Pomůžu Vám 1

30. prosince 2012 v 20:13 | Janička |  1. povídka: Pomůžu Vám (dokončená)
Povídková série: Pomáhat znamená žít
Pořadí povídky: první
Název povídky: Pomůžu Vám

Prolog: Mladý lékař Blaine Anderson žije se svým přítelem Kurtem Hummlem v newyorském bytě už několik let. Jsou spolu šťastní. Město snílků jim poskytuje přesně takový život, který si vždy přáli. Jejich život ale pomalu upadá do každodenního strereotypu, když do něj vstoupí nečekaná událost. Pro oba to bude skutečnost, jenž jim ukáže, že život umí být hodně krutý a nespravedlivý. Budou si muset přiznat, že všechno není kolem nich tak dokonalé a že ani oni nemají tak úžasný vztah, jak by se na první pohled mohlo zdá. Každý má přeci nějakokého kostlivce ve skříni.

Co všechno je člověk schopen vydržet? Kdy se člověk obrací zpět a rekapituluje svůj život. Kdy si uvědomíme, že šťastní jsme, když nejsme nešťastní?


Nová sousedka
"Počkejte, pomůžu Vám": křikl Blaine a už běžel k vedlejším dveřím, kde stála nádherná dívka. Byla jen trochu větší než on, možná podobná výškou jeho příteli. Postavu měla štíhlou a pevnou, vypadala, že hodně sportuje. Oblečené měla jen letní lehké šaty, pod kterými vystupovalo kulaté bříško. Blaine si toho okamžitě všiml, a když ji viděl vláčet obrovskou krabici, rozhodl se ji pomoct. "To je v pořádku, už je poslední.": odpověděla mírně vyděšeně, protože on se k ní hrnul a bednu už jí bral z rukou. Vyndala klíče od bytu a chvíli hledala ten správný. S úsměvem poznamenala: "Ještě jsem si na ně nezvykla. Takže moment."
Vešli dovnitř, kde bylo nepříjemně hodně světla z oken, která ještě neměla záclony. Teprve nyní si všiml jejich studánkových očí, ta modrá byla okouzlující, až nyní se rozzářily její krásné dlouhé vlasy a Blaine měl pocit, že jsou snad zlaté. Připomínala mu vílu. "Takže jsme teď sousedé?": zeptal se nesměle, protože si uvědomil, že za chvíli určitě dorazí manžel nebo přítel a on se dostane do nepříjemné situace. "To asi ano, pokud bydlíte ve vedlejším bytě. Mám štěstí, že budu mít souseda s nekrásnějšíma očima na světě.": poznamenala jedním dechem. Ona se mnou snad flirtuje, pane bože. Pomyslel si Blaine a vykoktal: "Co-cože?" Pobaveně se na něj dívala a bavila se tím, jak ho vykolejila a pokračovala v tom dál: "No podle průzkumů se žena nejdříve dívá muži na zadek, ale vy jste se ještě neotočil, takže musím chválit oči. Ikdyž Vás tak sleduju, Váš zadek bude taky stát za hřích." Tvářila se, že to myslí vážně a nevěděla, kam se má podívat, aby se nezačala smát. Blaine celou tu situaci nechápal a nechtělo se mu hned přiznávat cizí ženě, že je gay. "Podívejte…": nestačil doříct větu, protože ona to se smíchem vzdala: "Klídek sousede, dělám si srandu. Vím, jste zadaný. Odpusťte. Opravdu se omlouvám." Blaine byl stále mimo, jen nevěděl, jestli z těch narážek na něj nebo z toho, že ona ví o jeho vztahu. "Jak jste to myslela? Jak víte, že mám…": opět nestačil dokončit větu. "Přítele?": zeptala se. "Ano.": odpověděl se sklopeným zrakem Blaine a představoval si dalšího člověka, který si z něj bude dělat legraci kvůli tomu, jaký je. "Protože jsem Vás viděla dole, loučili jste se spolu a vypadali jste roztomile. To se hned tak nevidí. Takový krásný pár.": řekla klidnějším hlasem a přestala se smát, ale ne usmívat, takže působila opravdu mile. "Nechcete se posadit, vypadáte, že byste potřeboval silnou kávu. Asi jsem Vás docela odbourala. Tak pojďte dál. Jenom najdu konvici a dva hrníčky. Sedněte si.": vychrlila ze sebe energicky a dala se do rozbalování krabice s nápisem elektronika. Blaine se pomalu posadil a sledoval ji. Ta holka je neuvěřitelná. Tolik energie jsem snad ještě neviděl. Ve všem má takový pořádek, na krabicích nápisy, jenž jsou napsané tak úhledným písmem, které jsem už dlouho neviděl. Je krásná a vypadá naprosto dokonale. Nemohl z ní spustit oči, sledoval, jak připravuje kávu, a pak mu padl pohled zpět na krabice. Je jich nějak málo. Ona je snad sama? Nebo manžel přijede déle? Ptal se sám sebe a ta dívka ho zajímala, čím dál tím víc.
Postavila před něj hrnek s kávou a přisedla si na vedlejší židli. "Tak povídejte, co Vás zajímá? Ptejte se.": pobídla ho a Blaine to zaskočilo. "Co, prosím?": vykoktal ze sebe. "Všimla jsem si, jak si prohlížíte ty bedny a také mě. Měl jste tolik otázek v očích. Nedalo se to přehlédnout.": když to dořekla, Blaine vytřeštil oči. Ona to na mně poznala. To je teda hodně trapné. Pomyslel si. "Klid sousede, já se Vám nediví, přiřítím se sem jako velká voda, začnu s Vámi flirtovat, pak Vás zatáhnu do bytu na kafe. Vy o mně vůbec nic nevíte. Netušíte, co si myslet. Já tomu rozumím. Já jsem strašně energická a mám mnoho špatných vlastností, takže si přátele dělám těžko, ale vy jste se zdál jako sympaťák. Navíc jste mi pomohl s těmi věcmi.": rozpovídala se. " To nestojí za řeč. Vždyť to byla jen jedna krabice. Kdybyste potřebovala cokoliv, stačí říct. Bývám doma každý pátek a víkendy, v týdnu už je to horší, ale to by Vám pomohl přítel. Zaťukejte kdykoliv, kde bydlíme, víte.": nabídl jí muž naproti ní a napil se ze svého hrnku. "Děláte výbornou kávu. Myslím, že sem budu chodit častěji": pochválil jí a usmál se na znamení, že se si dělal legraci a nehodlá se zvát k ní do bytu. Ona se usmála také a řekla: "Děkuji. Ta káva je ještě z Evropy. Já si kupuji zásadně jen zrnkovou a nemletou. Je kvalitnější. Já má raději čaj. Ale když už si dám, musí to stát za to." "Všiml jsem si, že máte i sypaný čaj.": poznamenal. "Jo, tenhle je bílý, protože v něm není tolik kofeinu, který teď nesmím kvůli těhotenství.": odvětila s úsměvem a láskyplně si pohladila bříško. "No vy byste kofein neměla vůbec, protože trpíte hyperaktivitou.":když to dořekl, nachytal sám sebe, že mluví jako doktor. Podívala se na něj pobaveným výrazem a začala vysvětlovat: "Netrpím. Mám více energie, protože jsem zvyklá na vysokou zátěž a teď mi to prostě chybí. Mám ve zvyku hodně pracovat, navíc mám náročné koníčky." Nechápavě na ní hleděl a nedalo mu, nezeptat se: "Vy děláte profesionálně nějaký sport?" "Ne. Nedělám žádný sport. Já jsem kancelářská krysa na plný úvazek, takže deset hodin v kanceláři není problém. Ale dříve jsem dělala balet, a tak jsem u toho tance nějak skončila. Dělám výrazový tanec, chodila jsem s jednou partou amatérů, kteří hráli divadlo, zkoušet. Stalo se mi to koníčkem. Každý den na zkouškách tak dvě, tři hodiny. Když se nezkoušelo nebo o víkendech celé dny trénuji. Musím být dokonalá. Jsem perfekcionistka.": rozpovídala se a Blaine jí ihned položil otázku: "Vy i hrajete nebo zpíváte?" Podívala se teď už smutněji:"To bohužel ne. Chodím na hodiny zpěvu, ale nikdy jsem se k tomu nedostala. Byl to můj sen. Broadway." Blaine si všiml, že náhle posmutněla a nedalo mu to, musel se zeptat: "Stalo se něco?" Zvedla oči a on v nich uviděl záblesk bolesti a slz. "Nestalo se nic. Prostě to byl hloupý sen, nic víc.": téměř zašeptala a snažila se rychle mrkat, aby nezačala plakat. "Dobrá, promiňte, nechtěl jsem Vás urazit nebo rozesmutnit. Můžu to nějak napravit?":položil jí otázku se soucitem v hlase. Nechápal to, ale bylo mu jí líto. Začal si uvědomovat, jak úžasný člověk naproti němu sedí, a jaké má štěstí, že je jejich sousedka právě ona. Náhle si vzpomněl, že když zmiňovala jeho přítele, vůbec se netvářila jako ostatní. Většina ho hned odsoudí, jiní se smějí, a když už to někdo pochopí, dívá se na něj jako na postiženého člověka. "Nic se nestalo, ale můžete to napravit, tak že si začneme tykat. Co Vy na to?":zeptala opět energicky. "OK. To je skvělý nápad. Jsem Blaine.":představil se a podal jí ruku. "Jmenuji se Janit. A je mi ctí.": vykřikla a udělala malou poklonu, kterou Blaine pobavila, a nakonec se oba rozesmáli.
Povídali si asi dvě hodiny. Blaine se dozvěděl, že do Ameriky přijela poprvé, rodiče už nežijí a sourozence nemá. Dokonce mu prozradila, že je v pátém měsíci těhotenství, čemuž nechtěl uvěřit, protože nevypadala, že by za tři měsíce mohla porodit. Zjistil, že dítě je nějakého vojáka, který před měsícem zemřel v Africe v boji. Byl to Angličan a ona ho potkala na dovolené v Egyptě. Letní románek. Blaine prozradil, že je lékař, onkolog. Má soukromou praxi a žije tady už pět let s přítelem. Znají se ze střední.
Kurt přišel domů a uviděl Blaine ležet na gauči, četl knihu a zdálo se, že nevnímá svět kolem sebe. "Ahoj, lásko, už jsem doma. Co je nového a co to čteš? Dáš si kávu?" "Moc otázek najednou.": s těmito slovy políbil přítele:" Čtu něco do práce, vyšla nová publikace, takže se vlastně učím. Kávu si dám, protože ji potřebuji, už se nemůžu soustředit. Potřebuji se odreagovat." Kurt se na něj pobaveně podíval a šibalsky se usmíval:"Znám lepší způsob odreagování. Funguje lépe a nezatěžuje organismus. To byste měl vědět, pane doktore": zajel rukou pod Blainovo tričko a vypadal, že si to užívá, naproti tomu Blaine se zdál odtažitý:"Kurte, prosím, dneska dopoledne jsem musel do nemocnice a věř mi, nebylo to vůbec dobrý. Jeden můj pacient zemřel a já to musel oznámit jeho rodině. Ještě teď je mi z toho na nic." Kurt se odtáhl, podíval se na něj soucitně a téměř zašeptal: "Chápu, tak já udělám to kafe." Blaine bolestně zavřel oči a vzpomněl si na celý den. Zvedl se a odešel za Kurtem do kuchyně. Sedl si ke stolu a vybavila se mu odpolední návštěva. "Máme novou sousedku. Je to milá těhulka z Evropy.": řekl, zatímco obdivoval, jak může být Kurt při vaření kávy tak sexy. "Co? To budou akorát problémy. Rodina z Evropy. Ty budou určitě dost netolerantní, Blaine.": vyslovil své obavy nahlas, ale jeho přítel se usmíval jako sluníčko. "No moc se nesměj. Já nechci dělat, že jsme kamarádi a schovávat se.": křikl Kurt. Blaine se rozesmál nahlas a začal vyprávět: "No tak, miláčku, neděl ukvapené závěry. Ona je sama. Nemá manžela, nemá ani rodinu. Dostala nějakou práci v produkci jednoho zdejšího divadla, tak sem odjela. Je dost energická. Víc než já a to říkáš, že je nemožné. Jinak je skvělá. Takhle tolerantního člověka jsem ještě nepotkal. Říkala, že nás zahlédla se loučit u vchodu, a že jsme byli roztomilý. Ona to říkala tak samozřejmě, jako bychom byli normální pár."
Oba si o ní povídali hodně dlouho a zjistili, že se o ní musí dozvědět víc. Začala je dost zajímat. Zatímco oni živě diskutovali o nové sousedce, ona seděla v bytě, který měla téměř zařízený. Mnoho věcí si nevzala, protože by jí to připomínalo domov. Všechno to, co zažila, chtěla nechat za sebou a začít znovu, zčista. Už teď věděla, že to nepůjde, ale bude se o to snažit. Nerada vzpomínala na poslední léta života, přišla o rodinu, o sen, o iluze, o nevinnost. Stala se z ní dospělá osoba, která musí nést svou tíhu bytí. Bylo jí smutno, nechtěla plakat, ale neudržela slzy. Udělala to, co dělávala každou takovouhle melancholickou chvíli, protože věděla, že se z toho musí dostat a až překročí práh svého bytu, musí být zase ta šťastná a silná žena. Naučila se tuhle masku až moc dobře, ale sama věděla, že tím se to všechno jen prohlubuje a problémy se neřeší. Vzala laptop a pustila si nejoblíbenější dílo, Les Miserables. Milovala to. Začala plakat a měla pocit, že ten smutek také cítí někdo jiný. Tak moc si přála usínat někomu v náručí, ráno se probudit vedle někoho, kdo jí miluje. Chtěla se ráno loučit u dveří tak, jako to dnes viděla u svých sousedů. Zasypávali se polibky a krásnými slovy, které ona nikdy neslyšela. Byli tak dokonalý. Slušelo jim to. Bylo vidět, že je mezi nimi upřímná láska. Toužila alespoň po zlomku toho, co jim dvou přišlo jako samozřejmost. Dala by všechno za jedno takovéhle ráno.
Ráno se Blaine probudil a automaticky začal hledat Kurta, ale ten už mířil z koupelny do kuchyně, udělal snídani. Otevřel dveře do ložnice a svého přítele tím překvapil. "Vypadáš tak roztomile, když jsi překvapený. Navíc ten ranní účes je k sežrání.": komentoval situaci Kurt. "Kdo mi ten účes asi udělal, co?": rozesmál se Blaine a podívala se na přítele tak, že se Kurtovi podlomila kolena, Blaine konečně pozdravil: "Dobré ráno, lásko." Kurt mu odpověděl polibkem do vlasů a sedl si na postel vedle něj. Posnídali. Blaine se naklonil ke Kurtovi a políbil ho na čelo. "To bylo chabé díky.": poznamenal muž s modrýma očima a zamrkal, tak že se druhý nezmohl na nic jiného, než aby ho stáhl pod sebe a vášnivě ho začal líbat. "Ale já už snídal, zlato.": zašeptal mladík ležící na zádech, když se od něj kudrnatý muž odtáhl. "Já také.": vysoukal ze sebe Blaine během polibků, kterými zaplavoval Kurtovu hruď. Náhle zvedl hlavu a podíval se do těch modrých očí: "Tohle je jen děkovačka, mistře." S těmi slovy začal dobývat přítelovy kalhoty. Ten jen zaskučel slastí a plně se mu oddal.
To samé ráno vypadalo u Janit jinak. Vzbudila se z krásného snu, kde nebyly problémy a ona tam byla šťastná. Promnula si oči, ani si nedokázala vzpomenout, jak včera usnula. Ucítila nepříjemnou bolet a už běžela na toaletu. Ranní nevolnosti byly sice už výjimečné, ale uměly překvapit. Cítila se slabá, takže se rozhodla pro rychlou sprchu. Omotala kolem sebe ručník a vypravila se do kuchyně. Napila se vody a udělala si snídani. Neměla chuť, ale chtěla zdravé dítě a pro něj hodlala udělat všechno na světě. Ještě sice nevidělo boží světlo, ale už ho milovala víc než svůj vlastní život. Chtěla být dobrá matka. Věděla, že v téhle životní roli zklamat nesmí. Po snídani se rozhodla zůstat doma a odpočívat. Poslední dobou toho bylo moc a ona už si dělala plán na celý víkend. Budu tady ležet. Nikam nepůjdu. Budu sama sebou a odpočinu si. Energie mám na rozdávání, ale nic se mi nechce dělat. Teď už je to dost namáhavé, abych se vydala na nákupy a tak.
Byla sobota deset hodin dopoledne a náhle jí někdo zaklepal na dveře. Otevřela a spatřila známé tváře. "Ahoj Blaine, ráda tě vidím. Stalo se něco?": zeptala se rovnou na přivítanou. Kudrnatý muž s úsměvem odpověděl: "Ne, všechno v pořádku. Jenom jsem se chtěl zeptat, zda něco nepotřebuješ. Mám o tebe starost, když si tady sama v tomhle stavu." Janit se upřímně usmála, protože jí bylo vážně milé, že někoho zajímá, jak jí je. Blaine pokračoval: "Taky jsem ti chtěl představit svého přítele." Kurt zamával na znamení, že je to on. Janit se rozesmála: "To je vážně milé. Ráda Vás poznávám. Jsem Janit." "Já jsem Kurt a myslíte, že bychom si mohli tykat?": položil jí hned otázku. "Ovšem, že mohli. Já si jen netroufla. Moc Tě obdivuji a teď se půjdu podívat na představení naživo. Už mám lístky.": mrkla na něj a Kurtovi to vyrazilo dech, nečekal, že by ho mohla poznat. Nebyl na to zvyklí, nebyl taková Broadwayská hvězda. "Mimochodem mám dva, takže Blaine nechceš jít se mnou?": dodala ještě. "Já jsem ale nezdvořilá. Promiňte, prosím. Pojďte dál a posaďte se.": řekla energicky a už zavírala dveře, jako by jí snad chtěli utéct. Kurt jí podával dárkovou tašku a květinu. "Já nic neslavím, Kurte.": bránila se. "Ta kytka je na přivítanou a ten dárek stejně není tak úplně pro tebe.": přesvědčil jí Kurt a zvědavě se díval na reakce z dárku. Blaine viděl, že je to Janit až téměř nepříjemné, a tak dodal: "Byli jsme nakupovat. On miluje nakupování dárků a nechtěl sem přijít s prázdnou…" "Navíc, když jsem tohle viděl, věděl jsem, že to musíš mít.": dodal netrpělivě Kurt. "Dobře, dobře, děkuji. Jste úžasní.": jen co to dořekla, spadla jí brada. Nevěřila vlastním očím, když viděla dětskou deku s medvídkem. Byla nádherná a ona poznala, že musela být hodně drahá, protože byla z kvalitního materiálu a vyhlížela dost luxusním dojmem. Nevěděla, co má říct: "Děkuji, já... já… Nevím, co říct." "Líbí se ti alespoň trochu?": vyzvídal Kurt, ale když zahlédl v Janitiných očích slzy dojetí, bylo mu jasné, že to byla víc než dobrá volba. "Nechtěli jsme oblečení, protože z toho za chvíli vyroste a navíc nevíme, co to bude, takže byl problém u barev. Tohle snad užije déle. Ta náplň té dečky je ještě jedna deka, pod kterou se vejde i dospělí člověk.": vysvětloval mladík s modrýma očima, v nichž bylo štěstí a radost.
Janit dala květiny do vázy a uvařila kávu. Blaine se naklonil k příteli a zašeptal: "Myslíš, že to byl dobrý nápad? Dost jsme jí rozhodili." "Nevím. Řekneme si to doma, ano?": řekl Kurt takovým tónem, který se kudrnatému mladíkovi vůbec nelíbil. Vždycky znamenal nějakou jeho intuici. Něco, co on dobře vycítil. Něco je špatně. V tomhle je na Kurta spolehnutí. On vnímá lidi tak intenzivně, až z toho mrazí. Proběhlo Blainovi hlavou, ale na Kurta se jenom usmál. "Co si to tam šeptáte, vy dva?": zeptala se Janit. "Ale nic, jenom jsem říkal, že děláš to nejlepší kafe na světě.": mlžil Blaine. Janit se začervenala a řekla: "To jsi ještě moc kafí nevypil, co?" Kurt si toho zase všiml. Tu holku snad v životě nikdo nepochválil. Snaží se tvářit, že je všechno OK, ale ono je to naopak. Nikdy jsem neviděl ženu, kterou by takhle rozhodila květina nebo dárek. Vlídný slovo a ona má slzy v očích. O ženách toho moc nevím, ale nešťastného člověka poznám bezpečně. Náhle ucítil kopanec pod stolem. Byl od Blaina, který si všiml, že je duchem nepřítomný a zatím říkal: " My máme obejité všechny kavárny v NY, že? Ale takhle dobrou kávu jsem pil jenom u tebe." Kurt se napil, aby měl čas se adaptovat do aktuálního dění, a aby Janit nic nepoznala, překvapeně vykřikl: "Mmm!!! Vážně výborná. Tak sem budu chodit často." Přítel se usmíval a připomněl mu: "Tady nejsi v kavárně, lásko. To by tě musela Janit pozvat a stačí, že jsem se pozval já. Další trapasy už dělat nebudeme." "Jaký trapas, prosím tě? Vy jste tady vítaní. Tedy pod podmínkou, že mi Kurt ukáže nejlepší obchody v NY a ty se mnou půjdeš na to představení.": udělala psí oči a usmála se. Oba to rozesmálo. Nakonec souhlasili. Tomu se nedalo odolat. Povídali si dobrou hodinu, když se Kurt z ničeho nic zeptal: "Bude to holka nebo kluk?" "No, já jsem si to nenechala zjišťovat. Mně je to jedno, hlavně že bude zdravé. Já ho miluji už teď, ať bude jakékoliv. Miluji ho se vším, co k němu patří. Nezáleží, jaké bude mít pohlaví, orientaci, vyznání, nadání, nedostatky, chyby, přání, sny. Já ho vychovám jako slušného a skromného člověka. Teda budu se o to snažit. Budu se snažit, aby byl dobrý člověk.": zašeptala, a když se podívala na muže proti sobě, měli slzy v očích a Blaine se zeptal tichým, až posvátným hlasem: "Ty takhle vidíš každého, že?" "Snažím se.": dostalo se mu odpovědi.

Každý komentář potěší. Děkuji

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MaikelJ MaikelJ | E-mail | 16. ledna 2017 v 20:44 | Reagovat

I found this page on 11th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

2 TomkoI TomkoI | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 14:18 | Reagovat

Čekám na nový zajímavý článek na svém blogu

3 Karin Karin | 29. ledna 2017 v 23:23 | Reagovat

Nemám slov.************ :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama