký muž se pousmál a mrknul na přítele: "To mě v něm přijdeš zatraceně sexy." Přitiskl se k němu a začal ho líbat, hrál si s jeho kudrlinami a cítil vzrušení po celém těle. "Lásko, neprovokuj!": zašeptal Blaine a chytnul jeho ruce: "Víš, že když je tu Mark, máme po legraci. Navíc dneska mám takovou chuť, že kdybychom tu byli sami, okamžitě bych tě přehnul přes stůl." "Ty zvrhlíku, já musím do práce.": škádlil dál modrooký muž. "Ty se tu po mně sápeš, lichotíš mi, nakonec odejdeš a já jsem zvrhlík, jo?: oponoval, ale Kurt se nedal: "Ty jsi něco horšího, miláčku. Ty jsi čuně, víš?" "Cože? Já? A kdo mi nedávno vlez do sprchy a přepadl mě, co?": smál se Blaine. "No ještě řekni, že se ti to nelíbilo nebo mě rovnou udej za znásilnění.": bránil se Kurt. "Ne, ne. Já tě zavřu do ložnice, zamknu tě a jako tvůj bachař tě potrestám.": zašeptal mu do ucha, přítel na něj upřel své pomněnkové oči a také zašeptal: "Ty jsi vážně prase, Andersone." Vysmekl se mu a už stál u dveří. Rozloučil se s nimi a odešel.
Mark znovu usnul, a tak se Janit vydala za sousedem do kuchyně. "Co koukáš, jako když ti uletěli včely?": tázala se a mávala mu rukou před očima. "On mě tu svádí, a pak odejde. Chápeš to?": vypadlo mu z pusy. Najednou se zastyděl. Nechápal, proč jí to řekl. Usmála se: "Jestli potřebuješ studenou sprchu, klidně si ji dej. Já ho pohlídám. Nečervenej se! Vždyť je to normální. Prostě jsi až moc sexy, no." Nevěřícně zíral. Ta holka je neuvěřitelná. Všichni hloupě koukají, když se jen drží za ruku, ale ona to brala jako normální věc. Blesklo mu hlavou. Nadechl se a odvážně se zeptal: "Tebe vychovali dvě mámy nebo tátové?" "Ne, vůbec. Proč?": posmutněla, ale dělala, že se nic neděje. "Že jsi tak tolerantní.": odvětil Blaine. "Myslím, že bys nechtěl slyšet, co si moje rodiče mysleli o homosexualitě. To ale neznamená, že já budu stejná. Předsudky jsou nevědomost. Já si nejprve vyhledám všechny možné informace. Udělám si vlastní názor. V tomhle nikoho neposlouchám.": vysvětlovala mu trpělivě: "Já jsem tak trochu knihomol. Teď už nemá tolik času. Na vysoké škole jsem toho přečetla nejvíc. Víc času jsem snad nikdy neměla. Byla to skvělá léta." "Ty jsi studovala vysokou školu?": podivil se muž s kudrnatými vlasy. "Ano, studovala, ale původně jsem ani nechtěla. Nakonec jsem tam vydržela dlouho a udělala jsem doktorát z filozofie.": pochlubila se, ale on věděl, že kdyby se nezeptal, nikdy by mu to neřekla. Ona o sobě téměř nemluvila a už vůbec ne v dobrém. Obdivně na ní pohlédl a zmohl se na: "WOW!"
Všichni tři seděli u stolu a vychutnávali si večeři. Mark chvíli zíral na Blaina a bál se zeptat. Jemu to neuniklo a pochopil, co chlapec chce. Zvedl se a podal mu skleničku s kolou. "Děkjů, Blaine.": zašeptal stydlivě. "Mohl jsi říct, že chceš napít. Ale zlatíčko, dneska je to poslední cola. Souhlasíš?": promluvil na hocha otcovským hlasem. Mark dojedl a Blaine mu pustil pohádku, u které popíjel svůj oblíbený nápoj a tvářil se spokojeně. "On může kofein? Je dost malý a navíc nemocný, ne?": zajímala se Janit a stále společně jedli. "Neměl by. Jsem lékař. Vím, co si můžu dovolit. Navíc toho zakazování si užije doma až, až. Já je chápu, všechno dodržují přesně, protože se o něj bojí. On sem jezdí jednou za čas. Jsou to pro něj takové prázdniny. Jeho psychice to prospívá. Když jsi celý život omezena, je tělo v určitém stresu. Pokud si občas zahřešíš, stres opadne a spíše ti to prospěje, než ublíží.": vysvětloval jí a ona přikyvovala: "Je to jako se zdravou výživou, občas si dáš něco nezdravého a ono je to dobře." "Přesně tak. Chtěl bych vědět, čemu ty nerozumíš.": konstatoval. Janit se ošila, protože jí byly lichotky nepříjemné, ale oni stále netušili proč.
V noci se vrátil Kurt domů a našel Blaina na gauči. Spal. Vypadal šťastně. Zlehounka se usmíval. Kurt se posadil do křesla a hleděl do tmy. "Lásko?": ozval se Blainův hlas do ticha pokoje. "Ano.": zašeptal mladík v křesle. Blaine se posadil a snažil se rozkoukat, zvídavě se podíval směrem ke svému příteli a podivil se: "Ty jsi přišel sám?" "Jo. Já vím, Rachel měla přijít se mnou, ale ona tam zůstala. Se všemi se dlouho neviděla, uspořádali jí oslavu na přivítanou. Ona si to zaslouží, Blaine.": vysvětloval nastalou situaci. Kudrnatý muž došel až k němu, sedl si na opěradlo křesla a políbil ho do vlasů: "Mohl jsi tam zůstat taky." "Nechtěl jsem tě tady nechat samotného. Bylo mi jasné, že budeš čekat. Pojď si lehnout do ložnice.": oponoval Kurt, ale zastavila ho Blainova ruka: "Počkej. Tam spí Mark. Ustlal si u nás. Ležel jsem tam a on přiběhl, že se v pokoji pro hosty bojí. Vzal jsem ho ke mně, a pak jsem ho tam nechal spát." Nezbylo jim nic jiného než si lehnout v pokoji pro hosty. Tiskli se k sobě a užívali si to ticho a sebe navzájem. Blaine promluvil: "Dneska, když si odešel a nechal mě tam stát s chutí skočit po tobě, Janit to poznala. Víš, jak mi bylo trapně?" Kurt sebou škubl: "Moment, to jako opravdu?" Snažil se nesmát, ale nešlo mu to. "Jen se směj. Ty budeš vězeň, pokud vím. A tohle není polehčující okolnost. Takže to nebudeš mít vůbec snadné.":vyhrožoval Blaine.
Ráno někdo Blaina tahal za nohavice a šeptal: "Stejdo, stejdo, maminka tu není. Já chci mamku." Mladík se otočil za hlasem a pohlédl na malého uplakaného chlapce, který měl strach o svou maminku. Natáhl se pro něj, vzal ho do náruče a donesl do kuchyně se slovy: "Klid, zlatíčko, maminka se zdržela v práci. Ona určitě přijde. Uvařím ti kakao a než ho vypiješ, ona určitě dorazí." Posadil ho na židli a začal připravovat slíbený nápoj. Chlapec souhlasil s nabídkou, ale nepřestával koukat ke dveřím a vyhlížet jí. Ozvalo se zaťukání. Chlapec vyběhnul a otevřel dveře. V nich stála překvapená Janit: "Dobré ráno, škvrně, je někdo vzhůru?" Mark pozdravil a táhnul jí za Blainem. Vzal si od něj hrneček s kakaem a sedl si. Čekal na snídani. "Dobré jitro. Prosím tě, můžu si uvařit vodu na čaj? Nejde mi elektřina." : zeptala se. "Ano, můžeš, ale dneska ti to nikdo asi neopraví, je neděle.": promluvil Blaine. "Já vím. Zajdu si někam na oběd a celý den budu číst knihy. Relax. Bez vymožeností. Super. Miluji tyhle chvíle. Nikdo se nedovolá, nedozvoní.": pochvalovala si s rozzářeným úsměvem. Blaine se jí divil, ale nakonec musel uznat, že je to docela dobrý plán. "Tak přijď na oběd k nám. Budou palačinky, viď?!": nabídnul jí a cvrnkl o malý nosík svého nocležníka. Markovi se rozsvítili oči jako dvě žárovičky a jal se přemlouvat Janit: "Ano, ano, posím, zůstaň tu na obed!!! Palačinky jsou skvělý." Vyhoupl se k ní do náruče a dělal psí oči. Po tomhle Janit nezbylo nic jiného, než přistoupit na jejich pozvání. Vzala Marka do náruče a hned po snídani, kterou dojedl, ho odnesla k sobě. Slíbila mu, že si smí prohlédnout její byt a navíc měla doma sbírku dětských knih a pohádek, které mu chtěla předčítat. Chlapci se nápad se čtením pohádek líbil. Byl přímo nadšený. Musel odpřísáhnout, že nebude zlobit a mohli v klidu odejít. Blaine měl jistotu a důvěru ve schopnosti své sousedky. Mark si ji hned zamiloval a navíc si výborně rozuměli. Bude z ní skvělá máma. Pomyslel si a myšlenka, že vedle bude bydlet další človíček, kterého budou moct občas pohlídat, ho zaměstnala natolik, že si nevšiml Kurta stojícího v kuchyni. Ten ho objal zezadu kolem pasu a zašeptal: "Kde máš draka a nad čím tak přemýšlíš?" "Marka si vzala Janit. Přišla, když jsem dělal snídani. Nejde jí elektřina, tak si chtěla uvařit vodu. Pozval jsem ji na oběd. Přemýšlel jsem nad tím, jaký má úžasný vztah s Markem. Bude z ní nejlepší máma pod sluncem, Kurte.": podal podrobnou výpověď a otočil se ke svému příteli. Políbili se. Kurt se nasnídal s Blainem, což byla činnost, u které se mnohokrát nesetkali. Byli za to vděční.
Kurt se v ložnici převlékal. Vyrušila ho zpráva. Psala Rachel, že se staví až na oběd a prosila, ať na Marka dají pozor. Blaine vešel dovnitř a Kurt mu to pověděl. Kudrnatý muž se jen pousmál a nedokázal spustit oči z Kurta. Jeho tělo bylo jako magnet a navíc měl jen úzké džíny. Nahá hruď volala po jeho pozornosti. "Zlato, nekoukej tak po mně. Já tě nesvádím. Jen jsem se nestihl doobléct.": vmetl mu do obličeje a začal natahovat tričko. Naopak Blaine to svoje sundal a zastoupil mu cestu z ložnice. Vášnivě políbil Kurta a ten pod nátlakem přítelova těla couval k posteli. Ani se nenadál a ležel pod ním.
Blaine už na nic nemyslel, byl pomaten vůní Kurtova těla. Jejich jazyky bojovaly, ruce putovaly po opačném těle, těla se převracela. Bojovali o místo na slunci. Kudrnatý mladík nechal přítele vyhrát a užíval si jeho nadvlády. Kurt zbavoval svou kořist oblečení. Nemohl se nabažit chuti jeho kůže a vůně jeho potu. Cítil, že to vzrušení déle nevydrží. Když se Blaine dotknul jeho pásku od kalhot, myslel, že se v něm uvaří krev. Kurtovo nahé tělo leželo na Blainovi. Oba se chvěli. Modrooký mladík se zadíval do lískových očí a začal se v nich utápět. Utápěl se v něm stejně jako v jeho očích. Blaine hladil přítele po zádech a nedokázal myslet na nic. Vnímal tu něhu a lásku, se kterou k němu Kurt přistupoval, prostupovala jím skrz na skrz. Zanedlouho šel Kurtovi naproti svým tělem. Oddávali se té slasti. Blaine už byl na vrcholu blaha, protože jeho milenec přesně věděl, kde je jeho nejtajnější místo, jeho knoflík slasti. Náhle ucítil rychlejší přírazy partnerova těla a bylo mu jasné, že on prožívá to samé. Kurt se svalil vyčerpáním vedle něj. Kudrnatý muž se nadzvedl na loktech, políbil Kurta a udýchaně zašeptal: "Miluji Tě." Kurt se jen usmál a polibek mu oplatil. Oba za chvíli usnuli.
Probudil je až zvonek. Kurt pohlédl na budík a zděsil se: "Blaine, my jsme zaspali, je jedenáct hodin. To je určitě Janit. Utíkej otevřít. Já jdu do kuchyně. Co máme vařit?" "Říkali jsme palačinky. Ježíš, Kurte, jak jsme mohli?": žvatlal zmateně a oblékal si kalhoty. U dveří přes sebe ještě hodil tričko a zbrkle otevřel. Bláhově si myslel, že nic nepozná. Ve dveřích stála Rachel se synem, za nimi přešlapovala Janit. "Ahoj Rach. Pojďte dál.": snažil se znít co nejklidněji. Rachel si sedla na pohovku v obývacím pokoji a vypadala, jako když jí přejel parní válec. Malý chlapec skočil za ní, ale ona ho ze sebe setřásla, posadil se vedle a smutně koukal. "Utíkej se podívat za Kurtem. Je v kuchyni. Nechá ti vybrat marmeládu na palačinky.": snažil se zachránit situaci a upoutat Markovu pozornost, aby se nerozplakal. Janit vešla dovnitř také a naklonila se k Blainovi s poznámkou: "Máš naruby tričko, ty zvíře." Kurta by za tohle asi zabil, ale teď se styděl, že to ona poznala. Musel být vděčný. Rachel si toho nevšimla, protože to v noci evidentně přehnala s alkoholem a Janit z toho neudělala divadlo. Věděl, že kdyby Rachel poznala, že si s Kurtem užívali a Mark byl zatím u sousedky, špatně by si to vyložila, udělala by scénu a hlavně nechtěla by jim nechávat syna na hlídání. Zašel do kuchyně, udělal aspirin pro Rachel a nechal ho odnést Markovi: "Dej to mamince, ano?" Chlapec přikývl a odkráčel. Kudrnatý muž zavřel dveře a svlékl si vršek oblečení. "Blaine, bylo to nádherné, ale teď si nebudeme vyměňovat role. Je tu moc lidí.": komentoval situaci Kurt a usmíval se. "To vážně nebudeme.": zamumlal do trička Blaine a přetáhl ho přes hlavu: "Janit si všimla, že ho mám obrácené. Prokoukla nás. Rach si na štěstí ničeho nevšimla. No, nekoukej! Přišli společně. Má kocovinu a skoro spí. Pošlu jí do postele. Jdu za nimi." Vstal ze židle. Kurt ho chytil za paži, přitáhl si ho k sobě blíž a pošeptal mu do ucha: "Miluji tě." "Já tebe, lásko. Byl si dokonalý. Nic lepšího jsem nezažil.": oplatil mu a vydal se pryč.
Rachel usnula. Mark se k ní po obědě přidal. Všichni tři osaměli u jídelního stolu. "Janit, omlouváme se.": rozpovídal se Kurt a jeho přítel se přidal: "Je to trapný nám oběma. My jsme usnuli a nějak se to protáhlo." "Mně nemusíte nic vysvětlovat. Věděla jsem, že skončíte v posteli. Proč myslíte, že jsem odtáhla Marka? Viděla jsem na vás, že volného času pro sebe moc nemáte a potřebovali jste ho. Doufám, že jste si to užili.": řekla klidným hlasem a při poslední vědě mrkla. Oba muži tomu nemohli uvěřit. Dívali se na ní jako na zjevení. "No co tak zíráte? Neříkejte, že jste jenom spali?": vyrazila jim dech. "Hele, já vím, jak by to dopadlo, kdybych tam toho malého draka neměla. Pustila bych si na laptopu Les Miserables, pak bych přečetla celou knihu a dostala bych depresi. On byl úžasný a hodný. Poslouchal mě. Když byl unavený, prospal se. Jinak jsme si povídali, prohlíželi knížky, četli je a vymýšleli vlastní příběhy. Je hodně kreativní. Úžasné dítě!": mluvila k oběma a oni se nestíhali divit. Přiběhl malý Mark a poprosil: "Sttt-r-ejdooo Blaine, dáš mi něco k pití." Sepnul své ručičky na znamení prosby. Blaine mu podal skleničku vody a Mark odběhl pryč. "On řekl R?": podivoval se. "Jo, trochu jsme to trénovali.": poznamenala Janit a nechápala, proč na ní koukají tak udiveně. "Co je? On chtěl sám.": zvedla rezignovaně ruce. "Janit, ty jsi dokonalá. Odkud to umíš?": zeptal se Kurt a Janit se slzavými oči řekla: "Učili jsme se to ve fonetice. A neříkej takové nesmysly, ano?" "Kurt má pravdu. Jsi úžasná. Tohle ti nikdy nezapomeneme.": přidal se Blaine a musel ji obejmout. Ucítil její slzy na svém rameni a zesílil objetí. "Nebreč! Rozbrečíš Kurta a já ho pak budu muset utěšovat.": špitnul a Janit se začala smát: "Neříkej, že by se ti to nelíbilo.": vyloudila přes smích a vzlyky. Blaine se smál: "Líbilo, konečně by byl taky jednou dole." "Ty teplý prase, vždyť Kurt je tak křehoučký. Neříkej, že tě přepere.": pokračovala ve zvláštní diskusi a Blaine dodal: "To prase je Kurt. On je k nezastavení." "Hej, já jsem tady taky!": křikl Kurt. Oba se smáli a Kurt se rozesmál také. Věděl, že tahle debata dokazuje to, že Janit je netolerantnější člověk, kterého poznal. Ona to tak vůbec nemyslela. Byla jediná, kdo s nimi na tohle téma dokázal žertovat.
"Můžete mi, vy dva, vysvětlit, proč nehlídáte Marka vy, ale nějaká cizí osoba, kterou ani neznáte?": pronesla otázku Rachel, když se vrátila z koupelny, kde si musela dát studenou sprchu, aby byla schopna odejít na zkoušku. Blaine seděl s Kurtem na pohovce v obývacím pokoji a hleděli do očí Rachel, která je vraždila pohledem. Pokračovala: "Já přijdu před vaše dveře a u nich stojí ona, drží v náručí mého syna a povídá si s ním. Nejdříve jsem myslela, že ho unesla. Když si mě Mark všiml, rozběhl se ke mně a začal nás představovat. Víte, jak mi bylo trapně? Dívala se na mě jako na neschopnou matku, které musí hlídat dítě. A vy? Vy jste si mezitím užívali, nebo co? ..." "Rachel, to by snad stačilo. Mark chtěl sám vidět její byt a hlavně chtěl přečíst pohádku, když se dozvěděl, že ona má plno dětských knížek.": vysvětloval v klidu Kurt a se zdvihnutým prstem, pokračoval: "Janit je naše sousedka a úžasná kamarádka. Oba jí věříme. Rozumí si s Markem od prvního okamžiku, kdy ho viděla. Zeptej se Blaina.": ukázala na svého přítele, ale stále jí nepustil ke slovu: "Měla by si jí být spíš vděčná, naučila tvého syna říkat R." "Ale hlídat jste ho měli vy, ne?": nedala se odbít: "Myslíš, že teď té couře padnu kolem krku a budu děkovat, že zabaví Marka, aby vy jste mohli dělat bůhví co?" "To nemyslíš vážně, Rach?": křikl Kurt a jeho přítel už to nevydržel a rozkřikl se: "Pro tvou informaci, tvůj syn mi dnes ráno plakal u postele a ptal se po tobě. On o tebe měl strach, když si nepřišla s Kurtem." Rachel se pobaveně otočila na Blaina a pronesla: "To mě chceš rozbrečet?" "Ne stejně nevím, kdy pláčeš doopravdy.": hlesl znechuceně a odešel do pokoje pro hosty, ve kterém seděla Janit a koukala do knížky, jež četla Markovi, než usnul. Kurt se podíval za odcházejícím mužem. Otočil zrak zpět k ní. Viděl, že ona je stále silná, bez známky emoce, tvářila se neutrálně. "Nechápu tě. Ty snad nemáš city, Rach. Mně tohle někdo říct do očí, asi bych se složil.": řekl modrooký mladík. "Já nejsem taková citlivka, Hummle. Ale to že ho hlídá cizí člověk, mě naštvalo. Co kdyby mu něco udělala?": prohlásila jedovatě, ale to Kurtovi povolili nervy, odtáhl brunetku do kuchyně, aby je nebylo slyšet. Pustil se do ní: "Co tě vlastně žere, Rachel? Že si otěhotněla, že sis zkazila tělo, že už nedostáváš hlavní role, že máš konkurenci, že není Mark jako jiné děti, že si nerozumíš s Pucke, že mě šoustá Blaine víc než tebe Puck? Tak co? Odpovíš mi?" Rachel se musela posadit na židli. Tímhle jí vyvedl z míry. To nečekala. Netušila, že jí tak dobře zná. "Všechno, Kurte.": řekla už klidně. "Cože?": nechápal Kurt. "Jo, nedokážu milovat svého syna. Nemiluju ani Pucka. On už to poznal, takže se mnou skoro nespí. Konkurence je čím dál tím větší a já stárnu. Všechno se to hroutí a já nemá sílu to zastavit. Nikde se nemůžu ukázat se synem, protože je nemocný. Všichni by hloupě koukali, a pak ty soucitné pohledy. Fuj!" Muž naproti ní neměl slov, otočil se k ní zády a zašeptal: "Uvidíme se v divadle, zatím se měj." "Je mi to líto Kurte, ale já to myslela vážně. Chtěla bych začít znova.": řekla při odchodu. Kurt se rozplakal. Mezitím ve vedlejším pokoji seděl Blaine vedle Janit. Chvíli sledoval spokojeně spícího chlapce. Náhle mu padl zrak na dětskou knížku, která byla zmáčená slzami. "Ty pláčeš?" zeptal se tichounce. "Ne, jen jsem si četla pohádku Holčička se zápalkami a ukáplo mi pár slz.": pronesla do ticha pokoje, Blaine jí donutil se pohlédnout mu do očí a zeptal se znova: "Ty jsi nás slyšela, že?" Ona jen přikývla a schoulila se mu do náruče. Nic už neříkali, věděl, že jí to bolí a nechal jí vyplakat se. Nemohl na to nic povědět. Bylo mu z Racheliných slov špatně. Znal jí. Věděl, že všem jenom ubližuje a i k vlastní rodině se chová odtažitě.
Kurt převyprávěl Blainovi zbytek rozhovoru s Rachel. Oba si unaveně lehli a snažili se usnout. Nedařilo se jim to. Mysleli na totéž, ale neměli sílu o tom mluvit. Bylo jim z toho smutno. Znali ji dlouho, ale nedokázali si přiznat, že tohle myslela vážně.
Blaine odešel do práce brzy ráno a Kurt připravoval Markovy věci k odchodu. "Dneska pšijede tatí. Hu-r-ááá. Jupííí!!!.": pištěl malý chlapec. Janit se s ním přišla rozloučit a přinesla mu knížku. Naklonila se k němu a řekla: "Ta je tvoje, draku. Líbila se ti nejvíc." Chlapec překvapeně zíral, a pak dal Janit na tvář obrovskou pusu. V ten okamžik přišel Puck a nevěřil svým očím. "Ty už máš holku, zlatíčko?": pronesl pobaveně a přiklekl si k nim. Mark se mu vrhnul kolem krku a vykřikoval, že už je tu tatínek. Ukazoval mu knížku, kterou dostal a vypadal šťastně. "Po kom asi bude, Pucku?": smál se Kurt a zval ho na oběd. "Nekaž mi dítě, Hummle. S tím obědem nevím. Určitě jsi unavený a potřebuješ si odpočinout. Nebudeme zaclánět.": mluvil rozvážně Puck. "Já jsem tady sám. Blaine musel brzy do práce. Budu jedině rád.": přemlouval ho Kurt a sledoval usínajícího Marka v Packovi mužném náručí. "Vy jste se spikli!": řekl pobaveně mohutný muž a šel položit synka do postele. "Tak já půjdu. Chtěla jsem mu dát knížku a rozloučit se. Zatím se měj.": řekla a než stačil Kurt zareagovat, byla pryč.
Puck seděl v kuchyni u stolu a popíjel vodu. Kurt začínal vařit a věděl, že zapečené těstoviny budou rychlé a navíc ti dva je milují. "Kdo to byl, Kurte?": zeptal se a položil sklenici. "Naše sousedka. Je to naše kamarádka. Je tu krátce, přijela z Evropy a my jsme se rozhodli, že jí pomůžeme, protože je tu úplně sama.": rozpovídal se mladík a pokračoval: "Teda zatím spíš ona pomáhá nám. Nechápu, jak to dělá, ale když potřebujeme, ona se objeví. Mark se do ní zamiloval. Vzala ho k sobě do bytu, aby mu ukázala dětské knížky a četla mu je. Chovají se k sobě, jako by se znali odjakživa. On jí důvěřuje. Ani jeden z nás to nechápe, ale k nám se chová stejně." "To je neuvěřitelný. Mark se cizích lidí bojí. Docela mě to dostalo, když jsem je viděl spolu.": zamrkal Puck. "Tvou ženu taky. Dost ošklivě jsme se pohádali": svěřil se modrooký muž. "Jí vadilo, že je Mark šťastný?": zeptal se muž naproti němu. Kurt sklopil oči a odpověděl: "Vyčetla mi, že necháme Marka hlídat cizí ženou a my si užíváme." "To snad ne!": křikl Puck, ale Kurt mu naznačil, aby se nerozčiloval. "Ona nebyla tak daleko od pravdy. Když ho Janit odvedla, protože chtěl vidět její byt, nějak se nám to vymklo kontrole. Cítím se hrozně. Vždyť ona měla vlastně pravdu. Ach, bože.": pronesl zkroušeně Kurt, ale Puck se jenom usmíval a oponoval mu: "To je OK. Vážně. Mark k ní chtěl jít. Byl to její nápad. A tamto mezi vámi? Vždyť je to normální. Buď rád, že máte stále takový vztah. Je to vaše věc. Ani nevíš, co bych dal za polibek od Rachel. Je teď odtažitá. Už mě nepolíbí ani na rozloučenou." Povzdechl si. Kurt ho poplácal po rameni na znamení, že to zase bude v pořádku, ale věděl své. "Nezlobil moc?": změnil sedící muž téma. "Co já vím tak ne, ale Blaine s ním byl víc, takže se musíš zeptat jeho. Já jsem snad nezažil hodnější dítě.": bránil chlapce Kurt. "Jak se ta sousedka jmenuje?": měl další otázku Puck a za zády zaslechl synův hlas: "Janit." Oba se za ním podívali a jeho otec mu pokynul na znamení, aby šel k němu. Sedl si k němu na klín a pozoroval strejdu, který něco dával do trouby. Pochopil, co to je. "Tak teď dojdu pro Janit. Nefunguje jí elektřina, takže nemůže vařit. Snad nepohrdne obědem.": oznámil své plány a odešel. Vrátil se s ní po chvíli. Dohadovali se o tom, že to není nutné, aby vařil i pro ni. On měl opačný názor. Chystala se vzít si svou porci a odejít k sobě. To ale Puck nedovolil, a když se přidal i malý Mark, musela uznat, že s nimi poobědvá. Skvěle se bavili. Všichni byli nadšení z Janit. Chovala se k nim jako k vlastní rodině.

Každý komentář potěší. Děkuji

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 29. ledna 2017 v 23:46 | Reagovat

Janit je kouzelná a Rachel kráva. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama